... a teď už chllyzantény
"No tak sme si ti normálně povídali při čekání na autobus a Olina u toho bánila a já jedla suchej rohlik.", začala Zorina dneska v sedum ráno svůj další příběh.
Čtyři vesnický ženský v letech se vracely z města - z nákupů, od doktorů a od kafíčka proloženýho nekřesťansky hříšným dortíkem.
"A pak Mirka, víš která, ta co neřiká rrrrrrrr, ale llllllll, začala vypllávět o jejích tllablích.", dala si máma velice záležet na výslovnosti písmena er tak, jak ho říkají ti, kterým se tohle písmeno prostě nevejde do pusy.
"Normálně tak jen tam postávala a počítala drobný na autobus a mezi nohama měla plnou igelitku žrádla. Olina nám ksichty ohřívala vyfouklym kouřem a já měla plnou hubu kmínu a hrudek soli, kterou jsem nechtěla rozkousnout, páč abych nepřišla o sklovinu.", popsala stručně úvod do děje Zorina.
"A dělo se vůbec něco?", lehce jsem zapochyboval.
"Si počkéééj.", protáhla Zorina slovo počkej tak líně, jak kočka po ránu protahuje vlastní hřbet, "na dobllý je dobllý si počkat.", naznačila pak mírně.
"No a když Mirka ty mince sečetla, tak jen tak hala bala prohlásila: "Kullva, třicet kollun? Pamatujete, holky, když jsme jezdily za šest?"
"A Olina", pokračovala máma, "jen tak lážo plážo vyfoukla kouř a řekla: no jo, autobus za šest a pořád pevný kozy. To byly časy, co Zorino?"
"Tak to se mi už začíná líbit.", pochválil jsem matku a ta pokračovala.
"A vona jí na to řekla: Ty si stllašná, Olino, co sem taháš kozy? Já mluvim vo tom, jak je teď všechno dllahý a ty s kozama. Pevnejma."
"No a nebylo to krásný, Mirečko?", rozmluvila se Olina, "Autobus za šest korun a holky jsme byli jako kopretinky."
"No. A teď už chllyzantény." řekla jí na to Mirka a my s Olinou jsme vyprskli tak, že Olina se při dušení kouřem musela opřít o kandelábr, aby se nesložila a já Mirce poprskala kabát rozkousanym rohlíkem.", smála se máma do vyprávění.
Představil jsem si tyhle "tři sestry" na stanici autobusu v Ústí a usmíval jsem se pod nezkrácený fousy.
"A pak ještě dorazila Petra, tu neznáš, tak ti jí nebudu zbytečně popisovat,", jela mutr v příběhu dál, "a když přišla až k nám, tak řekla, že nás ráda vidí a že je nasraná na toho svýho, protože neproházel sníh a jel rovnou do lesa za jelenama a čemu se tak řechtáme, se zeptala."
"A co já jí mohla tak říct, když sem se dusila tim rohlíkem, že jo?", vysvětlovala mi máma "a Olina na tom nebyla líp, protože tu zase málem zabil ten kouř. A tak jí Mirka řekla, že o chllyzanténách...", kuckala už máma na plný pecky a ještě ze sebe vystřelila: "Umíš si to představit?"
"Umim. Pokračuj.", žadonil jsem.
"No a Mirka řekla "tady tyhle dvě kllávy se tu dusej, Petllo, pllotože sem nasllaná, že jízdenka stojí třicet kollun a nemám pevný pllsa."
I když jsem v hubě neměl rohlík ani kouř z cigarety, začal jsem se zakuckávat taky.
"Petllo, nemám pevný pllsa.", vyjelo ze mě spontánně a mámu to rozesmálo tak, že zřejmě odložila mobil a šla se proběhnout po obejváku. Tak to děla vždycky, když se směje moc a bolí jí z toho smíchu celý tělo. Odejde doprostřed obejváku a tam běhá do malýho kolečka a tím jak se unavuje omezuje možnosti se do toho fyzického výdeje ještě smát.
"Nóoo, přesně tak.", smála se ještě i po chvilce, kdy se k mobilu zase vrátila. "Takže jsme tam stáli tři - Petlla, Olina a Zollina a Millka pokllačovala.", nadechla se máma.
"A že už nevypadáme jako koplletinky, ale jsme chllyzantény, vás neselle?", podívala se na nás všechny tři Mirka", řekla máma a zase se rozřechtala.
"A neselle?", dloubnul jsem si.
"Náhodou", řekla Mirka, "chryzantémy jsou krásný velký bohatý kytky.", pokračovala Zollina.
"A Mirka?", zajíkala se máma, "řekla: to jo, Petllo, ale smllděj a sou na hlloby. To ti nedochází?"
"Ale Petra se nedala", mluvila dál máma, "Ale sou to poslední kytky před zimou.", řekla a Olina se poprvý odpoutala od kandelábru a zapálila si další cigáro, chápeš to?", zeptala se mě s hnusem v hlase matka.
"Chápu. Ale chci pokračování příběhu.", vysvětlil jsem. "Co na to Mirka?"
"Ta s tim byla fertig hotová, chlapče. "Myslíš před smlltí, ne před zimou, že jo, Petllo?" , vyprskla ze sebe zase Zollina. "A my sme se zase smáli, až nám tekly slzy a já už ten rohlik do huby radši nestrkala a šoupla jsem ho do kapsy kabátu, že ho v Tisý nadrobim fóglum.
"A to jste na tý stanici stáli sami?", zjišťoval jsem, protože vim, jak máma a ženský kolem ní mluvěj nahlas.
"Ještě tam s nám postával takovej dědek. No... asi byl v našem věku. Ale šedivej byl jak pondělí, ve kterym ti umře pes. Vůbec se nesmál a jen tak čučel a v ruce ždímal silonovou nákupní tašku. Si představ, že někdo to ještě má...!"
"Takže jste mu zahráli divadlo.", udělalo mi radost.
"No to nevim, hochu, jestli se mu to líbilo. Spíš si myslel, že sme stallý kllávy..."
"Kllávy se zvadlejma pllsama, pllostě chllyzantény... Tak čus, mami, pusu."
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |