Začalo to v pět odpoledne a skončilo v jednu po půlnoci. Nakládačka jako sviňa. Poctivá. Vesnická...
Přijeli Kabáti, přijela Lucie (ne Bílá, i když je to skoro naše sousedka, ale ta klučičí kapela to byla), dorazili i Papa Joe a jako finále to na jevišti rozhejbali Beatles. Nekecám. Teda - trochu jo, Kabáti, Lucie i Beatles byli převlečení, tvz. revávjlový.
Hospoda u naší plovárny v sobotu pro štamgasty zavřela a otevřela hudebně vyhladovělým. Na pivo jsme nemohli, protože bysme museli vyšpulit 320 kaček za převlečený kapely a za pivo platit normální sazbu. A tak jsme my, bydlící přímo naproti plovárně, ze šuplíků vyhrabali špunty do uší a zabednili jsme okna dřevotřískou, která kromě toho, že ochrání okna od letících pivních kelímků a trenek frontmanů kapel, tlumí festovně zvuk. V kuchyních maminek miminek vřely na sporácích v horké vodě vývary z palic letošních máků. Loňskej hudební nálet máme pořád ještě v paměti...
"Takže ani na jedno si skočit nemůžeme?", zeptal jsem se našeho vrchního a ten jen s omluvou zakroutil hlavou. "To byste tady při sezení u piva poslouchali a to nejde."
To, že uslyšíme všechno - slovo od slova každýho songu a to, že chodíme na pár piv skoro denně a necháváme i slušný dýška, nebylo vzato v potaz. U kapel, které si hrajou na jiný kapely, bych fakt celej večer u piva neseděl. Jen jsem si po posekání zahrady chtěl dát škopek. Nic jinýho.
"A když přijdem se džbánem, budeme muset platit vstupný?" přeptal jsem se pro jistotu a s radostí přijal zprávu, že to rozhodně ne.
A tak, někde uprostřed "nandej mi do hlavy svý brouky", jsem se postavil u pivního okýnka do fronty. Kluci kolem - ... teda skoro už chlapi podle vejšky, ale kluci pořád podle keců - už za sebou pár kelímků a zřejmě i zelených, hnědých a průhledných kalíšků měli.
"Pičo, to je mazec. Jooooooooo.", hobloval takovej ten z party, kterej má velkou hlavu, velký břicho i velkou prdel a "díky" těmto nedostatkům dohání v partě všechno svoje chlapství tim, že je hlučnej a drsnej.
"Já chci medvídka! Mééédvííídek z Bogoty úúsnuuuul a spííí, pičo vole.", vykřikoval další, evidentně nějakej plejboj. Neměl velkou hlavu a prdel, ale přes rameno mu visela taková ta fotbalistická kabelka. Čuměl při tom do displaye mobilu a pak nám všem ve frontě na pití oznámil. "Ty pičo, přijede i Terka, to bude mazec."
Terezu Maxovou zřejmě nemyslel, protože ta v tu chvíli běhala někde po Vítkově s lidma, kteří nemluví sprostě, nepijí alkohol a jen spořádaně pobíhají.
Fronta trochu postoupila. Pípa zvýšený zájem nestíhala a vodu pod rockovym pódiem by pil snad jen páter Halík. Tu jeho vodu, pochopitelně.
"Terka? Ty pičo. Kde je? Zeptej se jí. Troubit do trumpety by se jí líbilo, ti řikám. Terce jo! To je cajk!", ozval se opět ten s tou velkou hlavou, břichem i prdelí.
"U pumpy jsou.", odpověděl plejboj kabelkowy a já už měl žízeň a uši opuchlý tim rockem z pódia.
"Nejede sama?", přidal se další chlapák, kterej zatim mlčel a jen si tak potancovával bokem nás.
"Ještě Džesika a Klára s ní jedou."
"Pííííčo. Bude nakládačka, vole. Džesika s Klárou sou nejvíííííííííííc! A víš proč, vole? Protože sou z Číčovic. Piči z Čiči!", nálada ve frontě se z hudební postupně transformovala v náruživou a poetickou tim, jak to opilé velkohlavové stvoření rýmovalo slova. "Sem jí minulej tejden dal v noci na pazderně nakládačku, že jsme voba nemohli chodit."
... a sakra. Vstupenku jsem sice nezaplatil, ale svoje si moje uši užijou, jak tak koukám.
"Klárce, nebo Džesice, pičo?" , zeptal se plejboj kabelkowy toho, co dal nějaký holce v noci na pazderně nakládačku.
Udělalo mi radost, jak můj svět jede v pozitivních energiích s okolím. Dobrou nakládačku jsme dostal před chvílí k večeři i já. Ale asi ne tak pořádnou, jako holka na pazderně - normálně jsem si totiž moh´ po večeři dojít se džbánem pro pivo.
"Džes, vole!", upřesnil velkohlavoun, komu dal nakládačku.
Fronta se zase hla. ....jsme černí andělé, ty si byla prvá...holka! - řvala převlečená Lucie z pódia.
"Džes ti dala? Lepíš mi tu kecy do uší, co?", nevěřil plejboj kabelkowy a připálil si cigaretu.
Ten, co zatím jen tancoval, se přidal: "Kecá. Džes si přece vybírá, Meky."
Plejboj kabelkowy je Meky!
"Pičo, dala. A víckrát. Ti řikám. Nakládačka jako svině.", velkohlavý se z tý nakládačky jako svině až lehce zamotal a škobrtnul.
A v tu chvíli se to stalo.
Džes i Klára přišly.
Dvě holky krásný jako punkový víly. Těla tvarovaný podle posledních trendů. Rty, prsa a zadečky vyšpulený. Bříško rovné jako pionýrská přísaha. Nehty rudé jako svědomí Naděždy Krupské. Vlasy lítající a voňavé. Kabelky na zápěstí zavěšené oddaně jako malí psíci. Holky voněly. Kroutily se a vlnily. Žvejkaly a vůbec vypadaly spíš jako Barbíny s občankama, než jako vesnický holky, co dorazily na zářijovou tancovačku. Klidně se obě mohly stát finalistkama soutěže krásy "Miss Něcíčko".
"Čau Džes, čau Kláry.", pozdravil obě krasavy nadpozemský ten, co si jen tak tancoval.
"Čau, kluci. Jak to sype?", zeptaly se obě skoro unisono a vrtěly bokama zleva doprava a opačně. A žvejkaly pořád. A byly .... woooow!
"Cajk. Ještě budou Beatles. To stíháte.", aktivně připomněl line up velkoholav a voči mu z důlků vypadly na zem a odrážely se od dlaždic pod našima nohama jako míčky z gumy. "Dáte si pivo?"
"Kofolu", řekla Džes a taky si zapálila.
"Okej, Džes. Kofolu.", honil si dobro po těle velkohlav a začal trochu slintat...
"Že prej jste byli s Vildou minulej tejden v noci na pazderně...", pustil se do diskuze i plejboj kabelkowy.
"Jo, byli", řekla Džes halabala a něco lovila v kabele. "Proč?"
Velkoholav mlčel a čučel.
"No, že prej ti tam dal Vilda nakládačku.", pokračoval v diskuzi plejboj a čekal.
"Tu jeho?", nenechala se vyvést z rovnováhy Džes a z kabelky vytáhla mobil. Velkoholav furt mlčel, čučel už ale směrem k pódiu. Ne na Džes...
"No víš, jak to myslim, Džes...", rozkročil se chlapácky plejboj a mrknul na Džes.
"Vim. Jako že mi dal nakládačku. To řikal, jo?", podívala se z displeye na plejboje a pak na Vildu velkohlava. "Tys jim to řek?", zeptala se přímo Vilíka.
Vilík neodpověděl. Cejtil jsem z něj takovou radost, že ho Džes nepotopila. Ona - princezna zdejších a on chuďas z pazderny... Takový to spiklenectví mezi dvěma...
"Hm.", řek hrdě Vilda a vyfouk kouř z cigára se stejnym šarmem, jak to ve filmech uměl Jean Paul.
"Aha. Kláry?", rozhlídla se Džes kolem, "tak zas pudem, jo?"
Kláry zamrkala řasiskama hustejma jako roští u potoka a čekala.
"Dejve,", otočila se Džes na plejboje, "jestli Vilda řiká, že nakládačku, tak má pravdu. Ale já radši cukety... Tak čus, kluci.", čapla Džes za ruku Klárku a vyrazily spolu za cuketema.
Kluci-chlapi kolem Džes a Kláry mlčeli a čučeli. Čučeli za odcházející Kláry a Džes, které "nakládačka" u pazderny byla zřejmě málo...
"Čtyři plzně, prosim.", požádal jsem vrchního a podal jsem mu džbán.
Když do něj odlejval to tekutý český slunce, napadlo mě, že místo nakládačky moh´ dát velkohlav Džesice třeba čočku.... Ale to by ho Džes už asi ani nepozdravila.
