Medůzy
Když jsme si s bráchou přáli při letní jízdě kabriolet, otevřela máma všechny okna ve Škodě 110 LS. Vlasy mě jejich divokým tancem ve větru šimraly po obličeji a díky rychlé jízdě dlaně v protiproudu skákaly vzduchem jako delfíni.
Když jsme s bráchou chtěli k moři, vyvedla nás máma před chalupu, kde se vlnily zlatý klasy obilí, natáhla nám přes hlavy potápěcí brejle a nahnala nás do pole.
Pokud jsme uprostřed prázdnin žebrali o Ježíška, udělala máma řízky a bramborovej salát, vytáhla z krabice pár vánočních ozdob, ty navěsila na rozvetlý líkovec v záhonu pod okny a pod něj položila zabalený balíčky s čerstvě vypranými a vyžehlenými tričky.
A když jsme večer místo spaní zlobili tak, že zabít nás bylo téměř legální, proběhla se noční zahradou zabalená do bílýho prostěradla, pištěla u toho opravdu hrůzostrašně a baterka rozsvícená pod bílym lajntuchem, pod kterym byla schovaná, nás vystrašila tak, že jsme pár následujících dní ani nedutali a zuby jsme si čistili i šest krát denně...
Až po lééééééétech mi došlo, co pro nás dělala celou dobu našeho dětství, kromě toho, že nám vařila, stříhala nám vlasy a nehty, lepila flastry na odřený kolena a fackovala nás, když už naše sígrovství fakt nešlo vydržet.
Dokázala nám ukázat svět, kterej nebyl normálníma očima na dohled, a přesto se tak všelijak mnouskal od rána do večera kolem nás.
Měla fantazii.
A má jí do dneška!
"...sem tu včera měla na hlídání holky. A musim přiznat, že mě to zmohlo víc, než kdybych v obou rukách táhla kartony vody nahoru na Sněžku."
"Jsou živý a nejde to zastavit, co?", odpověděl jsem plnej pochopení, protože sem tam taky malý děti hlídám a vím, že má člověk v určitej moment nutkání prohledat byt a někde v šuplíku najít zastrčenej zlomek extáze, aby tomu jejich tempu vůbec stačil.
"No to máš recht. A já ještě navíc, jako správná starodávná babička, zakazuju na hraní mobily a všechny ty ostatní fórichtungy, protože si myslim, že z toho děti blbnou a pak maj slovní zásobu jako ovečky."
Z hlasu jsem poznal, že je máma fakt uondaná.
"Sem tam ale neni zbytí", reagoval jsem na zákaz současných "dětských hraček", "když už nemůžu a nezabíraj ani pastelky, ani karneval a ani plastelína, mobil prostě povolim."
"Tak to zas prrr, chlapečku. Tak špatně na tom nikdy nebudu, abych si místo hraní s dětma sedla a viděla, jak očima gumujou ty "dipleje" a celý vodpoledne mlčej. To by mě hanba imrvére fackovala."
"A co si teda vymyslela?", zajímalo mě, protože na kraviny a vyfikundace je moje máma tou nejlepší kaučkou pod sluncem.
"Lovili jsme medůzy.", řekla jasně a bez přemýšlení.
"V Tisý? V únoru? Na Kačáku?", sypaly se z mojí pusy jedna otázka za druhou stejně rychle, jako lidi vypadávaj z takovejch těch kolotočovejch dveří, když třeba v panice opouštěj hořící kavárnu.
"Doma. Na hajzlu.", odpověděla se stejnou rychlostí Zorina.
A já byl v tu chvíli v hajzlu...
"Plavou vám v záchodu živý medůzy?", zeptal jsem se logicky.
"No jasně", rozesmál jsem mámu, "a krevety a včera jsem je hodila na pánev s olejem a s česnekem a udělala k nim špagety s petrželí, ty vole.", smála se dál.
"Tak mi to vysvětli.", žadonil jsem.
Chvilku bylo tichounko, jako když v noci otočíte velepotichu stránku v knížce, aby zvuk otáčení neprobudil spáče vedle vás.
"No to je přece jednoduchý. Z hajzlpapíru uděláš v dlani malou kuličku a tu pak hodíš do mísy a jak se pomalu nacucává vodou, tak se začne tak trochu hejbat a roztahovat a nekonec se změní v medůzu a pomalu klesne na dno. Toho sis nikdy za celej tvuj dlouhej život nevšim?", zkoušela mě máma.
"No, to sem si fakt nevšim. Nikdy mě nenapadlo, že se z namočenýho hazjlpapíru může stát medůza a ze záchodu oceán.", přiznal jsem po pravdě.
"Tak to jsem asi ve výchově udělala nějakou chybu.", poznamenala matka zklamaně.
"Chybu ve výchově, když v nacucanym hajzlpapíru nevidim medůzu?", snažil jsem se divnej pocit z chyby ve výchově uvést logicky na pravou míru.
"Ale prd. Chybu v nedostatečnym využití fantazie. To sem tě asi naučila blbě.", pokračovala máma. "Měl bys to vyzkoušet. Ale dej si pozor. Ty máš tu prdel hodně rozmazlenou a určitě používáš trojvrstvej papír, že jo?"
Zná mě! - udělalo mi radost.
"Samozřejmě, že trojvrstvej. Člověk si přece má dělat drobný radosti. Tos mě naučila moc dobře.", vyhodnotil jsem lekce drobných radostí, kterých se mi od mámy nepřestávalo v průběhu života dostávat až do dnešních dnů.
"No tak to, hochu, musíš nejdřív ty vrstvy oddělit od sebe a kuličku, ze který vznikne medůza, udělat jen z jednoho pruhu. Jinak to nefunguje.", informovala mě zkušená chovatelka záchodových medůz. "Vyzkoušej to a uvidíš!"
Máma do dneška (stejně jako já) neumí dělit zlomek zlomkem. Dokáže ale z hajzlpapíru udělat medůzu, která ožije u ní doma v záchodový míse a možná, kdo ví, po spláchnutí doplave až do nějakýho moře...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |