Jak vona s nim může žít, když tak strašně jí?

13. 12. 2017 9:21:31
Společný život muže a ženy může být často ovlivněn až ohrožen opravdu kuriózními skutečnostmi. Například tím, když někdo "tak strašně jí."

Ty dvě dámy vypadaly jako hrušky. Jako dvě obrovský sladký hrušky zabalený do malých růžových péřových bundiček. Tak drzých bundiček, že bez rozpaků prozradily, že na tyhle těla nebyly rozhodně ušitý.

Ale jen bundičkama to nebylo... Už na peronu metra jsem si všimnul toho, že každá z nich držela v rukou takovej malej bílej papírovej stan. Takovej ten papírovej stan, do kterýho zručný prodavačka zabalej chlebíčky, nebo štafetky, nebo laskonky položené na papírový tácek. Takovej ten stan plnej potěšení, radosti a skoro až neřesti.

"Drž to pořádně, ať ti to zase nespadne.", zavoněly slova první hrušky a opatrným dotykem srovnala pozici malého stanu v ruce hrušky druhé.

Pak z černé díry vjel do stanice železnej had, kterej polyká lidi. Spolknul i mě a ony dvě hrušky se stanama v dlaních.

Sednul jsem si na sólo židli na trojce sedaček ve vagónu. A sednul jsem si na něj jako vždycky jinak, než pro jaké sezení bylo tohle sedadlo konstruováno. Nohama bokem sem si sednul.

"Poď sem, Dášo, si tady natáhnu nohy, když pán sedí šejdrem, že jo?", mrkla na mě růžová hruška ve chvíli, kdy obě dámy dopadly na dvojsedadlo proti mě. Dopadly na ně jako hrušky. Skoro bych řek, že jsem zaslechl takové to mlaskavé šťump, jako když přezrálé hrušky dopadnou při uvolnění z větve na střechu kůlny u nás za domem.

Hrušky měly vlasy upravené ve stylu Saskie Burešové a na stehna obalená do černých legín položily každá svůj stan, který ještě před odjezdem vlaku ze stanice obě umě a s opravdovou láskou rozbalily.

Chlebíčky! A v každym stanu tři! Tři fešáci. Tři pokušení.

Dělal jsem, že nekoukám a že vůbec nemám ani na jednoho toho obloženýho krasavce po ránu chuť.

Prvním zakousnutím daly obě hrušky vale ráno nanesené rtěnce. Její roli zastoupila majonéza žlutá jako slunce, která obalila rty i koutky u pusy obou hrušek. Bylo to sexy. Vlak se rozjel.

"Jak vona s nim může žít, když tak strašně jí? Všimla sis toho?", řekla hruška Dáša a hubu už měla od majonézy zapatlanou jako malý dítě

Kardinální otázka: jak vona s nim může žít, když tak strašně jí?

"A to myslíš", řekla druhá se stejně zapatlanou pusou, jenže od vlašskýho salátu, kterej jí po chlebíčku klouzal neposedně, jako když malýmu dítěti prvně natáhnete brusle a strčíte ho na zamrzlej rybník, "že by od něj měla odejít jen kvůli tomu?"

Je zajímavé, co všechno můžou ženy považovat za důvod ukončení vztahu.

"No to ne", řekla Dáša, "ale všimla sis toho někdy?".

Malý hrášek neposeda sklouznul z okraje chlebíčku přímo na růžovou bundu hrušky a zašprc se v jednom záhybu na ní. Hruška ho dlouhými nehty opatrně uchopila, přenesla k hubince a ta jej bez okolků vdechla s posledním soustem právě zlikvidovaného chlebíčku.

Na stanici Bořislavka už po něm nebylo ani stopy.

"Úúúúúúúú, islandskej....", zavrněla Dáša, když do stanu strčila ruku a vytáhla z něj druhej chlebíček a dodala: "Tak všimla, nebo ne?" a zakousla se do islandu jako velká bílá velryba.

"Taky si dám islandskej a nevšimla", odpověděla hruška dvě. "Co dělá tak divnýho?"

Islandskej chlebíček způsobil u obou hrušek to, že měly rty zadělaný nejen od majonézy, ale současně na rtíkách obou hedonistek uvízly kousky tyčinek surimi. Chvílema mohl mít člověk až pocit, že mají obě problémy s mělněním jídla a s jeho polykáním. Nebyl to hezkej pohled.

"Vždycky tak strašně otevře hubu a má ji tak hlubokou, že v ní úplně mizej lžíce i vidličky. A heká u toho.", popsala hruška Dáša to, jak nějakej chlap otvírá při jídle pusu, ve který mizej příbory.

"Heká?", podivila se nehraně druhá hruška. "Petr po jídle krká, ale kvůli tomu bych ho neopustila.", řekla, zatím co se půlka islandu rozpouštěla v její puse a na jejích rtech. Hlavně na rtech...

"No ty jo. Jeden heká, druhej krká a další nevim co. Chlapi sou u stolu prasata zkrátka.", konstatovala Dáša a jazykem dlouhým jako krejčovskej metr začala pucovat horní i dolní ret a pravý a levý koutek u úst. Dokonce byla štont si olíznout i kapku majonézy, která se jí uchytila na špičce nosu!

"Kdyby jen to", pronesla druhá hruška, "chlapi u jídla čuměj na televizi a seděj u stolu v trenkách a já sem pak nasraná, že ani nevoceněj, jak dlouho to žrádlo ženský připravujou. Normálně to sežerou."

Čabajkovej. Na řadu přišel čabajkovej. Takovej ten maďarskej švihák obloženej na tenko nakrájenejma plátkama čabajky s kouskem kyselý okurky přes.

Nehty obou hrušek nejdříve z chlebíčků opatrně sebraly právě onu okurčičku... Šili se mnou všichni gurmánský čerti.

"Já ti už po těch letech nemám skoro ani chuť vařit. Vono je mu jedno, co mu dám na talíř. Hlavně, že to tam je a že je toho dost. Kultura u stolu chcípá, holka, to ti řikám.", řekla Dáša a z chlebíčku sbírala jeden pláteček čabajky za druhym a strkala si je do pusy. Pak z povrchu chlebíčku olízla máslo a veku zabalila do papíru, co zbyl ze stanu a zmuchlaný papír strčila do tašky u jejích nohou.

"Já ten čabajkovej chtěla dovízt Petrovi, ale von by si ho neužil, protože je na tu jeho hubu malej a je jen jeden. Tak si ho dám taky."

A jak řekla, tak učinila. Maďarskej švihák zmizel v její puse na dva kousy. "K večeři mu udělám špagety s kečupem.", dodala, když si olízla prsty od majonézy a zmuchlanej mastnej papír zastrčila do kapsy malé růžové péřové bundičky.

Na kulaťáku se obě hrušky sebraly, vystoupily z vagonu a zmizely mezi ostatními lidmi.

Ve vagonu po nich zůstala vůně vlašského salátu a malé poučení pro mužskou část populace: až vám zase někdy ta vaše předloží špagety s kečupem - hekejte a krkejte, co to dá. Třeba příště budou namísto tý hrůzy obložený chlebíčky. Jen se voblíznete...

Autor: Marek Valiček | středa 13.12.2017 9:21 | karma článku: 30.71 | přečteno: 1548x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.97 | Přečteno: 594 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 529 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...