Chlap by se na kříž přibít nenechal a bůhví, čí to bylo dítě?
Když matce, která v Boha věří asi tak jako v tsunami na Lipně, řeknete, že jste byli v kostele a prošli si hřbitov, neočekávejte příliš velké souznění.
"Budeč?", řekla s otazníkem na konci ne ostýchavě, ale s takovou tou dramatickou pauzou, ve které vám mozek šlape do pedálů přemýšlení jako Alberto Contador šlape do kopců horské prémie na Tour de France.
"Jo. Budeč. Kostelíček na kopečku, kolem malej hřbitov a pak už jen louky a stromy.", popsal jsem nedávno objevené místo kousek za Prahou.
"Neděs mě. Nevím něco, co ty už víš?"
Rychle jsem mámu uklidnil: "Ne, jsem zdravej, umírat se nechystám, buď v klidu."
Matka reagoval tak rychle, jak rychle dokáže rorýs změnit směr letu.
"No to je mi jasný, já spíš trnula z toho, že ses dal na víru. To bych tě hnala...", usmála se, ale v tom úsměvu na dálku byla i tak cítí menší obava z něčeho, čeho se prostě nechtěla dožít.
"Hele, fakt je to tam krásný.", pokračoval jsem, páč jsem fakt dost blbě odhad vývoj rozhovoru o krásnym kostelíčku a ještě krásnějším hřbitově na něm přilepenym.
"A ten chlápek na kříži měl zase tu minisukni přes boky, koukal se dolu a byl smutnej, co?", máma kvapem chladila můj čerstvě se probouzející vztah k Budči.
"No, nebudu se tě ptát, "jak to víš", že jo. To bych tě urazil.", zalaškoval jsem opět blbě.
"Neurazil. Ale jak to víš ty?", kontrovala bez váhání.
"Co jak vim? Sem tam byl. Stál jsem před tim křížem a tenhle Kristus neměl ani dlouhý vlasy, ani krátkou sukni - byl tak decentně nahatej a celkem mladší než ostatní, co jsem už viděl. A trnovou korunu neměl a byl z plastu. Ze zlacenýho plastu.", popsal jsem co nejpodrobněji Krista na plastovém kříži visícího v kapli kousek od Prahy.
"Neměl sukýnku?", zeptala se matka na jeden jediný detail z mého popisu.
"Neměl. Ale bimbasa taky ne.", upřesnil jsem.
"A byl to chlap? Seš si jistej?", s velkou nadějí v hlase položila matka svoji otázku dne.
"No, kdo jinej by visel na kříži než chlap?", kroutil jsem hlavou tak, že mi začaly vrzat jednotlivý obratle v páteři těsně pod hlavou.
"No...a to je právě to. O tom v poslední době pořád přemejšlim a čím dál tím víc pochybuju. Už jsi někdy viděl chlapa, kterej se dobrovolně nechá přibít na kříž? Dobrovolně??? Dyť vy nesnesete ani obyčejnou rýmu, natož aby vám tekla krev!"
Ticho.
Veškeré teorie nabourány. Historie musí od začátku. Základní kameny lidstva rozmetány do okolí a naděje a víra miliónů lidí na planetě sebou škubla plaše, ale viditelně, jako když nepodařeně na první výfuk chcete sfouknout svíčku. Plamen se ohne, lehce vychýlí z osy, a vrátí na původní místo - ke knotu. I přes ten návrat ale víte, že se stalo něco jinýho...
"To jako myslíš...", začal jsem.
"Nic nemyslím. Jen tak cejtim, že to všechno může bejt jinak.", zašalamounila matka.
"Jinak jak?" Tohle prostě chcete vědět! Novou teorii (nebo tomu klidně říkejte "mytologické vyprávění") o vzniku křesťanství je dobré si poslechnout a to štandopéde, když je její autorkou vaše vlastní máma.
"No jinak. Nemusíš přece žít celej život jen podle toho, co je nalinkovaný. Takovej votrok snad nejsi, proboha...
"Zorino, uvědomuješ si, že se teď chystáš zpochybnit historii?!", varoval jsem mámu před dalšími úvahami.
"Hele", začala zlehka, "já se ráda smířim se sdělenim, že křesťanství vzniklo ze židovství. Dokonce jsem schopná přijmout fakt, že Ježíš Kristus byl nejen prorokem, ale samotným Synem Božím. Lehce mě zaráží, že na sebe jako Syn Boží vzal lidskou podobu - ale budiž. Jenže ve chvíli, kdy na sebe vzal všechny hříchy lidí a nechal se přibít na kříž - tak tady už říkam prrrrr.", hodila mi kostce matka vlastní poznatky o životě Ježíše.
"Jako že by to nedal?", bránil jsem, co mi síly stačily de facto všechno, na čem stojí současná civilizace.
"Jo, tomu se prostě nedá věřit. Kdyby se Josefovi a Marii narodila holka, tak by to k uvěření bylo. Jenže...kdo byla máma Marie a kdo byl táta Josefa? Hm. Slyšels o nich někdy? Čet jsi o nich?", zasadila mi bez milosti ránu nevědění vlastní matka.
"Takže, abych to shrnul: chlap by se na kříž přibít nenechal a bůhví, čí to bylo dítě?"
S odpovědí neváhala ani minutu.
"Přesně tak, chlapče. Původ nejasný a hrdinskej čin k neuvěření. A na tom stojíme už dva tisíce let. Chlapi umíraj, když maj nudle v nose. Kdyby se na kříži objevila nějaká Zuzanka, tak z toho taky nebudu bůhví jak nadšená, ale bude to pro mě pravdivější příběh. Jenže kluk? No promiň..."
Nemohl jsem argumentovat. A maminkám se odporovat nemá.
Ale...na tu Budeč se jeďte podívat. Zapomeňte za Zorčiny teorie a vyražte za zlatym plastovym Ježíšem. Až se moje máma přijede poprvé podívat na můj novej domov, posadím ji do auta a odvezu ji tam taky...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |