Od toho jsou matky na světě. Aby překvapovaly i zarážely, aby líbaly i pohlavkovaly. A někdy fackovaly...
"Jakej klacíček", musel jsem se zeptat, protože jsem fakt nevěděl.
"No přece ten od nanuka.", odpověděla logicky hlupákovi jako sem já.
" Jo tenhle! Jak tě napadlo tohle zkoumat?", opáčil jsem logicky zase já.
"Včera bylo teplo", začala máma, "a tak sem si koupila "cucnakládě". A jak tak lížu tak mě napadlo, že asi neznáme autora tohodle skvělýho vynálezu."
"Hm", zabublal jsem.
"Hm? Ty to jméno znáš?".
"Neznám", vybalil jsem bez ostychu.
"Tak vidíš. A takovej záslužnej čin udělal a nic - ani méno nevíme! Hlavně že známe autory hvězdnejch korábů."
"Hvězdnejch korábů? Kam na to chodíš?", vyprsknul jsem smíchy.
"No tak vesmírnejch dužin...družin...družic - vidíš jak sem blbá? Málo čtu!"
"Čteš dost, ale jak můžeš srovnávat význam dřívka od nanuku s významem meziplanetární družice, prosimtě", začal vrabec poučovat orlici.
"Jak?", zeptala se pro jistotu orlice, aby se ujistila, že brabčák je fakt vůl.
"No...jak?", ztrapňoval se brabčák dál a vůbec netušil, jak jednoduchý může bejt řešení zdánlivě težkýho objasnění významu klacku nanuku v porovnání s významem vesmírné družice.
"Tak", začala matka/orlice, "oba se shodnem, že oboje přináší radost, že jo? Nanuk pocitovou a družice radost z poznání. Jo?"
"jo...to sedí", odpověděl syn/brabčák.
"A teď to přijde", varovala orlice a já byl připraven.
"...kolikrát za život jsi měl v ruce nanuk a kolikrát družici?"
Netušíte někdo, kdo je autorem vynálezu dřívka, co se strká do nanuku? Mámě by to zjištění udělalo fakt radost.