O tom, jak se moje vyleštěný lakovky podívaly na "lvy" pěkně od podlahy
Z ověřeného teritoria rybnik/hospoda/kuchyňská linka vypadli dva velký kluci do velkýho světa.
Z "dreskodu" džíny, triko a kecky vpluli do smokingů, ručně vázanýho motýla a lakovek a stali se tučňákama.
Z fiatu Panda přemístili zadky do vyvoněných limuzín a místo po prkenné podlaze se podrážky bot začaly klouzat po červenym tépichu.
Novinářů a fotografů vyrojeno jako much a to i přes poměrně studenej březnovej podvečer.
Českej lev zatřás´ hřívou a moje lautr nový lakovky vpluly mezi VIPky i PIPky a VIPáky a PIPáky.
Na špejli napíchnutý krevety s čepičkama z manga dodávaly setkání nominovanejch v aule Rudolfina před galavečerem v Dvořákově síni ten správnej šmrnc.
"To mám pučený, neblázni."
"Myslíš?", otáčení se kolem vlastní osy, osahávání boků vlastníma rukama a zjišťování, že toaleta fakt sedne.
"Hulí se tady?"
"Ty vole, ale jak tlačej." - pozvednutí látky a odhalen kotník na nožce obkroužený páskem z kamínků stejně třpytivých, jako jsou bublinky v sektu.
"Ne, děkuji.", odmítnutí nabízeného sousta ke skleničce, "loni jsem se tady hodinu producírovala s kouskem máty přilepenym na předním zubu."
"Už je tu Aňa? A Cillian?"
"Vyhraje Masaryk."
Tohle a hodně dalšího zeslechly ty moje holky vyleštěný, když jsem je vzal do jámy lvový jako doprovod toho, kdo byl nominovanej.
Užíval jsem si fakt dobrýho kafe, cigaretky k němu a místo standardních jahod jsem do pusy po polknutí bohemky házel jednu olivu po druhé. Měl jsem hlad! Hlad jako lev.
Doma jsem si totiž dal naposledy v poledne talíř horkýho kuřecího vývaru a pak už nic. Pás do smokingu mluvil jasnou řečí - "břicho trochu stáhnu, ale líp to půjde s břichem prázdnym. Najíš se pak."
Takže jsem se napral olivama, dvěma hrstma popcornu a čtyřma krevetema. Zelený veltlín, na který jsem poté přestoupil, byl pro pusu přijatelnější než bohemka. Hlad sice pořád nepolevoval, ale kdo by se staral o žaludek, když kolem lítalo tolik krásy...
La a Kovka si každá užila svoje. Chvílema pomáhaly odleskem ze svého povrchu upoutat na šaty Petry Nesvačilový, jindy vyzvaly na souboj šajnyng lakovek Ondry Soukupa. Po parketách v aule zněly jejich podrážky sebevědomě, i když moje sebevědomí se krčilo někde v rohu z obavy před dlouhým, skluzem ukončeným posazením zadní části ve smokingovych kalhotách v davu nóbl přítomných. Ale La i Kovka si vyslechly svoje a zahlídly to, co by ve Středoklukách uviděly jen s velkejma obtížema...
"Nemám v tom velkou prdel?"
"Na krku mi visí celej kvartýr v centru." (popis cenové náročnosti něčeho, co se kolem krku třpytilo jako sklíčka z rozmlácený lahve od mlíka pospojovaný mědenným drátkem)
"No, má teda rozhodně na víc." (ne všechny šaty vzbuzovaly v očích přítomných "toaletních" dam pozornost, po jaké zřejmě toužily)
"Milane, pomalu..." (krátké poučení od manželky nad další převzatou sklenkou sektu)
"...jé, vy jste ten Marek co píše blogy o mámě?"
A pak se všichni ti nominovaní společně vyfotili, nahnali nás do meluzín (Jana Plodková mi řekla, že rozhodně nepojede v limu na předním sedadle...), které objely Rudolfinum a vyplivly nás před červeným kobercem, kterej po schodech stékal jako rozvařený jahody s cukrem po patrech slavnostního dortu.
A pak mě, lehce opilýho a přeolivovanýho a Josefa dost nervózního z toho, že já si z toho pranic nedělám, odchytli před velkou cedulí novináři a museli jsme zapózovat. Ve vietnamkach a šortkách by mi to šlo líp, ale snažil jsem se Josefovi neudělat vostudu a abych ho trochu zbavil nervozity, čapnul jsem ho za ruku a cvak, cvak, cvak - bylo hotovo.
Jak to celý všechno dopadlo jste viděli v bedně, nebo jste se dočetli v novinách. Masaryk dal všem co proto, Banášová byla vynikající (po akci jsem jí stihnul poděkovat osobně na rautu) a po dvou hodinách se do hry zase vrátily krevety s mangovou čepičkou a neustále bublající bohemka.
My ale vypadli.
Vypadli jsme do baru kousek od Rudolfina a ve smokingách si nás už cestou a pak přímo v baru fotilo víc lidí, než na samotnym lvu.
A vodka a rum a selfíčka a radost. A v baru dj a skoro i tanec - naštěstí toho rumu nebylo tolik, aby tanec zvítězil nad ostychem.
A doma pak dooslava spolu se Stellou a spánek se k našim hladovym tělům probojoval někdy nad šestou ráno...
Tak, Vlku, tohle byli český lvi z pohledu dvou kluků z vesnice a jejich lakovek. Stačí takhle?
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |