Pán se dusí. To je ale krásnej den!

Už dlouho mám podezření, že někde existujou utajený farmy na chov ženskejch podobnejch Kateřině Kristelový, Míše Ochotský a dalším podobnejm prototypům.

"...tak, holky, ať je rok Kohouta lepší, než roky Kozy", zvedla jedna ze tří "holek" skleničku se sektem a zbylé dvě provokovala k alkoholismu už kolem desáté ráno.

Ve Špindlu svítilo slunce, nebe bylo modrý jako někde u móře, sníh pod nohama křupal, mercedesy a volva stály zaparkovaný jeden vedle druhýho a já si posazenej na složený dece dával rum s horkou vodou na jedný z venkovních zahrádek českého Aspenu.

Musel jsem dolu do Špindlu sejít z roubenky ve stráni, abych dokoupil ještě nějaký potřebnosti k silvestrovskýmu stolu, ale když už bylo tak pěkně, tak jsem s těma nákupníma taškama seknul k nohám stolu a objednal jsem si grog.

Vůbec jsem nevypadal, jako aspeňan, spíš jako zapomenutej Bulhar z Vitoši - tepláky zastrčený v pohorkách, pořádnej teplej kabátec a na hlavě absolutně neznačkovou čapku. Grog příjemně vjel do krku a pak ohřál i zbytek vnitřního těla a v novinách jsem se dočet, kdo všechno umřel, kdo se vdal, kdo dostal jakou cenu a kterej sportovec vydělal úpně nejvíc. Takový ty zprávy z konce roku, kdy jste rád, že žijete a nejste rád, že se vám nepodařilo vydělat ani špetku v porovnání s ročním platem fotbalisty Ronalda.

"Koza pořád ještě jede, Simi.", reagovala na přípitek paní Sektové druhá "holka" a třetí si zapálila cigárko.

"No, já myslim od prvního, jasně, že ne už dneska.", pronesla paní Sektová a domlaskla zbytek obsahu vysoké sklenice na dlouhé noze.

"Ty si ztracená. Čínskej a ČESKEJ kalendář se lišej...", řekla Kouřilka a vyfoukla kouř ze rtů tučných jak dětské nafukovací polštářky sloužící k tomu, aby se děti při plavání nepotápěly. "Ty buď ráda, že máš Richarda.", znovu mocné natáhnutí z cigarety a vyfouknutí dýmu ven jak z pusy báby Futeře. 

Paní Richardová Sektová se lehce zavlnila na židli u stolu, dolila si do flétny další bublinky a s mírnou dramatickou pauzou pronesla: "Taky to trvalo, než sem ho urvala." a žbluňk, žbluňk, žbluňk - sekt se vpil do jejího těla.

"Dáme si ještě jednu, holky?" řekla ta, co zatím jen mlčela a pila (furt). V ruce zvednutá prázdná láhev zoufale mávala na číšníka stojícího opodál. Srknul jsem si grogu a projížděl infa o loňských slavných mrtvolách.

Kouřilka bušila v sedě chodidlama o dřevěnou podlahu předzahrádky a jednou dlaní si masírovala stehna obtažená do černých lesklých, skoro to vypadalo že gumových kalhot, ve kterých na fetišistických srazech voděj ženský nahý chlapy na vodítku. Stejně byla i nalíčená. Jasná domina.

Pak jsem si uvědomil, že stejný kalhoty maj všechny tři, stejně jsou i nalíčený a blonďatý vlasy se z jejich hlav stejně přelejvají přes okraj kapuce zdobené kožešinkou. Bundičky měly všechny ty tři sektový popíječky obtažený přes prsa, která i takto skrytá dávala jasně najevo, že se jen tak nezaleknou nad námi se trčících Kozích hřbetů. Kam se Kozí hřbety - i se svojí výškou přes 1000 metrů - hrabaly na to, co kryly rozkokošný růžový bundičky s velkým logem. 

Moje okopaný pohorky se studem třásly díky přítomnosti opravdu chlupatých bot, které měly ony tři dámy natažené na nohách a moje čapka si klekla do rohu hanby, když spatřila kulíšky popíječek zdobené zlatými nitkami a další várkou jemných chloupků.

