Z nebe se sem nepotáhnu, abych to zkontrolovala...
Když jedete taxíkem z Prahy domu a nebydlíte na Dědině, ale na vopravdovský vesnici, máte cestou čas pozorovat lidi v autech jedoucích kolem vás, nebo zavolat mámě a pěkně si s ní popovídat...
"Ty mezuláne, došlo ti moje parte?"
Tohle od vlastní matky slyšet prostě nechcete, kór když s ní osobně o jejím parte mluvíte a z rádia v taxíku se líně line song forevrjank...
"Jaký parte?"
"Sem ti poslala moje parte. Poštou, protože ten intrnet nemám. Ty už máš opravený auto? Slyšim motor.", přeskočila Zorina z tématu jejího skonu k tématu skonu mojeho auta.
"Nemám. Jedu taxikem.", upřesnil jsem.
"Kam?", neztrácela Zorina ani vteřinu jejího života.
"Domu.", odpověděl jsem stejně hbitě. Úplná lasička...
"Až tam k vám? Do tý prdele? No ty si žiješ. Dyť to musí bejt za majlant.", vypustila Zorina z pusy slova plná odporu.
"Neboj mutr, platí to produkce.", uklidnil jsem shánčlivou matku.
"Na, Gott sein dank. Dyť jinak - co bys vydělal - bys dal za vození prdele v taxiku, člověče.", pochválila Zorina moji finanční gramotnost.
"Neodkláněj, mami. Co to parte?", tlačil jsem ji k prvotnímu tématu našeho hovoru.
"No...", začala zlehka. Tak zlehka, jak smrt někdy zaťuká na naše okna. "... sem si řikala, že ti udělám radost. Že ti to ulehčim takovym mustrem, abys pak k tomu všemu ještě nemusel řešit, co bych asi tak na parte chtěla mít, kdybych umřela náhle. Vlastně skonala - jak se to řiká a píše."
"No, to si hodná, že na mě myslíš. A co v něm, pro mě tak neznámýho, teda je?", pátral jsem.
"Chci mít barevnou fotku. Mojí samozřejmě. Žádný ty mrtvý holoubky a ratolesti černejch lístků. To by bylo k uzoufání smutný.", začala polehounku matka vyprávět o vlastním parte.
"Nějakej veršík?", zalovil jsem v paměti, protože jsem už drahnou dobu v ruce žádný parte nedržel, ale pamatuju si, že v jeho záhlaví nechaj lidi tisknout takový ty smutný básničky o tom, že odešla, ale v srdci zůstává.
"No to vůbec. Já si tam narichtovala recept na ten můj štrúdl.", překvapila Zorina.
"Ty budeš mít na parte recept na tvůj štrúdl?", překvapilo mě lehce stejně jako řidičku taxiku. Nešlo si ve zpětném zrcátku nevšimnout jejího pozvednutého obočí. Poslouchala...
"Přesně tak, chlapče. Necháš tam natisknout: "Umřela Zorina - pekařka báječnýho štrůdlu s rozinkama. A připrcneš tam ten recept. To by bylo, aby to lidi nedočetli do konce.", spravila mě mutr o fintě, jak učíst její parte až do úplnýho konce.
"Jenom "Zorina"? Příjmení tam nechceš?", přeptal jsem se pro jistotu.
"Co s příjmením?", ani na chvilku máma nezaváhala. "Celej život mě znaj jako Zorku a Zorinu, tak proč lidi mást nějakym příjmením? Copak to parte budeš posílat do Chrudimi?"
"Proč do Chrudimi? Máš tam nějakýho tajnýho amanta?", zalaškoval jsem.
"Ale prd. Jen tam mě zřejmě jako Zorinu neznaj. Tam by to bylo málo. Takže kdybys měl chuť moje parte poslat do Chrudimi, tak tam i s příjmením, prosim.", upřesnila Zorina požadavek na rozšíření jejího parte o informací stran příjmení - pro lidi z Chrudimi.
"Oukej. Takže tam bude: Zorina, pekařka a recept. Je to všechno?", zjišťoval jsem.
"Ta fotka přece! Barevná!!!! Ty si fakt už starej. Prd si pamatuješ!", rozčílila se máma.
"A datum?", zeptal jsem se neohrabaně. Kolem mě právě projíždělo auto obsazené na zadních sedadlech dětmi, které se tak trochu praly.
"Jaký datum? Narození?", znovu jsem mámu nechtěně překvapil.
"No ... narození ne, když jde o parte.", doplnil jsem.
"Jo myslíš smrti...", zajásala matka nad mojí jasnozřivostí.
"No, smrti. To se tam přece píše."
"Ale to já nevim. Na to jsem na tom parteti nechala místo, abys to jen doplnil, až se to stane. Hlavně tam, prosim tě, nepiš, v kolika letech sem umřela. To je takový unapetitlich."
"Proč?", projevil jsem opět svoji nedostatečnost.
"Proč? Ty si fakt marnej. Celej život chlapi věděj, že se věk ženskejch nikdy nediskutuje a jen ovdověj - pic kozu do vozu - a namastěj na parte svojí umřelý ženy, že s k o n a l a ve věku nedožitých 87 let. Takže žádnej věk. Jen den, kdy to na mě přišlo a fertik."
"No...", začal jsem zase na hlas uvažovat, "vono by bylo fakt echt trapný si věk, kor na parte, upravovat. To máš pravdu."
"No vidíš, jak si chytrej. Dobře sem tě vykojila.", pochválila matka dobu, kdy byla kojícně aktivní.
"A jakou barvou to chceš tisknout. Jak tě znám, černá to nebude."
Chvíli ticho.
"No vidíš. To jsem tam zapomněla dopsat. Ať je to žlutý. Jako slunečnice!", zaradovaly se slova v mámině puse.
"Takže: až umřeš, nechám žlutě vytisknout parte s receptem na tvuj štrúdl a tvojí barevnou fotkou a datem, kdy tu už nebudeš."
"Jak nebudu? Ty si drzej. Já tu přece budu furt. Minimálně v tý buchtě, ty holomku.", zadurdila se Zorina.
"No, votom žádná. Na tebe se zapomenout nedá.", udělal jsem mámě zase na chvíli radost.
"Jen se neboj. Já to zatim v plánu moc nemám. Ale jeden nikdy neví.", vysvětila Zorina. "To, že mě na krchov povezeš na valníčku našeho traktůrku jsme už dohodnutý. A teď už víš i to, jaký chci mít parte. Chutný."
"Jen co umřeš, mami, všechno zařídim tak, jak si přeješ."
"No to doufám. Z nebe se sem nepotáhnu, abych to zkontrolovala."
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |