Řek: to je ale pořádná díra!

Rozdíl mezi velrybou a ženskou v jednodílnejch černejch plavkách není jen v tom, kolik dokáže každá vytlačit vody. (tolik krátká úvaha mojí matky Zoriny)

"Sem po tom žlučníku zhubla a tak jsem se pořádně prohrabala ve skříni na půdě a po letech vytáhla na svět ty černý plavky. Pamatuješ na ně?", hlaholila zvesela, až se mi nechtělo ten okamžik zastavit ani pouhým nadechnutím.

"No bodeť by ne. Koupili jsme je v Luzernu v kšeftu hned vedle toho sexshopu.", vzpomněl jsem si okamžitě, protože KOLIKRÁT ZA ŽIVOT SI MÁMA KOUPÍ PLAVKY VE VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI...?

"A hned na půdě jsem do nich vlezla.", rozpovídávala se matka.

"Zorino...ty koketo. A co se dělo dál?". Zvědavost je totiž mojí základní dobrou vlastností.

"Gumičky se trochu zařízly do květáčků na mejch stehnech a udělaly z nich mozeček. Ale bříško....bříško rovný jako vál na těsto. To jsem nezažila, ani nepamatuju!", vzdychla s obdivem k sobě samé máma v rozpuku.

"A pak jsem do košíčků srovnala ty moje holky neposedný, prohrábla jsem si vlasy, zaklapla dveře od skříně a vydala se po schodech dolu do chalupy.", pokračovala s jemnou linkou napětí ve vyprávění Zorka.

"Ty ses zase svalila, že jo?", odtušil jsem.

"Jak to víš?", řekla naštvaně.

"Znám tě, ty kotrmelíno. Ale když mi voláš, tak je jasný, že dopad byl k přežití i bez ošetření."

"První schody jsem dala úplně krásně. Ale pak mi ta moje znovuzískaná krása vlezla do hlavy, já zfanfrněla a na schodech dolu do síně jsem si poposkočila..."

Nemůžete se nesmát, ale řechtat se do plnejch při popisu něčeho kataklysmatickýho prostě není vhodné.

"Víš, jaká jsem svině na pořádek. Takže jsem ty schody v neděli pěkně napustila včelim voskem....a na nohou jsem měla při sestupu froťáky. Bez bot. Na boso!!!!"

"Au!", vypustil jsem z pusy jedno jediný citoslovce, abych nerušil následnej popis.

"...no...au. Kosatka dopadla na prdel a z nich na bok a z boku na břicho a po hubě to dodrkotala až pěkně dolu. To ti byl švunk, hochu, že jsem ani nestačila kniknout."

Představa (nevyvolaná halucinogenními dobrotami, ale vyprávěním odrostlé matky) kosatky válící se po schodech chalupy v severních Čechách byla nádherná.

"Když jsem se zvedala a byla na čtyřech, všimla jsem si, že se jeden z košíčků otevřel a holka jedna splašená se válela po dlaždicích v předsíni a studila."

"Až tak?", nezmoh jsem se na jiný komentář.

"Jo, hochu, až tak. I když na čtyřech, studilo to. To víš, věk a gravitaci neojebeš.", dodala smířlivě.

"No, hlavně, že sis nic nezlomila.", zaháněl jsem představu sólo ňadra procházejícího se po naší předsíni po studenejch dlažkách.

"A pak ses jela vykoupat?", šel jsem dál po logice příštích minut.

"Blázníš?", sjela mě máma v zárodku nápadu. "Dyť tu chčije a je zima."

"Tak proč si šla na půdu hledat plavky?", nevzdával jsem se.

"Protože jsem hubená! Ty vole, to je pro ženskou stejnej důvod k radosti, jako pro chlapa objevená vychlazená láhev zapomenutýho piva v lednici."

"Promiň.", omluvil jsem se.

"Ale to eště není konec!", mazlivě a sexy dodala matka.

"Tys upadla ještě jednou?", trochu mi zamrazilo při představě toho, že máma začala ztrácet koordinaci a balanc.

"Ne. Zaslechla jsem, jak před chalupou zastavil brigádník od pošty kolo, protože nám přivez noviny. A tak, šlank jako už dlouho ne, jsem si vytáhla ramínka plavek pěkně nahoru, abych ho moc nevyděsila...je takovej ještě mladej..., a vyšla z chalupy."

Matka si to prostě po sedmdesátce dává horem dolem - usoudil jsem.

"Klučík jak z obrázku a slušnej. Vždycky pozdraví a prohodí pár vět a to nám, starejm, dělá náramně dobře."

Matka po pádu v plavkách starejch víc jak 15 let, venku pošmourno, u dveří chalupy čupr klučík a hormony bez ohledu na termin klimakteria jedou jako zběsilý.

"...smu nabídla krásnou ženskou zralou krásu, viď", poňouknul jsem matčino nadšení.

"Jo. Přesně tak. A pak mi dal ty noviny a já se otočila a šla PĚKNĚ POMALU do chalupy a věděla jsem, to ženská dicky ví, že mi čumí na zadek."

"Si fandíš.", poznamenal jsem.

"No a pak jsem přišla do kuchyně, Jirka snídal a poslouchal rádio, co řvalo tak nahlas, že neslyšel ani pošťáka a díky bohu ani ten můj pád."

"Hmm...to musel mít krásný ráno. Snídaně, rádio, Zorina v jednodílnejch plavkách s novinama v ruce...", představoval jsem si nahlas do telefonu letní soulad v kuchyni.

"Plavek si nevšim. Tak jsem před něj na stůl položila noviny a JAKO se vrátila ke kuchyňský lince něco dělat a kroutila jsem při tom zadkem stejně, jako před tím pošťákem."

"No....?", zvědavost, moje základní dobrá vlastnost, syčela jako dobře zajetej papiňák.

"Řek: to je ale pořádná díra!"

Spokojeně jsem si odfrk. Zvědavost dostala pěknej nášup. Jen jsem si v tu chvíli nebyl jistej, že zrovna tenhle nášup fakt chci.

"Tys měla, NEDĚS MĚ, ze spodního dílu udělaný tanga zaříznutý do prdele?", zeptal jsem se vyděšeně.

"Ne. Ty kurvy starý ztrouchnivělý asi při pádu kosatky vzdaly soudržnost a na svět se tak z černejch plavek pěkně vyvalila bílá prdel. Echt kosatka! Rozdíl mezi velrybou a ženskou v jednodílnejch černejch plavkách není jen v tom, kolik dokáže každá vytlačit vody..."