Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Splněnej chlapskej sen

3. 04. 2017 9:00:00
Vyskočit na bobra, pevně se ho chytit a nechat se svézt tak, až mi oči vyskočej na vrch hlavy, nebo ...

... nasadit na hlavu helmu propojenou s kosmonautickou kombinézou všema možnejma hadičkama a podívat se na všechno to hemžení opravdu shora.

Nebo nasekat pořádný kusy masa a vidlema je strkat pod mříží do klece tygrům.

A taky mít v ruce bílou tyčku a dirigovat na křižovatce průjezdy aut.

Tohle všechno a hodně dalšího můžou bejt klukovský sny. Sny, kdy svět je ještě hodně širokej a neprobádanej a natěšenej na naší účast.

A pak přijde "obyčejnej" život a sny se držej někde vzadu, jako vyplašená koroptev. Víme o nich, ale jsou tak daleko, že dosáhnout na ně by mohla jedině Saxana se svojí prodlouženou rukou.

A tak se člověk pustí do života, lechtá dny, přežije noci a jakmile trochu během žití zmoudří, může si všimnout, že se o něj někdy závany snů otřou nenápadně a na pár vteřin. Stejně, jako se nám sem tam o lejtka otřou ryby při plavání v rybníku.

A včera, v neděli, kdy slunce futrovalo po zimě Zemi teplem, se u nás doma zastavil starší pán. Nejdřív se chvíli procházel v zahradě pod oknem do naší kuchyně a rozhlížel se kolem stejně, jako se já rozhlížím po Vlašimi, když se do ní dostanu. V ulicích, kterýma procházím, vídám sebe jako kluka v šortkách a tričku, kterej dorazil za prababičkou na prázdninovou návštěvu.

Vůbec jsme netušili, jak do do zahrady našeho domu dostal, ale i mlčením jsme poznali, že je někde, kde to zná, ale kde dlouho nebyl.

A pak si nás všiml. Stáli jsme u okna jako tydýti, ani jsme se neskrejvali. Nebylo ostatně za co. Záclony doma nepěstujeme.

"Dobrý den.", pozdravil jsem pána zapíchnutýho v trávníku uprostřed zahrady.

"Pánové, dobrý den.", pozdravil zpátky, ruce v kapsách, hlavu nad hlavou a kolem sebe rozsvícenej duben. "Máte to tu moc hezký. Tady", ukázal jednou rukou kolem sebe, "by vždycky hnůj. A tamhle", ukázal k jedný části objetku s garsonkama za dva miliony, "byly chlívy".

A je to tady, napadlo mě. Konečně někdo, kdo zná místo - kde bydlím - jako ten, kdo tu pobíhal po hnoji a byl malym klukem. Stejně jako já tenkrát ve Vlašimi.

"A tady", ukázal prstem do okna naší kuchyně, "byla kuchyň".

Pic kozu do vozu - kuchyň máme na tom samym místě.

"Tady?", zeptal jsem se pro jistotu. "Nechcete jít dál?". Neptal jsem se. Vlastně jsem moje přání starému pánovi v naší zahradě dal povelem.

Pán zdolal sedm schodů ze zahrady našeho domu a objevil se před dveřma do bytu.

Jeho oči poskakovaly po předsíni jako vyplašené vodoměrky. Trochu se ostýchal a postával neklidně na místě. Nakouknul z předsíně do kuchyně a řek: "Jo, tady, tady byla hospodská kuchyně a vedle", ukázal levou rukou ke dveřím do obejváku, "byl výčep."

"Výčep????!!!!", zaznělo překvapeně najednou z mojí i z pusy Josefa.

Pán se rozhejbal a přes naší i tehdejší kuchyň opatrně přelez do obejváku.

"Támhle v rohu byl výčep. A lezlo se sem přes tuhle niku. A kolem byly stoly a tady, jak máte tuhle skříň, byl stůl pro štamgasty. A pod obejvákem byly ve sklepě uložený sudy s pivem a tyhle dveře...", zmlknul a rukou pohladil neopracované staré dveře, které zůstaly mezi obejvákem/výčepem a kuchyní/kuchyní zachovány, "tyhle dveře jsem jako malý dítě často otvíral. Máma s tátou hospodu "V Němcích" provozovali."

Nenašel jsem v tu vteřinu v hubě ani jedno jediný slovo.

