Holčičko, ty si kráva

16. 03. 2016 9:00:00
Když řekne starší máma asi čtyřicetiletý ženský "holčičko" a písmena při tom od sebe odsekává jako kameník dlátem žulu, nejde rozhodně o pochvalu.

"Takže ty s nim máš dítě, on se začal hledat a odešel? Rozumim dobře, h o l č i č k o , tomu, co mi řikáš?", ptala se s mírně vypjatou naléhavostí v hlase starší ženská té mladší.

Zrovna jsem ukončil krátký telefonát mluvený v angličtině. Seděl jsem jen kousek od nich u zahradního stolu hospody Na hradbách, pomalu usrkával voňavý grog, díval se přes Nuselské údolí k porodnici U Apolináře a čekal na jaro.

Ženský konsil, čítající dvě účastnice sedící nad hrnky s něčím horkým, začal.

"No", odpověděla opatrně ta mladší, "tak mi to řek ́."

Starší si dramaticky zapálila cigaretu vytaženou z krabičky opatřené nějakým pouzdrem, vypustila z pusy a nosu opravdu velký závoj dýmu a řekla: "Promiň, Deniso, ale ty si kráva."

Denisa mlčela, koukala od jejich stolu stejným směrem jako já a kolem bylo ticho. Zvuk aut projíždějících hluboko pod nám neměl sílu vyletět až nahoru k hradbám Vyšehradu.

"A ty jeho svetry do půlky stehen a košile zapnutý až ke krku...", vychrlila opovržlivá slova starší kouřící dáma a nehty na její volné dlani bubnovaly do desky stolu staccato dosud nesložené skladby.

"Co sem pleteš svetry?", oponovala dcera, aniž by se na mámu podívala.

"Co sem pletu svetry? To myslíš vážně?", hodila do diskuze další z otázek matka právě opuštěné dcery s dítětem.

"Jo. Myslim. Co maj dlouhý svetry společnýho s tim, že jsme se rozešli?", chtěla vědět ta mladší.

Matka znovu nádechem vytáhla z cigarety další várku nikotinu, pozvala ji do svých plic, vyfoukla v rychlosti kouř a pokračovala: "A taky nejí maso a pije jenom vodu."

Stella polehávala u mých nohou a v tlamě drtila klacík, který si v tlamě přinesla už z parku.

"To nemá cenu. Chtěla jsem si popovídat, ale vidim, že jsem se spíš dostala na pranýř.", konstatovala opuštěná a upila z hrnku.

"Na pranýř? Ty si, holčičko, v pěknym průseru. A je mi moc líto, že ti do nedochází.", vystřelovala jazykem z pusy ven slova popisující vyslovovanou úzkost matka opuštěné.

"Když si vzpomenu, jak se při jídle pořád nípal v bramborách a dělal, že nevidí maso na našich talířích...", rejpla opět s gustem do situace ta zkušenější, protože starší.

"Mami, nechme toho, to nemá cenu.", vzdala dialog ta nezkušenější, protože mladší.

"Nech toho? Tak proč si mě tahala sem? "Nech toho" si mi mohla říct po telefonu."

Po kolejích, někde dole pod námi, projel vlak.

"A kam šel?", snažila se s mírnější kadencí a měkčí výslovností pokračovat v dialogu moudřejší z těch dvou.

"Já nevím, kde teď je, ale říkal, že chce odjet na Pobřeží Slonoviny.", řekla klidně a vlídně paní opuštěná.

"Kam? Do jaký slonoviny? To tam bude lovit slony, když nejí maso?", spustila ratata opět nakopnutá máma.

"Jde o nějakou misii v Africe, kde se starají o sirotky."

Paní zkušená se na lavici lehce natočila k dceři, nahnula hlavu do levé strany, upřeně se dívala do obličeje té, kterou porodila a velice mile poznamenala: "Tak to jooooo. Už jsem se skoro bála, že utek k nějaký mladší. To, že se bude starat o sirotky někde na pobřeží mě opravdu uklidnilo."

Dcera mlčela.

"Teď už teda jen, aby se v Michli objevil nějakej černoch, kterej se bude starat o tebe a tvoje dítě. A bude jíst maso.", podotkla jedovatě mile maminka. "Já sem tak nasraná, Deniso, že si to ani neumíš představit."

"Mami, potichu, nejsme tady sami", upozornila na moji přítomnost kousek od nich ta peskovaná.

"Mlč. Mlč a poslouchej mě. Ten chlápek tam (to jako já) mluví anglicky. Neví, co si řikáme.", nedala dceři žádný prostor její máma a já se proměnil v Angličana nebo Američana. Who cares?

"No tak poslouchám", sklonila provinile hlavu opuštěná.

"Ať si jede! Ať si jede do Afriky, hajzl jeden, tam má dost banánů a kokosů, aby mu bylo dobře a konečně přestane nosit ty debilní svetry a mít otlačenej krk od zapnutýho límečku.... A ty to dopij, půjdeme k nám domu, uvařim ti puding a řekneme to tátovi."

Pak se obě zvedly, paní zkušená ještě típla vajgl do aluminiovýho popelníku na stole, vzala holčičí krávu Denisu kolem ramen a do vlasů jí poslala mateřskou pusu.

Autor: Marek Valiček | středa 16.3.2016 9:00 | karma článku: 37.44 | přečteno: 3005x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 270 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 286 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 499 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...