Celá ta skupinka vedle u stolu vypadala, jako by se kolem jedný flašky sešly tři Kateřiny Kristelové, nebo tři Michaely Ochotské. Tolik "půvabu", neskrývaného požitku a mouder v jednom!

Číšník přinesl další láhev, špunt vylétl vysoko nad nás a všichni (včetně mě) jsme sledovali trajektorii jeho letu. Dopadl na střechu před námi zaparkovaného fordu.

"Jupíííííííí", zapištěla Simi a plácala přitom o sebe dlaněmi krytými pletenými rukavicemi, ozdobenými - světe div se - dalšími chloupky...

Upil jsem grog a otočil další stránku novin. Čekal na mě přehled nejdůležitějších svateb a rozvodů roku.

"Báro,", otočila se paní Mlčilku paní Sektová, "už vás rozvedli?", paní Mlčilka se stala Bárou.

Bára se znovu zhluboka napila bublinek, vydejchla a řekla: "No ty vole, eště ne! Kdybych chtěla, ani se nemůžu vdát, protože nejsem rozvedená."

"No to je peklo", kontrovala paní Richardová Sektová, "voni by se furt rozváděli, ale vlastně jen prchnou za nějakou novou nevytahanou kůžičkou a všechno je jim jedno.", nahnula k puse flétnu s pitím a přivřela oči.

"Nová nevytahaná kůžička" způsobila špatný polknutí grogu, horká voda s rumem se mi zašprajcovaly v krku, lehce mě přidusily a já poprskal informaci o tom, že se princ Trávníček stal otcem. Rozkašlal jsem se nepřeslechnutelně.

"Pán se dusí!", oznámila Simi Richardová Sektová svým kamarádkám.

Bára domina beze slova vstala od stolu, udělala dva kroky za moje záda a dala přes ně takovou herdu, že jsem jí chvíli považoval za převlečenou Helenu Fibingerovou. Účinek se ale projevil okamžitě - přestal jsem kašlat.

"Rádo se stalo.", slyšel jsem za sebou, pak se ke mně Bára víc natočila a řekla: "Vy jste odsud?"

Ptala se spíš mých okopaných pohorek a v nich zastrčených vytahaných tepláků, ve kterých jsem prožil minulou noc a nyní sezení v nóbl špindlerovskym podniku přímo na korze směrem k Medvědínu.

Do party holek s chloupkama jsem se dostal natotata.

Složil jsem noviny, čepici si stáhnul víc k obočí a získal tak o stupeň lepší hodnocení v kategorii "Socka roku 2016".

"Já sem z chalupy támhle nahoře", ukázal jsem prstama pravý ruky ke kopcím u Hromovky.

"Jo takže nejste ze Špindlu, vy bydlíte v chalupě, jo? Ne v hotelu, že ne?", potřebovala zjistit ta, který jsem zatím nedal jméno, ale vlastně to byla paní Otázková.

"Ne, je to chalupa, soukromá.", odpovídal jsem jako žáček na stupínku v první třídě před celou třídou na to, že soukromá chalupa není hotel.

"A jak tam vyjedete?", zeptala se Simi Richardová Sektová a zúčastněně na mě hleděla.

"Já to vyjdu pěšky.", odpověděl jsem s lehkým zaváháním, protože jsem se obával dalších otázek typu "fakt pěšky?", a "...a jako že pěšky?", nebo "...a pěšky i s tim nákupem?" Tašky s nákupem mi totiž pořád ležely u okopaných pohorek.

"No tak to klobouk dolu teda, když to dáte i ve vašem věku. Já chcípnu, než dojdu na Medvědín.", řekla Bára a trochu mě tím zklamala. Ne proto, že mi naznačila, že jsem dědek, ale proto, že jsem měl o jejích výkonech, s ohledem na její styl dominy, trochu lepší představy. O výdrži...například.

"Mě to taky sere, ale autem se tam dojet v zimě nedá.", přiznal jsem barvu.

"Nedáte si s náma skleničku, se vám pak pude líp.", zalaškovala se mnou Simi a začala mávat na číšníka, aby přines skleničku na sekt.

