Backside rodeo flip na bobech? Samozřejmě!
"Boby? Závodila jsi na bobech?"
"No, závodila...", řekla máma s ironií v hlase tak malinkou, jako je malé vajíčko černého kaviáru, "prostě jsem jela na bobech. Ale jak!", už se smála.
Při posledních zimních hrách Zorina krasobruslila bez bruslí na zamrzlym Kačáku. U příležitosti letošních bobovala.
"A kde?", zeptal jsem se.
"No v Počangu to nebylo, já sjela ten kopec u popelnic před barákem. Víš kterej?"
"To není kopec.", vyjádřil jsem se jasně, "to je svážek, skoro rovinka."
"Bych ti přála to vidět, hochu."
"Neviděl jsem, takže mi to musíš povyprávět. Nemám ale moc času, za chvíli mi jede autobus."
Zorina dostala zelenou a začala.
"Víš, jaká já sem svině na pořádek.", začala.
"Jak pořádek souvisí s tvojí jízdou na bobech?", nemohl jsem si tyhle dvě věci nějak logicky spárovat.
"Já na bobech nejela.", znejistěla mě matka ještě víc.
"A na čem?"
"Sem za popelnicema uklízela ten sajrajt, co lidi hoděj vedle a přehlídla jsem na sněhu pohozenou bílou igelitku a na tu jsem si stoupla."
Skoro jsem nedutal. Jen jsem čekal.
"Takže jsem na tu svini bílou stoupla levou nohou a ta mi hned ujela dolu, takže jsem udělala provaz."
"Provaz patří na letní olympiádu, Zorino. To sis to nějak popletla."
"No jo, ty chytrej. V létě se musim starat o zahradu, to na takový skopičiny nemám čas.", odbyla mě matka.
"No tak teda pokračuj.", omluvil jsem se pokorně.
"Takže jsem seděla na čurifindě, sníh mě studil do rozkroku, protože jsem koš šla vynýst jen tak a nemohla sem se hnout. Kolem ani živáčka, co by mi pomoh a tak jsem musela sama."
Matka s prostydlou čurifindou v provazu na sněhu u popelnic. No řekněte, kdo takovou mámu má?
"Ale vstala si, ne?"
"Vstala, hochu, vstala. Ale to sem neměla dělat." zavarovala Zorina před příštím...
"Proč?"
"Protože sem nenapravitelná a na tu blbou tašku jsem stoupla zas.", smála se máma nahlas.
"A?", skoro jsem tím jedním písmenem žadonil.
"A beksajflip, nebo jak se to řiká u těch, co jezděj na těch destičkách po zábradlí."
"Takže akrobacie.", odhadl jsem.
"Spíš let než akrobacie. V jednu chvíli jsem vypadala jako ta indická bohyně s několika rukama, jak sem byla v tom letu rozrotovaná. Hotovej vrtulník, chlapče. Umíš si to představit?"
Chechtal jsem se nahlas, protože Zorina, jako indická bohyně v jízdě na bobech..., to jsem si představoval moc rád.
"Umim. Kam až jsi doletěla?", zeptal jsem se mi nádechama.
"Naštěstí na břicho, takže záda sem si nezhuntovala. Ale za to sem měla plnou hubu sněhu a rozmazaný malovátka na vočích."
"Hotová bohyně pomsty", vyprskl jsem znova se smíchem z pusy.
"A tak sem jela dolu tím svahem, plivala sníh, mrkala - abych viděla a dlaněma se brzdila ten sešup, páč dole pod kopcem je přece silnice a po ní jezděj ty starý Němci, co už prd viděj a mohli by mě přejet.", vysvětlila matka důvody brždění rukama při jízdě svahem hubou dolu.
"Zorino, ubrdila jsi včas, nebo si vjela hubou až na asfalt?"
"Naštěstí mě zabrzdil ten sníh, jak v něm klouzalo to moje bříško. Hrnulo ho před sebou a udělala jsem si tak malou závějku, která mě zastavila právě včas těsně před pangejtem silnice."
"No tak zaplaťbůh!", ulevilo se mi.
"Jen tak tak, hošíku, jen tak tak.", potvrdila matka moji domněnku, že nedofištěla až na silnici.
"Ale čas změřenej nemáš, že jo?", rejpnul jsem si.
"No to nemám. Ale jako kvalifikace by se to dát bralo.", nenechala se Zorina. "A když jsem se konečně sebrala a tu mizernou igelitku hodila zpatky na kopci do kontejneru, tak sem si všimla toho dědka z přízemi. Stál vopřenej vo parapet, hulil a řek: "Vy si prostě nedáte pokoj."
Zorina si prostě nedá pokoj. Jak začne olympiáda, nesedí u televize, jako většina z nás, ale svátek sportu celebruje stylově - kombinací jízdy na bobech a akrobatickým snowboardem.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |