Já už tě nepustim, ty muj Helíku

23. 11. 2017 10:17:13
Když se náhodou, po létech, potkají dvě kamarádky, nemusí to bejt vždycky o sounáležitosti a kafíčku se sachrem...

Kolem šestý večer bejvá na stanici metra Dejvická docela frmol a peron je plnej lidi.

Jí ale přehlídnout nešlo.

Na pár sekund si člověk mohl myslet, že jde o postavu z filmu z pravěku. Připomínala mi Veveřici z Osady Havranů.

Na hlavě měla něco chlupatýho, jako by jí tam usnul bobr. Oči kryla skla v brýlích tak tlustá, že by pomocí slunce byly schopny v sekundě zapálit i pořádné trámy. Mohutné, na krutou zimu nachystané tělo, obalil umělý kožíšek, jehož opasek v pase fungoval spíš jako obruč na sudu. Kostkovaná vlněná sukně kryla lýtka a nohy byly zabořeny do takovejch těch semišovejch bačkor nad kotníky. U každé nohy jí jako věrný pes postávaly přecpané nákupní tašky. Ztěžka oddychovala, když jsem stál kousek od ní.

A pak...

Pak se na perónu ozvalo: "Heleno...si to ty? Helčo. He lí ku...." a směrem k nám cupitalo opravdové stvoření ženského rodu.

Účes jako prodavačka lahůdek z roku 1975 - cukrová vata prapodivných tvaru nasazená na ženskou hlavu. Kozačky jak do šantánu, na jehlách vysokých jako věže pana Eifella. Černou minisukni určenou snad původně školačkám, doplňoval černý rolák, přes jehož horní okraj se na zlatém řetízku houpal přívěšek ve tvaru velkého srdce. Prostě srdečná ženská! A make up...ten se tomuhle stvoření v ten den mimořádně povedl. Masopust už v listopadu.

A tuhle všechnu krásu a nádheru kryl stejný kožíšek, který obaloval Veveřici postávající kousek ode mně a nabírající sílu do dalšího života.

"No, Helíku, to snad neni možnýýýý!", pištělo stvoření a od dlaždic na perónu se při běhu k nám mocně odráželo těmi vysokými podpatky.

Veveřice znejistěla a já, lovec příběhů, zpozorněl.

V cuku letu bylo stvoření u nás, skočilo na zkoprnělou Veveřici a začalo jí líbat po obličeji všude tam, kam jí brýle nasazené na nosu a kožíšek upnutý ke krku Veveřice dovolovaly.

"Já už tě neviděla let!", poskakovalo po líbačce stvoření a jednou rukou točilo kabelkou, kterou v ní drželo. "Kolik to asi bude?"

Veveřice mlčela a do stanice přijížděl vlak.

Takhle blbě přece ten krásně načatej příběh neskončí.

"Promiňte", řekla Veveřice stvoření, "ale mně už to jede a asi jste si mě s někým spletla."

"Jak spletla? Helí..., dyť máme i stejný kožíšky!", zapištělo zase stvoření a našpulilo rtíky tak, že by se daly jedním tahem omalovat štětkou na malování pokojů.

"Ne, fakt jste si mě spletla a promiňte, já už musím jet.", nedala se Veveřice.

"No to tak akorát.", zarýmovalo stvoření. "Já tě nepustim, ty muj Helíku, když už jsem si tě po takový době zase našla." a čapla Veveřici jednou rukou za rukáv a druhou jí z rukou brala tašku a tu zase posadila zpátky na peron.

Začalo se mi to libit a rozhodl jsem se oželet vlak, kterým jsme měli s Veveřicí odjet směrem na Veleslavín. Pojede další...

Veveřice se usmála a tím vzdala nástup na našeho spoje.

Usmál jsem se taky a rád zůstal na svém místě.

"Tak odkud se známe?", spustila ta z Osady Havranů.

"No přece ze školy. Z Hanspaulky. Míla. Já sem Míla. Pokorná. Furt nic?" mávalo stvoření řasama jako sluhové Kleopatry mávali velkýma vějířema z pavích per upíchnutých na dlouhých klackách. Viděl jsem to ve filmu!

"Já ale chodila na základku do Dejvic, ne na Hanspaulku.", řekla klidně Veveřice a vlak od nás, postávajících na peronu, odjel do tunelu.