"Po tom čaji se vám bude chtít akorát tak čurat.", řekla Bára a pořád ještě ve stoje se rozhlížela kolem, a hlavně na to, jestli se někdo rozhlíží po ní - sem si tak řikal. "Holky, to je k posrání krásnej den, co?", ladně přiložila ke rtům sklo a dovolila bulbinkám zatancovat si na jejim jazyku.

"No to je,", řekla paní Otázková v reakci na k posrání krásnýmu dni, "ale vy fakt pudete nahoru pěšky?", zakončila svoje exposé.

Kolem jednoho stolu seděly na špindlerovském korzu tři prototypy žen vypěstovaných na nějaké tajné farmě pod dozorem kreativního týmu ve složení Kristelová/Ochotská. Chlupaté, blejskavé, prsaté, blonďaté, latexové a od roztomilé po dominu. Spolu s nimi u stolu přebýval i dědek v teplákách s kolenama vytahanejma jak vaky na splašený hady a ve vokopanejch promáčenejch pohorkách. Ženská stvoření ucucávala (a občas chlapsky hltla) sekt a dědek srkal už vychladlej grog.

"Vy jste tu s rodinou?", šla rovnou na věc paní Otázková a já si v duchu představoval, jak si ona představuje mojí rodinu...když mě tam tak viděla u toho grogu.

Číčník mi přinesl skleničku a Simi ji okamžitě naplnila s docela fajn vyřčenou větou : "... takže si nalijme čistého prosecca", a usmála se na mě a řekla. "no...no tak... šup tam s tim."

Proložil jsem v puse vychladlý grog hltem vychlazeného prosecca. Žádnej extra zážitek to teda neni. Nezkoušejte to.

"Tak jste tu s rodinou?", zeptala se mě paní Otázková stejně razantně, jak razantně rudé byly její rty.

"Vlastně jo." řekl jsem lehce zmateně, ještě pořád pod vlivem chuti mixu grogu a prosecca v mý hubě.

"No...vlastně jo.", řekla Bára, "ten můj je vlastně taky ještě pořád ženatej se mnou, ale už přes půl roku žije s tou novou - beze mě! Vy ste všichni stejný prostě.", smála se sice, ale kdyby mohla, tak mě na místě zmlátila do krve. (Což by vzhledem k tomu bílýmu sněhu všude kolem mohlo působit dostatečně barevně dramaticky.)

"Baru, nech toho.", usmála se Simi a cukrovala náladu kolem stolu, co to šlo. "Pán", pokračovala... 

"Marek, já sem Marek.", řekl jsem si o označování podle jména, ne slovem "pán".

"No..tak pán Marek za to nemůže, že jo?", podívala se na mě Simi a mrkla přilepeným řasama tak mohutně, až mi vzniklý vítr srazil z hlavy čepici.

"Nemůžu.", odpověděl jsem a doufal jsem, že odpovídám na to, že nemůžu za to, že Báru opustil manžel kvůli nový nevytahaný kůžičce.

"A navíc má před sebou cestu až nahoru", ukázala k horizontu dramaticky napřaženou dlaní skoro jako Libuše, "takže se napijem, holky a bude zase krásnej den. Tak...", mrkla na všechny, vstala, bundička se v patřičných místech vyšponovala a chloupky z kraje kapuce se rozzářily díky tomu slunci v poslední den roku 2016 eště líp, než to uměj kamínky od Swarovskiho.

Dopil jsem ledovej grog, vstal od stolu, na rameno hodil nakupní tašku s "potřebnostma" a rozloučil jsem se s holkama z farmy. Popřáli jsme si dobrej rok a já vyrazil do strání.

S cigaretou v ruce jsem míjel velmi barevné kombinézy i velmi zvířecí kožešiny, které si po reinkarnaci zvolily cestu kožichů pro lidi. Míjel jsem ženský nalíčený jak na Zlatý Glóby a málem mě přejely saně tažený koňma, ve kterých seděla celá rodina včetně babičky, zmzrlí na kost a babička říkala těm kolem: "Děti, to je ale krásnej den."

A byl to poslední den loňskýho roku, a tři ženský si určitě nalily čistýho prosecca i druhej den ráno a já si tim korzem štrádoval v teplákách a promoklejch pohorkách a svítilo slunce a nebe bylo modrý jako někdy v červenci. 

Děti, to vám byl ale krásnej den!