Kachna hodobóžová
I když je moje matka v očích mnoha lidí opravdovým úkazem, některé tradice ctí přímo vášnivě.
Kachnu určenou k slíznutí a vychutnání na Boží hod vybírá s předstihem.
"Tuhle chudinku jsem koupila už v září - byla v akci a tak jsem jí udělala pokojíček v mrazáku a kolem ní dala hrášek, aby se cejtila dobře.", řekla ve chvíli, kdy naporcovanou kačenku rozdělovala v kuchyni na talíře svátečních strávníků.
"Není to zrovna obr", pokračovala po chvíli při skládání knedlíků a zelí k porcím masa, "ale stejně jsme všichni přežraný. Tak nám jen polechtá náladu, viď", plácla lžící, kterou nabírala šťávu, stehno kačeny a laškovně na něj mrkla.
Stella, totálně omámená vůní pečenýho ptáka, jí seděla u nohou, z huby jí tekly sliny a ušima stříhala jako cvičený cirkusový oslík.
Seděli jsme kolem stolu, nůž a vidličku v rukou, pivní pěna ve sklenicích potichu praskala a mizela a Štědrej den byl zase historií...
"Je úplně jedno, že je to chcípák, Zorino, už to nandej!", vyjelo ze mě a vidličkou jsem zacinkal na sklenici přede mnou.
Máma se na mě otočila, přestala nandavat na talíře!!!! a řekla: "Zazpívej mi - pak dostaneš." a usmála se tak, že bych jí zlíbal všude možně a ještě trochu polechtal.
"Fakt to chceš?", zeptal jsem se pro jistotu.
"Jo. Chci. Když člověk něco chce, musí pro to něco udělat. Mohla jsem ti říct, abys mi vyžehlil ten koš prádla, do kterýho se mi nechce, ale nejsem svině - stačí, když mi zazpíváš."
Jedině ten, kdo mě kdy slyšel zpívat, si uvědomí, co všechno po mě máma v tu vteřinu chtěla.
"Můžu u toho sedět?", zeptal jsem se plaše.
"Klidně u toho seď, ale už kurnik něco zazpívej, nebo nám nedá najíst.", poznamenal netrpělivě mámy manžel.
"A co chceš zazpívat?", protahoval jsem okamžik přistání talíře s boží kachnou na svátečním stole.
"To je jedno, ale ať je to česky.", definovala máma přesněji své přání.
Začal jsem. Lidi kolem stolu měli hlad - no spíš chutě - a tak jsem začal...
"Vzpomínám si na ty šťastné chvíle u nás v údolí", protáh jsem slovo údolí do melodie, ve který Rudolf Cortés tuhle písničku nikdy nedával a pokračoval jsem: "vzpomínám očí modrých nad šalvěj. Každá vzpomínka, jak rána v srdci zabolí - měl jsem rád dívku Nelly Grey."
Kolem bylo ticho jako o rybovce v kostele.
Máma stála s naběračkou u kuchyňský linky a měla mokrý voči. Jirka a Josef seděli vedle mě u stolu a měli suchý huby. A já se nestyděl a nevím jak, ale na jazyk se mi dostaly slova písničky, kterou měla máma ráda jako mladá holka a ze který si pamatuju právě jen to čtyřverší.
"A to je celý, doufám", podotkl Jirka, ohlídnul se na mámu a jasně svým pohledem naznačil, že úkol byl splněn a kachna na talířích by měla namířit k nám na stůl.
Já jsem v tu chvíli neregistroval vůbec nic. Jen ty mokrý máminy oči, její postoj s naběračkou v ruce a náladu, která by v každý rodině měla fungovat nejen o Vánocích.
Máma ze zbylých porcí v pekáči urvala kus masa a hodila ho Stelle: "Tady máš, ty černá mrcho, ať taky víš, že jsou Vánoce.", řekla ve chvíli, kdy kus masa zmizel ve Stellině hubě.
A pak už vzala do rukou vyvoněný talíře a začala nám je pokládat před naše natěšený pusy.
"Zpívat jsem tě sice nenaučila", řekla s plnou pusou, protože s kachničkou a zelím v puse se SMÍ mluvit!, "ale naučila jsem tě mluvit a tak jsi mi moh aspoň zarecitovat.", polkla a na vidličku napíchla další kus masa a nožem k němu přihrnula její domácí zelí.
Zpívat některý z nás mámy nenaučily, ale naučily nás mluvit. Právě mámy nás naučily mluvit, abysme jim u stolu zazpívali, zarecitovali a celej rok jim říkali, že je máme rádi.
Mluvte s lidma celej přístí rok. A ti, co to dokážou: zazpívejte jim občas.
Přeju krásnej další rok našich životů. Zpěvákům i recitátorům.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |