Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sestra přetavená

17. 03. 2017 9:00:00
Všechna lidská trápení, co se jich jen na světě motá, dojdou naplnění díky milosrdenství, coca cole, kafi a veltlínu.

Je normální, že v baru potkáte flamendry, holky z rohu, vykravatovaný chlapíky z byznysu a někdy i sami sebe. Bar je místem hříchů, pelechem neřesti a přijímání čehokoliv jiného, než svatého.

K modlení dochází v baru jen ve výjimečných případech, kříž pověšený na zdi neuvidíte, jak je rok dlouhý a nekřesťansky drahá voda v karafách není svěcená ani náhodou.

Zalezl jsem včera odpoledne do jednoho takového semeniště hříchů, abych namísto několika "zdrávasů" dal jedno obyčejný kafe a k němu sklenici vody.

Bar byl plný tak akorát. Ticho jako v kostele se nekonalo, potetovaný barový farář za svým oltářem nelistoval v bibli a namísto odpustkových oplatek se na baru povalovaly misky s burákama.

A právě do takových míst posílá spasitel svoje služebnice, které převlečeny do trendy černé a bílé pomáhají potřebným dobrým slovem a jasným skutkem.

A tak, mezi nás každodenní hříšníky, vstoupila včera odpoledne do baru jeptiška. Krásná, skoro jako z reklamy na první přijímání a dokonale vyladěná v oblečení, jehož barevné složení zřejmě určil neměnný trend Vatican Fashion Weeku.

"Zlatíčko, dvojku veltlínu a jemně perlivou vodu, jo?", pronesla první slova motlitby směrem k potetovanému barmanovi, který na jeptišku spiklenecky mrknul a někde zezadu svého oltáře vytáhl na světlo boží lahev vína (zřejmě před chvílí ještě vody...). Část jejího obsahu - jako svátost doručenou samým Ježíškem - nalil do vyleštěné sklenice na nožce křehké jako pochybnosti věřících.

Jeptiška si sedla k vedlejšímu stolku, hrábla pod mundúr a z pod něj vytáhla krabičku cigaret, zapalovač a mobil. Svět se mění...

Nemeškala, zapálila si cigaretu, vymačkala na mobilu nějaké spojení, vyfoukla kouř a dala si z před ní postavené sklenice první lok vína.

"No, tak už jsem tady, ale pospěš, nemám moc času.", předala do mobilu informaci a dodala: "Jo, dole v baru pod tvojí kanceláří.", mobil položila na stolek a posledním článkem ukazováčku na pravé ruce projela pod okrajem bílé vystužené plachetky usazené pevně na její hlavě a rámující její půvabný obličej.

"Zlatíčko,", zamávala jeptiška na barmana stojícího za oltářem a na prsou se jí zleva doprava rozhoupal dřevěný krucifix, "nemáš trochu ledu do toho vína?, horko tu máte jako v pekle...", požádala o vodu tentokrát proměněnou v led, opřela se o opěradlo židle, dala si nohu přes nohu a vyfoukla ze sebe dým stejně vyzývavě, jako ho z pusy pouštěj holky z rohu.

"Ahoj, Anežko." pozdravila jeptišku ta, která přišla do baru, políbila Anežku na plachetku, přisedla si k ní a směrem k oltáři v rychlosti objednala colu a kafe.

"Pán s tebou.", odpověděla jeptiška a zapálila si další cigaretu.

Kafe s colou přistálo na stolku hned vedle dvojky veltlínu.

"Dovolíte, sestro...", pronesl barman a upozornil standardním naznačením, aby z popelníku na stole zmizela zaparkovaná hořící cigareta a mohlo dojít k výměně popelníku za nový, nebesky čistý.

"To seš hodná, že sis na mě udělala čas.", řekla nejeptiška a do hrnku s kávou nalila horké mléko z konvičky ve tvaru krávy. "Chápeš to?", držela konvičku před očima a lehce jí ve vzduchu pohybovala.

"Stvoření boží.", poznamenala pokorně jeptiška a napila se veltlínu. "Tak povídej.", řekla, když další lok slisovaných a zkvašených hroznů projel jejím hrdlem.

"Mám jí nechat uspat, nebo jí mám dát ještě šanci? Nedokážu se rozhodnout a každej mi radí něco jinýho.", řekla Nejeptišková zoufale, jako když vám v hrnku na plotně vzkypí a přeteče ohřívané mléko.

"To máš těžký, Vendulko,", pozvolna spustila jeptiška, "život jsi jí nedala a tak vlastně nemáš právo jí ho ani vzít.".

Nic jiného jsem jako odpověď na tohle téma od jeptišky nečekal.

"A co zmírnění utrpení, to ti nic neřiká?", zeptala se Nejeptišková stejně, jako bych se zeptal já.

Kafe v hrnku mi chladlo, ale diskuze u vedlejšího stolu hřála a z rádia do místa pochopení a smíření vtrhla melodie neandělsky znějícího Daniela Landy.

