Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Splněnej chlapskej sen

3. 04. 2017 9:00:00
Vyskočit na bobra, pevně se ho chytit a nechat se svézt tak, až mi oči vyskočej na vrch hlavy, nebo ...

... nasadit na hlavu helmu propojenou s kosmonautickou kombinézou všema možnejma hadičkama a podívat se na všechno to hemžení opravdu shora.

Nebo nasekat pořádný kusy masa a vidlema je strkat pod mříží do klece tygrům.

A taky mít v ruce bílou tyčku a dirigovat na křižovatce průjezdy aut.

Tohle všechno a hodně dalšího můžou bejt klukovský sny. Sny, kdy svět je ještě hodně širokej a neprobádanej a natěšenej na naší účast.

A pak přijde "obyčejnej" život a sny se držej někde vzadu, jako vyplašená koroptev. Víme o nich, ale jsou tak daleko, že dosáhnout na ně by mohla jedině Saxana se svojí prodlouženou rukou.

A tak se člověk pustí do života, lechtá dny, přežije noci a jakmile trochu během žití zmoudří, může si všimnout, že se o něj někdy závany snů otřou nenápadně a na pár vteřin. Stejně, jako se nám sem tam o lejtka otřou ryby při plavání v rybníku.

A včera, v neděli, kdy slunce futrovalo po zimě Zemi teplem, se u nás doma zastavil starší pán. Nejdřív se chvíli procházel v zahradě pod oknem do naší kuchyně a rozhlížel se kolem stejně, jako se já rozhlížím po Vlašimi, když se do ní dostanu. V ulicích, kterýma procházím, vídám sebe jako kluka v šortkách a tričku, kterej dorazil za prababičkou na prázdninovou návštěvu.

Vůbec jsme netušili, jak do do zahrady našeho domu dostal, ale i mlčením jsme poznali, že je někde, kde to zná, ale kde dlouho nebyl.

A pak si nás všiml. Stáli jsme u okna jako tydýti, ani jsme se neskrejvali. Nebylo ostatně za co. Záclony doma nepěstujeme.

"Dobrý den.", pozdravil jsem pána zapíchnutýho v trávníku uprostřed zahrady.

"Pánové, dobrý den.", pozdravil zpátky, ruce v kapsách, hlavu nad hlavou a kolem sebe rozsvícenej duben. "Máte to tu moc hezký. Tady", ukázal jednou rukou kolem sebe, "by vždycky hnůj. A tamhle", ukázal k jedný části objetku s garsonkama za dva miliony, "byly chlívy".

A je to tady, napadlo mě. Konečně někdo, kdo zná místo - kde bydlím - jako ten, kdo tu pobíhal po hnoji a byl malym klukem. Stejně jako já tenkrát ve Vlašimi.

"A tady", ukázal prstem do okna naší kuchyně, "byla kuchyň".

Pic kozu do vozu - kuchyň máme na tom samym místě.

"Tady?", zeptal jsem se pro jistotu. "Nechcete jít dál?". Neptal jsem se. Vlastně jsem moje přání starému pánovi v naší zahradě dal povelem.

Pán zdolal sedm schodů ze zahrady našeho domu a objevil se před dveřma do bytu.

Jeho oči poskakovaly po předsíni jako vyplašené vodoměrky. Trochu se ostýchal a postával neklidně na místě. Nakouknul z předsíně do kuchyně a řek: "Jo, tady, tady byla hospodská kuchyně a vedle", ukázal levou rukou ke dveřím do obejváku, "byl výčep."

"Výčep????!!!!", zaznělo překvapeně najednou z mojí i z pusy Josefa.

Pán se rozhejbal a přes naší i tehdejší kuchyň opatrně přelez do obejváku.

"Támhle v rohu byl výčep. A lezlo se sem přes tuhle niku. A kolem byly stoly a tady, jak máte tuhle skříň, byl stůl pro štamgasty. A pod obejvákem byly ve sklepě uložený sudy s pivem a tyhle dveře...", zmlknul a rukou pohladil neopracované staré dveře, které zůstaly mezi obejvákem/výčepem a kuchyní/kuchyní zachovány, "tyhle dveře jsem jako malý dítě často otvíral. Máma s tátou hospodu "V Němcích" provozovali."

Nenašel jsem v tu vteřinu v hubě ani jedno jediný slovo.

"A tady, plácnul do zdi mezi současnym obejvákem a kuchyní, stála velká pec. V ní jsme pekli selata a husy o posvícení a o Vánocích a Velikonocích voněla celá hospoda vánočkama a mazancema."

... a měl při tom znovu poznávaní prostoru oči mokrý vzpomínkama.

Všichni tři jsme stáli uprostřed výčepu, kterej se letama proměnil po rekonstrukci panského sídla v domov dvou chlapů. Stáli jsme u sebe doma v obejváku a vlastně uprostřed výčepu a za zádama jsem měli kuchyň, kde se kdysi porcovaly husy pro štamgasty a ve které se teď scházejí sousedi u našeho stolu a salátu z čočky s pečeným bůčkem.

Jeden ze snů, kterej patří spíš do kategorie "chlapský", se přestal krčit v rohu jako vyplašená koroptev. Rozložil se kolem nás a nechal nás si v něm příjemně pohovět.

Kam se hrabou popeláři a kosmonauti a policajti řídící provoz na rušný křižovatce.

Bydlim v hospodě!

Autor: Marek Valiček | pondělí 3.4.2017 9:00 | karma článku: 34.21 | přečteno: 1752x

Další články blogera

Marek Valiček

Když skočej, zmáčknou si nos

... nic se nezměnilo. Kluci pořád skáčou placáky a hubený holky si při skoku do vody zmáčknou palcem a ukazováčkem nos...

20.6.2017 v 9:00 | Karma článku: 27.55 | Přečteno: 899 | Diskuse

Marek Valiček

Tibetská álpana a připálené brambory duchovní Zoriny

Jsou chvíle, kdy každý člověk zatouží po něčem neobvyklém. Taková chvíle se nevyhýbá ani ženám a neminula ani Zorinu.

17.6.2017 v 10:22 | Karma článku: 29.56 | Přečteno: 846 | Diskuse

Marek Valiček

Mačkali jsme jí prsa a píchali do nich špendlíky

Nesvádějme všechno dnešní brutální chování dětí na filmy a střílečky na síti. V době, o které píšu, stříleli ve filmech naši osvoboditelé z kalašnikova a sem tam si prásknul Vinetů ze svojí vinčestrovky.

13.6.2017 v 9:01 | Karma článku: 35.47 | Přečteno: 2413 | Diskuse

Marek Valiček

Já teď nakreslim, jak mi Milan čůral na obličej

Nikdy mě nechytly počítačový hry. Kromě tetrisu, na kterym jsem byl chvíli i lehce závislej, mě všechno hraní na síti minulo. Ale potkal jsem dva malý kluky a "majnkraft" a to teda bylo!

2.6.2017 v 9:00 | Karma článku: 31.21 | Přečteno: 2520 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 369 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 38.46 | Přečteno: 1483 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 365 | Diskuse

Milan Šupa

Otevřená konfrontace s negativním názorem čtenáře

"Pane blogere, já osobně patřím k lidem s duchovním zaměřením, ale mnohé Vaše příspěvky vnímám jen jako samu negaci. Proto Vaše jednostranné názory ("co je špatné") většinou už ani nečtu.

23.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 347 | Diskuse
VIP
Počet článků 910 Celková karma 31.61 Průměrná čtenost 2480

muzskej, co rad zije



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.