Koňák váječný

22. 12. 2016 9:00:00
Byt ve druhém patře činžáku, kde jsem jako malej kluk objevoval svět, se každý rok - před tím kouzelným večerem - měnil ve varnu. Ve varnu váječného koňáku.

V bytě, o kterém píšu, bydleli Pilousovi.

Pan Pilous byl muž s velkým srdce a velkou postavou a obrovskými tvářemi. Ty potřeboval k bezchybnému výkonu svého povolání. Byl trombonistou v orchestru ústeckého divadla a na pořádný zafoukání do trombónu potřebujete tváře tvaru a velikosti hory Říp.

Jeho žena Věruška (jinak pan Pilous paní Pilousové neřekl ani ve chvíli, kdy se na ní třeba i krapánek zlobil) byla nejkrásnější ženská v celym Ústí - promiň, mami, tak jsem to tenkrát viděl. Byla něco mezi Ginou Lollobrigidou a Sophií Loren. Nekecám. Objevit se tenkrát v naší ulici režisér Truffaut, stala by se bezpochyby mezinárodní filmovou hvězdou.

A tahle Věruška vybalila každej rok před Vánocema svoje saky paky a omyla lahve, které celý rok schraňovala ve špajzu, aby je mohla po pár hodinách činnosti plnit domácím vaječným likérem. Vlastně jsme mu říkali koňák. I když s koňma (jak jsem jako dítě pořád nemohl pochopit...) nic společnýho neměl. Vlastně možná jo. Jednalo se o opravdu silný, rumem poctivě sycený nápoj.

Láhve od rumu, ovocných sirupů a různých vín se pomalu, jako když lejete dětem do hlavy pohádky, plnily vánočním nápojem umíchaným ze salka, smetany a trošky medu spolu s mocnými doušky poctivého českého rumu. Kuchyň Věrušky voněla přesladce a Věruška si při své tradiční činnosti neustále olizovala prsty, které se díky koňáku stávaly lepkavými. Stejně lepkavé byly po uskrnutí koňáku i rty pijáků a když si pak lidi dávali pusy, zůstali spolu o trochu déle než obvykle... Možná to bylo těma Vánocema, ale já spíš věřím v lepkavou sílu vaječného likéru...

V jednom z kastrólů čekala na svou příležitost směs neobsahující rum. Do ní paní Pilousová kapala rumovou tresť a tímto vánočním vaječným hříbátkem plnila malé placatky, které byly jako drobné dárky věnovány dětem z rodin partají v našem činžáku.

Když byly všechny láhve naplněny koňákem a hříbátkem vzala do rukou Věruška klasické leukoplasti na pořezané prsty, na ně napsala propiskou jméno a přilepila je k hrdlům (láhví - samozřejmě). Každá rodina dostala od Ježíška z druhého patra tu svoji a my, malí parchanti, jsme se tetelili nad našimi placatkami likéru osvěženého rumovou trestí. Připadali jsme si v tu chvíli tak dospělí...

Věruška nám je rozdala u mycáku a strejda Pilous nás všechny zatáhl do obejváku, kde se na skříňce vedle televize prsila ozdobená borovička a pod ní se krčil barevný papírový Ladův betlém.

Za zavřenými dveřmi začalo tradiční vánoční koňákové ochutnávání.

Každej z nás, malejch prcků činžovních, jsme odšroubovali víčko placatky a nejdřív jsme si podle instrukcí strejdy Pilouse museli nápoj pouze ovonět. Nahnout si - to se v tu chvíli ještě nesmělo!

A strejda Pilous, protože umělec, se před nás postavil (většinou měl oblečený volný pánský trenky a bílý tílko a na nohou měl černý ponožky a domácí papuče) a mocným nádechem si přirozeně získal naší pozornost. Poté pomyslnou dirigentskou hůlkou odstartoval jím osobně komponovanou vánoční koledu na melodii slavné árie z operety Oskara Nedbala "Polská krev". Určitě znáte... "blondýnky sladké, to je můj svět..."

Shluk pinďat s placatkami vaječňáku v dlaních, s očima navrch hlavy a s pusou pootevřenou k písni nespustil ze strejdy Pilouse ani na okamžik zrak.

Strejda se znovu nadechl, my všichni ztichli jako barokní sochy v kostele a árie začala..

"Koňááák váááá ječ nýýýý, do prdele, je tak báááá ječ nýýýýý, lepí skvěleee..." hlaholil na celej ten vánoční obejvák strejda Pilous a slovo "do prdele" s ním zanotovaly v jeden okamžik a s velkou vervou všechny děti z baráku, které stály kolem něj. Nápěv jsme opakovali každý rok několikrát a po každém "do prdele" jsme si mohli upít koňáku z našich placatek. Lepil skvěle!

Po tomto tradičním vystoupení a vlastně oficiálním začátku oslav Vánoc jsme měli huby slepený jako lepidlem a břicha plný salka a zadušovaného smíchu mixovaného radostí z popěvku se sprostým slovem v něm.

Po pár minutách sborového zpěvu se vždycky otevřely dveře od obejváku, v nich stála čarokrásná Věruška v zástěrce paní domu a v náruči svírala lahve dospělého vaječného likéru pro naše rodiče. "Už toho nech, Jarko (pan Pilous se jmenoval Jaroslav a paní Věruška mu říkala "Jarko"), a vy mazejte domů!", řekla nám všem malým vlídně a ještě vlídněji každému z nás do ruky vložila láhev zlatavé many vánoční.

Vzpomněl jsem si na tyhle chvíle zpěvu textově upraveného songu od Oskara Nedbala dneska v supermarketu, když jsem míjel regál s alkoholem a v něm vyskládané láhve vaječných likérů. Vaječných likérů s příchutí vanilky, lískových oříšků nebo čokolády.

Nikde jsem ale nezahlíd malé dětské vánoční placatky plněné váječným hříbátkem. Bude to asi tím, že Věruška i Jarka tady už dávno nejsou a zřejmě plněj lahve koňákem váječným a notujou si k tomu v některém sky baru tam nahoře nad náma.

Budu muset ještě pár roků počkat, než si společně s nima a s obrovskou chutí po létech při první ochutnávce nebeského koňáku zazpívám v mých uších mile zaparkovaný text na melodii Oskara Nedbala...

Až budete letos kolem stromku cucat vaječnej koňak, vzpomeňte si na to, jak jste ho jako malí tajně chodili upíjet do špajzů nebo lednic u vás doma. Vzpomeňte si na to, jak jste krátkými dětskými jazýčky vylizovali jeho zbytky z panáků odstavených na konferenčních stolcích, když se dospělí nedívali. Vzpomeňte si na vytahané punčocháče a flanelové košile, do kterých jste byli oblečeni a vzpomeňte si na to, jak krásné byly Vánoce ve dnech, kdy venku padal sníh a Ježíšek v tu chvíli pořád ještě nezazvonil na zvonek, aby lidi svolal pod vánoční strom.

A vzpomeňte si, prosím, i na melodii váječné hymny strejdy Pilouse.

"Koňááák váááá ječ nýýýý, do prdele, je tak báááá ječ nýýýýý, lepí skvěleee..."

Všem mým čtenářkám a čtenářům přeju sladké Vánoce, spokojenost a radost z obyčejných věcí. Mějte se fajn!

Autor: Marek Valiček | čtvrtek 22.12.2016 9:00 | karma článku: 37.29 | přečteno: 1675x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 320 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...