Tak jakej byl prejt?
"Prejt?", pátrám, abych mohl odpovědět.
"No. V sobotu přece.", zahlaholí Zorina a já rychle listuju v mozku, abych si vzpomněl, co jsem v sobotu jedl.
"Já už si fakt nepamatuju, co jsme vařili, Zorino? Ale prejt to určitě nebyl."
Máma, na rozdíl ode mě, neváhá ani minutu.
"Proč bys měl vařit? Ptám se na ten pochod? Voni tam neprodávali jídlo?", drtí mě máma další otázkou a já jsem na moment v pytli.
"Pride myslíš?", napadne mě možná varianta jejího "prejtu".
"No, dyť to řikám - prejt. Ten pochod teplejch?", dostáváme se do souladu.
"Jo takhle, Zorinko. Já ti nerozuměl.", omlouvám se přívětivostí v hlase.
"Jak nerozuměl? Řikám prejt a ty taky řikáš prejt, tak jaký nerozuměl, prosimtě...?"
Vysvětlovat rozdíl ve vyslovování toho slova nemá smysl. Nakonec - shodli jsme se a to je důležitý.
"Já tam nebyl. Nechodim na to. To jsem ti ještě neřek?"
"Ne, tos mi nikdy neřek. Ale měls tam bejt. Já se dívala na televizi a mohla tam bejt celkem prča. Některý ty chlapi byli nalíčený líp než ženský, který potkávám na ulici. A to je kumšt, hochu, ti povím, se takhle dobře namalovat. A fajn bylo, že se všichni smáli. Toho je dneska na ulici taky málo."
"My jsme se byli koupat a taky jsme se smáli.", odpovím.
"Tak to je dobře. K úsměvu v těchhle hicech musí mít člověk důvod." zabrousí Zorina do dalšího tématu jednou malou přesmyčkou a hned po ní našteluje přesmyčku další.
"Často v poslední době myslím na to, jak začátečný a konečný je slovo pochovat."
Jsou hice, lidem mozek funguje trošku jinak, než je běžný a tak se ani nedivím tomu, že má matka chuť "chovat".
"Ty bys chtěla miminko?"
"Ježiši kriste, proč bych měla chtít miminko? To už ze sebe ve svym věku nevydoluju, ani kdybych moc chtěla. Myslim pochovat - jako pohřbít.", upřesní matka myšlenku o "pochování".
"Aha", vzmůžu se pouze.
"No. ... aha. Když se člověk narodí, tak chce každej pochovat, pomazlit se s nim. A když umře, tak ho jen pochovaj. Už se s nim nemazlej. Vono by to taky šlo dost blbě, si představ..."
Mazlit se mrtvolou jde asi fakt dost blbě. Musim dát mámě za pravdu - řikám si v duchu.
"Vidíš, to mě nikdy nenapadlo, že tyhle slova spolu u každýho z nás souvisej s jeho narozením i s jeho smrtí."
"Tak víc přemejšlej, to neni nikdy na škodu. Ale je to tak, že jo? To slovo je takový konejšivý. Nejdřív tě hejčkaj a nakonec tě hoděj do hlíny nebo do pece. A uznej, že "pochovat" v hlíně nebo v plameni je setsakra jiný, než pochovat v náručí. Proč je na tyhle dvě - tak jiný akce - použitý jen jedno jediný slovo? Hm?"
"No..., to fakt nevim.", přiznávám bez rozmýšlení.
"Tak to sem fakt ráda.", zazdí moji nevědomost Zorina sdělením, že je ráda, že něco nevim.
"Ráda?", pátrám.
"Jo. Ráda. Protože máš další důvod procvičovat mozek. Procvičovat mozek je důležitý. Pak se nebudeš tak blbě ptát, třeba když se zeptám, jakej byl prejt. Tak já du. Musim do skleníku pro rajčata. Víš co je rajče, že jo...?"
---
Vim, co je rajče. Vim dokonce, co je prejt a Pride. Ale v hlavě mám od našeho povídání pořád mámino dumáním nad tím, proč stejné slovo - "pochovat" - tak úzce souvisí se zrozením i smrtí?
---
Do přemýšlení zazvoní mobil. Máma.
"Ještě mě napadlo: co když umře nějakej hajzl?"
Tápu.
"Jak to souvisí?", ptám se po chvíli.
"Jak? Kdo by chtěl pochovat hajzla????, o tom přemejšlej! Já du zatim pro ty rajčata."
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |