Přála bych si ty lidi jednou obejmout

Pokud ve svém okolí hledáte opravdový vzor, máte opravdu jedinečnou příležitost. Jedinečnou a navýsost smutnou. Ale i ze smutných okamžiků se můžeme poučit. 

Jak se v dnešní době vlastně projeví opravdové hrdinství? A jak obyčejná (v dnešní době vlastně už skoro neobyčejná) lidská sounáležitost?

Žijeme v časech, kdy je velmi, ale velmi pohodlno. 

Zaznamenáváme žabomyší války o tom, jestli je Zeman zdravej nebo nemocnej. Skuhráme k tomu, že zase zdražej elektřinu nebo plyn, nebo že párky neobsahují tolik masa, kolik by si jedlící zasloužili. Frfňáme o horku v posledních dnech a o plánovaném zvýšení úroků hypoték. Téměř k nepřežití je pro některé z nás jízda po D1 z Prahy do Brna. Pohoršují nás opsané diplomové práce a mnohým chybí vzor.

Chybí vám také?

V tom případě si vzpomeňte na mámu, která před pár dny dala ráno pusu svýmu čtrnáctiletýmu klukovi a on vyrazil na prázdninový výlet. A ona ... už ho nikdy neviděla živého.

Mladej kluk nepřežil náraz motorky, kterou byl na svém výletu sražen a zabit.

Ten kluk už nikdy nezvedne telefon od mámy. Ta máma si se synem nikdy nezatančí. Ten kluk mámě nikdy neřekne, že se zamiloval a ta máma už nikdy nebude moci svému klukovi říct, že ho miluje.

Neznám, opravdu neznám větší tragédii.

A ta máma... dala po smrti toho, kterému dala život, souhlas s darováním jeho orgánům potřebným a se sounáležitostí vlastní jen opravdovým lidem dodala: "Přála bych si ty lidi jednou obejmout."

---

Chce v takové chvíli v náručí a ve své fantazii alespoň chvíli polaskat svého kluka. Chce ho polaskat v tělech "cizích" lidí, když už jeho osobně nemůže vzít ani za ruku.

Hledáte vzory? Tady jeden máte!

https://ostrava.idnes.cz/motocykl-nehoda-smrt-darovani-organu-lichnov-fau-/ostrava-zpravy.aspx?c=A180802_160936_ostrava-zpravy_woj