Zapíchnutý Valiček

Když se muž ocitne v situaci, kdy je levá nohu po kyčel zaražená v ledové vodě, varlata jsou položena na hranu otvoru vysekaného do ledu a druhá noha vodorovně leží na ledové ploše - není to krasobruslení!

Venčiči (mandarínskou čínštinou: Wen Tchi Tchi) nevycházej z domu k procházce se psem pokaždý vystajlovaný až vyštafírovaný. Jsou rána, kdy ve svém okolí můžete potkat lidi, který z dálky vypadaj oblečený jako Vivienne Westwood a jejich očka ještě neprošla ranní očistou.

S podobnou image jsem před hodinou vyrazil venčit i já....

Po probuzení jsem vypozoroval, že je Stella nějak "gastro nervózní". To Wen Tchi Tchi poznaj na první pohled. Pes nevrtí ocáskem ani neposkakuje. Posedává u vchodových dveří a má na mále.

V takovém okamžiku je každé otálení velkým riskem. Každá vteřina navíc hrozí zhnědnutím interiéru.

Zkušený Wen Tchich jako jsem já natáhne na dosud holý spodek (spím nahej) pouze tepláky, na chodidla v rychlosti natáhne nejbližší dvě ponožky, přes spací triko přetáhne mikinu a celej tenhle chic outfit zabalí do kabátu pod kolena (proto trenky nejsou nutný!), vpluje do tenisek!!! a vyrazí ven. 

Čokl nabere směr a rychlost a zmizí v nejbližší křoví, kde vykoná to, co je třeba a Wen Tchich, protože je ještě vlastně pořád ještě trochu v limbu, si řekne, že se ještě projde, dyž je tak hezky...

A tak si naplánuje, že ještě přejde ledem zamrzlej potok a přes louku se vrátí domů, kde se zkultivuje.

Plány ale většinou nevycházejí tak, jak bylo zamýšleno...

S rukama v kapsách kabátu se pustí na led, o kterém v danou sekundu netuší, že je "tenký". Odtud to přísloví!

A pak, s téměř apokalyptickou jistotou, levá noha v keckách vjede neviditelnou dírou v pikosekundě pod led a ponoří se do vody tak studené, že vám zastaví dech a skoro i srdce. 

Chodidlo levé nohy se zarazí o dno potoka ve chvíli, kdy varlata volně ložená v teplácích dosednou na hranu vzniklé díry v ledu a pravá noha polehává natažená vodorovně na ledové ploše. Obě dlaně jsou stále v kapsách kabátu. Jako vtipný prvek by tato pozice mohla fungovat v případě, kdyby byla součástí exhibičního vystoupení Wen Tchi Tche na Mistrovství Evropy v krasobruslení.

To ale rozhodně nebyl můj případ!

Noha ponořená v ledové vodě postupně, ale rychle odumírá, kulky studěj a pravou nohu, vodorovně umístěnou na ledové ploše, navštíví křeč. Ruce jsou v tu chvíli už vytažené z kapes, ale ani jejich uvolnění situaci nezlepšuje. Při snaze se jejich pomocí trochu odrazit od ledu a zvednout prdel z něj prostě po ledu kloužou.

Široko daleko nikdo, kdo by vám pomohl na nohy a navíc se k Wen Tchi Tchovi radostně rozběhne pes s klackem v hubě, protože má za to, že jde o novou hru.

Kdyby byl můj pes inteligentní, rozpozná, že jde skoro o život a rozběhne se směrem do vesnice a kohokoliv začne mordou tahat za kalhoty a táhnout ho směrem k neštěstí. Tak to znám z filmů. Jenže Wen Tchich má Stellu...

Tak k němu, s nohou stále ponořenou v ledovém pekle, přiběhne, položí před něj klacík, předníma nohama se opře o jeho ramena a ... rozhlíží se kolem.

Wen Tchich tak stále trpí celým tělem, levou nohu už dávno necejtí, jen ví, že to není DOBRÉ. Dlaněma přestane klouzat po ledu, ale odstrkuje jimi psa, který všechno tohle ještě pořád považuje za hru. Po chvilce Wen Tchich instinktivně nahmatá klacík, uchopí ho mezi prsty zkřehlé dlaně a vší silou s ním mrskne tak, aby odletěl co nejdále. Předpokládá, že pes přestane předníma tlapama okupovat jeho ramena a vyrazí za aportkem. Předpoklad se vyplní.

V tu chvíli, na spodek už totálně mrtvej Wen Tchich, sebere zbytky sil a pravou, na ledu ležící nohu, natáhne z boku před sebe, lehne na záda a špičkou mrtvé nohy, která se už fakt nedá díky podchlazení ovládat, se naposledy snaží odrazit ode dna lednového potoka.

V tu chvíli zazvoní v horní kapse kabátu zastrčený mobil. Přijmout ho je blbost. Wen Tchi Tchovi jde o život. Rozhodně v tu chvíli není štont si někým jen tak povídat...

Pes z dálky v radostném skákání přináší zpět k Wen Tchi Tchovi - ležícímu na zádech s nohou stále ve vodě - nalezený klacík.

Síly docházejí a představa návratu domů s nefunkční nohou a zmrzlými varlaty dodává situaci nádech horroru.

Ale pak, snad díky Boží prozřetelnosti, silon bundy po ledu klouzne a z díry v ledu vyjede noha z vody zpátky na ledovou plochu. Tortura je u konce, myslí si Wen Tchich a po zádech se doplazí k břehu pokrytému sněhem. Pro psa je i tento pohyb v leže výzvou a opět k Wen Tchi Tchovi přiběhne a skoro s úsměvem mu skočí na břicho. Jednou ze zadních tlapech nevědomky přišlápne i zmrzlé kuličky ukryté pod slabou vrstvou tepláků...

Wen Tchich leží na zádech, jedna nohavice je mokrá od kyčlí po kotníky a kecka s froté ponožkou se promění v mrazák. Vedle něj sedí pes s klackem v hubě a čeká, co se bude dít.

Wen Tchich leží u potoka, kouká do modrýho nebe a vedle něj sedí jeho pes. Mohlo by jít o celkem romantickou podívanou, když by ale nebyl LEDEN!

Život je však zachráněn!

A tak se po chvíli Wen Tchich pomalu zvedne, aby při postavení na nohy zjistil, že ta levá díky podchlazení příliš nefunguje a navíc bolí. Což je na druhou stranu dobrým znamení, protože nehrozí její odříznutí.

A pak, jako chytrá Horákyně, s jednou nohou mokrou a mrznoucí a druhou suchou, začne pajdat směrem k domovu.

Po pár krocích pajdavé chůze se v kapse opět ozve mobil.

"Tak co je novýho? Je u vás taky taková zima?", zazní z něj hlas mámy a Wen Tchich opět mrskne klackem aportu daleko před sebe...