Jsem marnivej
V Praze jsem do vlaku skočil v poslední minutu před odjezdem, pak zazněla píšťala a vlak se NEROZJEL.
Není divu - seděl jsem v něm já. Upocenej po běhu mezi nástupišti, s plnou hlavu toho, co mě čeká a před sebou přes dvě hodiny jízdy do města, kde pár uší chtělo slyšet moje psaní.
Takže lokomotiva: dostalo se nám ohlášení, že nejede - což jsme poznali i podle toho, že se sloupy podpírající konstrukci střechy hlavního nádraží ani nehly. Lokomotivu vyměnili za pár minut a vlak se rozjel.
Trochu mě taky překvapilo, že se okénka ve vagónu nedají otevřít stáhnutím dolů, jak jsem byl celý život zvyklý. Časy se mění...
Vedle na sedačce si paní bez ostychu sundala pantofle a chodidla zbrázděná odžitými lety hodila na sedačku před sebe. Nehty na jejích nohou vypadaly jako pomazané olomouckými tvarůžky. Naštěstí tak nevoněly. Trošku dál seděla paní, která mluvila do mobilu tak nahlas, že ho vlastně nepotřebovala. "Vladěnko", křičela na celý vagón, "tak já už jedu. V půl třetí jsem tam." Jela tedy, stejně jako já, do Brna.
Pot ze mě pořád ještě stékal, když mi na můj dotaz na wi-fi připojení pan průvodčí odpověděl, že se omlouvá, ale že zrovna v tomto vagónu nefunguje. Mávnul jsem nad tím rukou, protože důležitější byla schopná lokomotiva než neschopná wi-fi. (O wi-fi si moje máma dlouho myslela, že je to jméno psa. Jen jí bylo divný, že má v poslední době stejný jméno tolik čoklů...)
Až do Pardubic bylo klidno. Venku lilo a ve vagónu bylo vlhko jako v Thajsku.
V Pardubicích přistoupila rodina, která se zřejmě rozhodla pozvednou stav české porodnosti. Tolik dětí najednou jsem v jednom vagónu ještě nezažil. Vypadalo to, že velká skupina odjíždí do Artěku. A děti řvaly, výskaly a potily se jako dveře od chlíva a jako já.
Průvodčí nám oznámil, že se dráhy omlouvají, ale že ausgerechnet v našem vagónu chcípla klimatizace. Když jsem zavřel oči, měl jsem pocit, že jsem na trati do Bhópálu a vezu s sebou všechny indický sirotky.
Tohle všechno se vám může přihodit, když si NÁHODOU sednete do spoje na Brno, ve kterém jedu já...
A pak už bylo Brno. A nuda v něm rozhodně nebyla. Chvílema jsem měl dokonce pocit, že jsem se nějakým časoprostorem dostal do malého města někde v zahraničí. Město dejchá, odfukuje, směje se i šklebí. Město vám lehne k nohám a sem tam donutí padnout na kolena. Brno má náladu, lidi v něm jsou proti pražskejm lehce pomalejší a tramvaje tu jezděj jen tak holaj solaj přímo mezi lidma. Jedou pomalu, aby nedocházelo k masakru a tramvajáci na Brňany nervózně necinkaj.
S městem jsem se pomazlil, dal si galerii umění umístěnou hned vedle galerie konzumu a pak si to štrádoval mírně do kopečka na Zelnej trh a z něj do uličky Mečová, kde nám paní kavárníkova poskytla prostor pro autorský čtení. Že se kavárna, kam mě na čtení pozvali, jmenuje "Divná paní" mě vůbec nepřekvapilo. V nějakym "café" s autentickým názvem třeba "brand new", nebo "friends" se čeština nese vzduchem dost blbě.
Tak jdu tou úzkou vyšňořenou Mečovou a najednou cedule: "Dnes autorské čtení blogera iDnes Marka Valíčka." Nasliněným ukazováčkem jsem z příjmení odmáznul čárku nad "i". Jsem s krátkym a měkkym - přece!
A pak jsem si dal kafe a sledoval od stolku na ulici před kavárnou lidi, kteří se do kavárny scházeli, aby si jako Brňani poslechli "cajzla". Neznali mě po ksichtu a tak nevěděli...
A pak z Třebové dorazila Jitka Štanclová se synem a z Uh Hradiště David Vlk s manželkou. A když byla kavárna plná, postavil jsem se čelem sedícím lidem a pustil do nich moje slova.
Brno za okny končilo den, víno ze sklenic mizelo každým dalším douškem, kafe vonělo prostorem až hanba a za hodinu a půl bylo po všem: po čtení, po besedě a dokonce i po vyžádaném focení posluchačů se mnou. Ouplnej Kája Gott. Podpisy asi začnu rozdávat až příště...
A pak jsme s Hankou Valičkovou a jejím mužem zašli, před mým odjezdem do Prahy, na pivo.
Bylo lahodný, ale ještě lahodnějsí byli ti dva. Nikdy jsme se neviděli, ale Hanka (ačkoli nejsme rodina!) se rozhodla mě do Brna pozvat a zorganizovala čtení právě u Divné paní.
Jedno, druhý pivo, první, druhý čurání a čas nám zavelel a my se museli přemístit ke Grandu, kde na mě čekal autobus, který mě zase vrátil zpátky do pražsky reality. Jízdenku do vyprodaného spoje mi na severu Itálie přes net koupila Marta Kučíková a poslala mailem, když jsem na facebooku zoufale křičel po nápovědě - "jak se dostanu večer z Brna do Prahy, když nic nejede a nechce se mi jet autem?"...
A na Florenci, kam jsem přijel v jednu v noci, drobně mžilo. Praha spala. Lehla si mokrá. Metro nejelo a noční tramvaje nějak neumim.
Vzal jsem to teda šourem - jak jsme říkali, když jsme byli děti.
Hlavu plnou zašmodrchání, v uších odrazy mých slov z očí posluchačů, ramena mokrý od deště a hubě mentolovej bonbon, kterej mi na čtení jako dárek přines Vlk. U Obecního domu jsem potkal kluka v dámskejch plážovejch šatech. Anglicky mi řek, že vypadám "great".
Ego dostávalo nášup. Jsem marnivej. Jsem.
P.S. Hanko a Josefe, příště toho pivka míň - strop na záchodu v autobusu StudentAgency je dostatečně vysoký leda pro pana Krytináře (dej mu Panbu věčnou slávu), se skloněnou hlavou se fakt čurá dost blbě...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |