... když si vytřeš, je to dobrý!

Život se skloněnou hlavou je často popisován, jako žití v porobě, v devótní oddanosti nebo výrazné pokoře. Ale co takovej hexnšus?

Už víc jak dva dny nekoukám směle kupředu, ale potupně jen na prsty u chodidel a podlahu, po které se šourám. "Před sebe" koukám jen tehdy, když sedim. A to, že "se mi chce" musím v hlavě objevit až s několika minutovým předstihem, protože bych při pozdním rozhodnutí taky nemusel dorazit včas...

Týden nemůže začít "líp" než tak, že se v předsíni předkloníte k psovi, stáhnete mu obojek a ... už se nenarovnáte.

Začnete se pohybovat jako Quasimodo. Pohybovat je ale pořádnej eufemismus v porovnání stylu, kterým jste okolnostmi nucen se přemisťovat z místa na místo.

Rovina zad se z vertikální změní v horizontální a zkušení už vědí.

Zkušení už vědí, že chůze se mění v šouračku, dosednutí v utrpení bóží a celková perspektiva vnímání prostoru se rovná té, kterou při svých cestách bytem zažívá třeba doga nebo bernardýn. Bradu si totiž můžete při odpočinku po cestě bytem položit na kuchyňskou linku, i když stojíte na vlastních nohách.

Na to, že byste v této situaci z horních skříněk kredence vytáhli talířek nebo hrnek...na to zapomeňte. To se spíš stanete členy Akademie věd nebo i jako člověk nekamarádící s logikou jednoduše vyřešíte sudoku.

Veškeré denní zvyklosti totálně změní nově "získaná" pozice zad!

"Brufen nežer!", dostane se vám po zoufalém kulhoběhovém doběhnutí k telefonu do uší od vlastní matky.

Pozdě. Mám v sobě rovnou dvě ulevující pilule a mozek přemýšlí o třetí, případně čtvrté... Jako každý člověk vyrůstající a žijící celý život v dostatku nechcete být omezování takovou pitomostí, jako je hexnšus.

"Už jsem je spolykal. Jsem lehce zfetovanej, ale záda mám při chůzi pořád rovný jako žehlicí prkno a do postele neulehávám, ale pomalu poklesávám." 

Potřebujete uznání, politování, pohlazení a ujištění, že to tak není na pořád. Ale místo toho...

"A kadil si už?"

Matky maj totiž sem tam svoje syny za opravdový hrdiny. A opravdový hrdina kadí i při hexnšusu!

"Jednou jo.", vypustíte do světa pravdu i přes aktuální handicap ve chvíli, kdy se jednou rukou opíráte o hranu stolu v kuchyni, nohy máte rozkročené tak, aby ustály vaši polohu v předklonu a druhou rukou si u ucha držíte telefon s "přítelkyní na něm."

"Tak to je prd, a ne hexnšus. To by ses, hochu, ani nevykadil.", zhodnotí vaši situaci těsně před odchodem ze světa ta, která vás na něj přivedla.

"Dlouho sice trvalo", pokračujete v objasňování úkonu, "než jsem dosed, ale k mýmu překvapení jsem ani nemusel tlačit. Vono vlastně tlačit ani nemůžu, protože to bolí.", postěžujete si mamince.

"A dosáh si pak na hajzlpapír?", přebije touhu po uznání a alespoň malý náznak sounáležitosti další dotaz od dárkyně života.

"To problém není, ale dostat se rukou za záda vyžaduje kombinaci vůle sovětského komunisty a dovednosti hadí ženy z cirkusu.", objasníte situaci, do které jste se od chvíle zablokování zad dostali jednou a další podobné se vyhýbáte jako čert kříži a v rámci prevence už radši nežerete.

"Takže jsi seděl a čekal, až to oschne?", zaútočí opět matka tak, jak je jí vlastní.

"Vzmužil jsem se co to šlo, zatnul zuby, zavřel oči a pomalým pohybem, jako když ze Země vědci ovládaj vozíček někde na Měsíci, jsem ruku šinul směrem za záda.", popisujete úkon, který v běžném dni zabere maximálně jednu nebo dvě minuty.

"A vytřel?", nezůstává matka v rovině decentního sdílení, ale zamíří přímo na komoru.

Nadejchnete se zlehka, protože i rychlé dýchání bolí, snažíte se trochu narovnat vodorovná záda a v pravém oku se vyšpulí malá slza způsobená bolestí z tlaku v tom místě těla, o kterém jste zatím neměli ani tušení.

"Vytřel.", řeknete i přes bolet hrdě, jako byste právě vítězně absolvoval Vasův běh nebo doma pomocí stavebnice Merkur, vody a kypřícího prášku sestrojil vodíkovou bombu.

"Tak to je dobrý. Když si vytřeš, je to dobrý.", stanoví diagnozu zkušená a dodá: "Kup si takový ty hicující flastry na záda. A když je na hřbetu při lepení pěkně posichruješ, tak ti zepředu stáhnou do stran břicho a opticky vypadáš jako hubeňour. Tak zejtra brnkni, jak jsi na tom. Čau."

Život přináší naději i ve dnech, kdy vás zkroutí hexnšus. Kupte si flastry, dobře je přilepte na záda a rázem zhubnete!