"A tady, plácnul do zdi mezi současnym obejvákem a kuchyní, stála velká pec. V ní jsme pekli selata a husy o posvícení a o Vánocích a Velikonocích voněla celá hospoda vánočkama a mazancema."

... a měl při tom znovu poznávaní prostoru oči mokrý vzpomínkama.

Všichni tři jsme stáli uprostřed výčepu, kterej se letama proměnil po rekonstrukci panského sídla v domov dvou chlapů. Stáli jsme u sebe doma v obejváku a vlastně uprostřed výčepu a za zádama jsem měli kuchyň, kde se kdysi porcovaly husy pro štamgasty a ve které se teď scházejí sousedi u našeho stolu a salátu z čočky s pečeným bůčkem.

Jeden ze snů, kterej patří spíš do kategorie "chlapský", se přestal krčit v rohu jako vyplašená koroptev. Rozložil se kolem nás a nechal nás si v něm příjemně pohovět.

Kam se hrabou popeláři a kosmonauti a policajti řídící provoz na rušný křižovatce.

Bydlim v hospodě!

Autor: Marek Valiček | pondělí 3.4.2017 9:00 | karma článku: 34.53 | přečteno: 1773x

Další články blogera

Marek Valiček

... a tys měl snad někdy v hubě mokrej hajzlpapír?

Často se stává, že chceme ohromit druhé nějakým ne zrovna standardním výkonem. Počítat ale s tím, že budeme považováni za hrdiny, nebo dokonce opěvováni....

19.8.2017 v 10:14 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 654 | Diskuse

Marek Valiček

...co vy tady takhle při mlíku?

Takový to idylický ráno na vsi u konzumu. Nikam se neženete, protože vás netlačej povinnosti a tak si u stolu před kvelbem dáte rohlík a mlíko k němu přímo z krabice.

17.8.2017 v 10:24 | Karma článku: 34.19 | Přečteno: 1142 | Diskuse

Marek Valiček

Ženy, které rodí koaly

Co jinýho dělat ve frontě na pivo dlouhý jako nejdelší jméno vesnice u nás (Nová Ves u Nového Města na Moravě), než si povídat s dětma...

10.8.2017 v 9:00 | Karma článku: 34.97 | Přečteno: 2708 | Diskuse

Marek Valiček

...takové bordél bych ve velnézu nečekál

Když se v propršeném dni dostanete v Krkonoších do vířivky luxusního wellnes spa centra a jsou tam s váma milenci z Moravy, to se, panečku, dějou věci...

1.8.2017 v 9:00 | Karma článku: 38.69 | Přečteno: 2418 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den šestý

That Friday feeling... "Ten páteční pocit!" nabývá zcela nového rozměru, který nemá nic společného s natěšeností na pořádné mejdlo. Poté, co se moje pověstné štěstí zjevně vyřádilo, se těším tak leda na pořádnou porci spánku!

20.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 79 | Diskuse

David Gruber

Resilience = lidé, buďte odolní, nenechejte se zblbnout

„Resilience je psychický proces zvládání nepříjemných podmínek (krizí) člověkem. Jedná se o psychickou odolnost, houževnatost jedince "navzdory osudu", navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním vývojovým rizikům....

20.8.2017 v 11:47 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 293 | Diskuse

Olga Pavlíková

Proč nechci Drahoše za prezidenta

Prezidenti v ČR jsou naštěstí pouze kladeči věnců a formální reprezentanti státu, přesto většina občanů považuje volbu nového prezidenta za důležité rozhodnutí.

20.8.2017 v 11:20 | Karma článku: 40.25 | Přečteno: 1711 | Diskuse

Libuse Palkova

Praha nebo Řím?

Člověk by neměl srovnávat města nebo země, protože každé místo má co nabídnout. Ale často se srovnání prostě nevyhneme Následující blog připomíná s trochou nadsázky a mírnou obměnou historický text Hádání Prahy s Kutnou Horou

20.8.2017 v 9:11 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 289 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Cože? Vyhodit hajtru?

Dvacet šest let po stěhování jsem si vzpomněl, že máme sklep a že bych se tam mohl podívat. Výsledkem byla úspěšně provedená akce„narveme do popelnic!" a jedna zdechlina hajtry značky Favorit.

20.8.2017 v 7:35 | Karma článku: 24.47 | Přečteno: 655 | Diskuse
VIP
Počet článků 921 Celková karma 32.63 Průměrná čtenost 2479

muzskej, co rad zije



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.