"Ano. Každé utrpení má svůj vývoj a svoje řešení. Oko boží dohlíží na celý náš svět a ruka boží napravuje hříchy nás, smrtelníků. Ne my, ale jen ON může všechy spasit.", dořekla a aniž by se pokřižovala, lokla zlatavého veltlínu.

"Přestaň už s těma poučkama a řekni: utratit, nebo ještě nechat žít?"

"Sestro", položila dlaň jeptiška na stolku ležící ruce kamarádky, "dej si doma láhev vína, rozluč se s ní a odvez ji uspat. To ti radim já, abatyše Anežka."

O dalším už nebytí nějakého zvířete bylo rozhodnuto. Jeptiška by přece nedala souhlas k eutanázii člověka...

"A usměj se, holka.", poplácala abatyše Anežka kamarádku po ramenou, naklonila se k ní a dala jí pusu na tvář. "Já už budu muset zase na plac. Zlatíčko, zaplatim ten veltlín.", zamávala směrem k oltáři.

"Nech to. To je na mě a díky. Večer ve fitku?", poplácala po zadku Vendulka Anežku. Anežku, co byla v ten den jeptiškou a musela bejt za chvíli na place, aby mohla rozdat další rozhřešení.

"Tak dík a čau", řekla jeptiška a sutana se jí při odchodu z baru lascivně otírala o její stehna a lejtka.

Všechna lidská trápení, co se jich jen na světě motá, dojdou naplnění díky milosrdenství, coca cole, kafi a lahvi veltlínu těsně před spánkem, ze kterého se neprobouzí...

Autor: Marek Valiček | pátek 17.3.2017 9:00 | karma článku: 31.93 | přečteno: 1664x

Další články blogera

Marek Valiček

Co bude příště? Neutřu se po úkonu???

"... sem si tak řikala, jak to muselo bejt přííííšerný, když se mi poprvý - jako malý holce - dostalo mejdlo do vočí.", řekla Zorina. Mám i takový rána...

18.7.2017 v 9:00 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1374 | Diskuse

Marek Valiček

Měly jsme se narodit jako lesby

Halenka utkaná z vláken z roztavených pet lahví a s potiskem leopardí kůže smrděla jako tchoř. Paní, co tuhle halenku nesla na těle, smrděla stejně. Ale tohle se o dámách neříká!

14.7.2017 v 9:00 | Karma článku: 35.83 | Přečteno: 3148 | Diskuse

Marek Valiček

Muži, kteří milují obchodní centra

Obchodní centra jsou hracími koutky hlavně pro ženský. Jejich mužské doprovody podstupují tyto očistce jen z čisté lásky. Lásky k nim. A přitom by stačilo tak málo a chlapi by se v obchoďácích cítili stejně šťastně jako ženský...

13.7.2017 v 9:00 | Karma článku: 33.51 | Přečteno: 2649 | Diskuse

Marek Valiček

Copak von už Miloš umřel?

David Vlk-Vlčák mě v jedný dikuzi tady požádal, abych napsal něco hezkýho politickýho. Mě!!! Ale protože je to kámoš, zavolal jsem o radu mámě.

30.6.2017 v 9:00 | Karma článku: 33.54 | Přečteno: 1749 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý

Makat a odpočívat, aneb jaký si to uděláš, takový to máš

Hesla dovolenkových dní. Jsme tu proto, abychom něco udělali. Ale nejen to, je třeba si to rozvrhnout podle okolností, počasí, nálady, možností.

29.7.2017 v 11:44 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 119 | Diskuse

Štěpán Bicera

"Lidové písně" z doby totality

Z úst lidu postupně mizel nejryzejší projev jeho národního zdraví a života - lidová píseň. Hmotná i duchovní nadvláda kapitalismu dusila každý projev národní svébytnosti a poklonkovala západní civilizaci. Májový vítr 1945 smetl

29.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 14.98 | Přečteno: 436 | Diskuse

Zuzka Součková

Mobil - sluha nebo pán?

My máme mobily, aby nám sloužily. A co když se vybijí? Pak jsou nám nanic. Hlavně, že máme mobily, bez nich bychom už nežili.

29.7.2017 v 7:47 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Helena Vlachová

O kempování na Slovensku

Je doba dovolených, české rodiny vyrážejí se svými dětmi strávit dny volna do rozličných destinací. Někdo jede pod stan

29.7.2017 v 7:01 | Karma článku: 15.07 | Přečteno: 515 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když si s někým nechcete podat ruku

... tak k tomu musíte mít vážný důvod. Nechcete překročit své já, tedy chcete vyjádřit jistý protipól. Ale někdy mohou být věci i jinak. Každopádně, podaná ruka je podle starých pravidel prostý důkaz toho, že v ní nemáme zbraň.

29.7.2017 v 0:50 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 483 | Diskuse
VIP
Počet článků 916 Celková karma 31.87 Průměrná čtenost 2480

muzskej, co rad zije



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.