"Ale co to meleš, Helí, dyť já si tě pamatuju. Už kvůli těm brejličkám.", pojmenovalo stvoření velmi jemně to, co Veveřici hnízdilo na nose.

"Fakt si mě pletete.", trvala na svém Veveřice a do stanice vcházeli noví cestující.

"Máš dvě děti, že jo? Holku a holku. (Nevim, proč neřekla dvě holky, ale tahle kategorie se mi taky zalíbila.) A neumíš jezdit na kole - teda - tenkrát jsi to neuměla. A mluvíš francouzsky a německy, protože máš tátu z Francie. A bydleli jste u Matěje, přece.", házelo stvoření jeden důkaz za druhym, aby se Veveřice rozpomněla.

S viditelným napětím čekalo stvoření na odpověď. Napnutý jsem byl i já.

"Ne.", však bylo jediné, co Veveřici vyšlo z úst.

"NE?", znervóznělo stvoření. "Jak ne?", duplo vztekle podpatkem od pana Eifella na dlažbu od Metrostavu.

"Prostě ne. Nic z toho, co jste řekla, není o mně.", řekla Veveřice a znovu se sehnula k taškám posedávajícím kolem jejích nohou. "Vážně jste si mě spletla, je mi líto.", omluvila se ještě a pohledem ke mně mi dala na vědomí, že ví, že poslouchám.

"A co ta dovolená na Slapech. Je to už hodně dávno, ale krk bych dala za to, že jsme tam byli spolu. S klukama z chemárny, přece. S Milošem... Kubou... Sašou. Furt nic? Helí. Přece já. Míla. Po kor ná!", snažilo se ze všech sil stvoření.

Další vlak přijížděl do stanice. Musel jsem, bohužel, nastoupit a vzdát tenhle rozjetej příběh, protože jinak by mi z Velasu frnknul spoj do naší vesnice.

"Ani Miloš, ani Saša. Fakt ne a teď už jedu. Mějte se krásně.", postavila se Veveřice na odpor a v případě potřeby by jistě k obraně využila i ty přecpané nákupní tašky.

Dveře vlaku, který zastavil ve stanici se otevřely. Mířil jsem k nim.

"No dobrá,", zaslechl jsem ještě poslední slova stvoření, "sice nechápu, proč se nechceš přiznat, že jsi Helena, ale asi k tomu máš důvod. Tak ahoj.", řeklo stvoření a přitáhlo si páseček na kožíšku tak, že v mžiku vypadadalo jako přesýpací hodiny. A odešlo bůhvíkam...

Nasoukal jsem se do metra k volnym sedadlům a na jedno dosed.

Za pár vteřin jsem na lýtku ucítil otření nákupní taškou.

Veveřice dopadla na sedadlo vedle mě.

Podívali jsme se na sebe a usmáli se.

"Já jí znám. I ty kluky z chemárny si pamatuju. Ale opravdu dlouho jsme se neviděli a je to taková kráva, že jsem se jí radši zapřela."

Autor: Marek Valiček | čtvrtek 23.11.2017 10:17 | karma článku: 31.70 | přečteno: 1238x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.14 | Přečteno: 1656 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.65 | Přečteno: 719 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.92 | Přečteno: 657 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.53 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Můj syn

Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.

19.3.2024 v 6:37 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 272 | Diskuse

Olga Medová

Útřivé

Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka...Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.

18.3.2024 v 23:55 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 116 | Diskuse

Pavel Nitka

Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...

Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...

18.3.2024 v 19:20 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 424 | Diskuse

Ján Chomík

U kaderníka

Márne sa snažím spomenúť si, kedy som bol prvýkrát u kaderníka. Je to však pravdepodobne jedna z tých spomienok, ktorú moja pamäť už definitívne pochovala.

18.3.2024 v 18:37 | Karma článku: 7.43 | Přečteno: 111 | Diskuse

Josef Ulman

Ja ně prarassijskij...!

Včera jsem na jednom fóru dostal tip na video nechvalně proslulého Petra Hájka, ve kterém dělá rozhovor s Jindřichem Rajchlem.

18.3.2024 v 10:10 | Karma článku: 21.99 | Přečteno: 589 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.36 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...