A máte to dlouhý patnáct nebo dvacet centimetrů?

Jako pouhého uživatele něčeho, čemu se říká "auto" vás občas překvapí situace, která s tímto dopravním prostředkem nemá zdánlivě nic společného...

Když v dešti nacpete do auta několik modrých IKEA tašek plných pečlivě zabaleného skla a za dvě hodiny musíte stihnout to sklo odvézt do nového bytu, vysprchovat se a vyrazit do divadla, na které už máte měsíc vstupenky, NEMĚLO BY SE STÁT, ŽE AUTO NENASTARTUJE. Kór když v tom nestartujícím autě máte další vstupenky pro kamarády, které jste na divadlo nalákal a oni vám do sms píšou, že už vyjeli a že se teda před divadlem sejdeme v novém bytě. Nesejdeme...

Takže jediným řešením je v dané situaci objednání taxiku, přenesení všech tašek do nového auta, usazení psa k nohám a spuštění modliteb různých světových náboženství, aby se všechno stihlo. 

Stihlo. A druhej den se řeší nestartující auto postavené ve šlechtické /rozuměj modré/ zóně.

Jako absolutní motoanalfabet voláte do prodejny baterek, sdělíte požadavek a čekáte jedinou možnou a příjemnou odpověď: "ano, máme, přijeďte si."

Jenže.

Jenže dotaz chlapa - baterkového - specialisty vás zarazí.

"A máte to dlouhý patnáct nebo dvacet centimetrů?", zazní dost osobní až intimní dotaz od muže, kterého jste nikdy neviděli, a hlavně nemuseli vidět, kdyby auto normálně nastartovalo.

"Cože?", zdráháte se pochopit okolnosti, za jakých se vás cizí chlap ptá, jestli to máte dlouhé patnáct nebo dvacet centimetrů.

Chlápek neváhá a pokračuje: "No jestli je ta baterka dlouhá patnáct nebo dvacet centimetrů. To je důležitý.", upřesní.

Na vteřinku se vám uleví, jenže úlevu záhy vystřídá další obava.

"A jak to mám vědět?", zeptáte se logicky. "To mám změřit?"

Pan Baterka má evidentně pěkný den, protože vás zmrazí jednoduchou odpovědí: "No...jako chlap byste moh vědět, jak vypadá patnáct a jak dvacet centimetrů.", odpoví jednoduše.

A tak před odjezdem do prodejny baterií vyštracháte doma krejčovskej metr, zvedete kapotu a tím žlutým očíslovaným páskem začnete autobaterii poměřovat. Co si o vás myslej kolemjdoucí raději nedomýšlet.

A pak, vyzbrojen touto informací, dorazíte do prodejny, kde - vzhledem k nastávajícímu ročnímu období - postává několik dalších zákazníků, kteří se rozhodli, nebo byli přinuceni svému "miláčkovi" dopřát energii sbalenou na na zimu.

Dva prodavači za pultem jsou při pondělku neuvěřitelně činorodí, a hlavně HLUČNÍ!

Stojíte a čekáte a po několika minutách přijdete na řadu...

"Já sem ráno volal kvůli tý baterce...", začnete úvodní sentence svého připomenutí, ale nedokončíte...

"Jasně. Pamatuju se.", zahlaholí ten starší z dvojice obsluhujícího personálu a před plným kvelbem dodá: " a máte to teda patnáct nebo dvacet centimetrů dlouhý?"

Jako chlapovi po padesátce, ne zrovna krásou oplývajícím, vám možnost odpovědět na tuto otázku vlastně udělá radost, i když po vyslovení otázky - evidentně směřující na vás - se kolem rozprostře absolutní ticho. Asi jako v kostele při pohřbu...

"Dvacet", odpovíte dost nahlas a dost sebevědomě a čekáte už jen na rychlé vyřízení všeho zbylého.

Chlápek na vás jen spiklenecky mrkne, zaleze z krámku do skladu, přinese baterku a položí ji před vás na pult.

"Když dvacet, tak tohle je pro vás to nejlepší."

Když máte jako chlap dvacet centimetrů, rozhodně doporučuji autobaterii  Bear Power. Jiná se pro chlapa s dvaceti centimetry fakt nehodí!