Woody Alena

Vybrat narozeninový dárek může být někdy setsakra obtížný. Stejně obtížný, jako se pokusit nakrájet tenounká kolečka uheráku mačetou.

Kavárna během prázdninového dopoledne.

Sametový fotely, ve kterých si pohoví i zpovykaná zadnice. Tóny a melodie v reproduktorech tak jemně, že jazzmani na svoje nástroje snad jen dejchaj. Nálada v kavárně hebká jako šifon. Našlehaný latté v některých sklenicích vypadá jako z kašmíru umotanej kulich. Je tu klid a vůně upražených zrnek kávy hladí kůži i duši všech kolem malých přikrčených stolků.

"Tak co tomu Igorovi koupíš? Myslim k těm narozkám.", ptá se u stolku vedle nádherná holka. Ještě ne ženská, ale spíš taková - už k patnáctinám se deroucí - krása. Dlouhé černé rovné vlasy se smyslně válí po jejích ramínkách a jsou tak nemravné, že si dovolí pohladit i prsa jemně se rýsující pod černým tričkem.

Druhá u stolku (stejně krásná), s knírkem, který jí pod nosíkem způsobila pěna od flat white kafe, hladí očima display mobilního telefonu.

"Cože, Pat?", zeptá se, špičkou jazyka přejede horní ret a jeho okolí jako zkušená filmová diva a smetanový knírek se ztrácí... "Promiň, odpovídala jsem mámě. Na co ses ptala?"

"No, co koupíš Igorovi k narozkám.", zopakuje Pat (zřejmě Patricie) svoji otázku.

"Sem o tom přemejšlela", napije se dotazovaná znovu ze svého šálku a knírek se z neznáma vrací na původní místo pod nosem, "a jak von má rád ten New York, tak asi něco k tomu."

"A máš už nějakej tip?", zeptá se Pat a kostky ledu v její sklenici ice cafe tajou, předpokládám, stejně jako kluci, před kterejma se celý prázdniny nakrucuje v minisukénce až nestydatě krátké.

"Mám. Sem si dala do vyhledavače slovo Manhattan a vyjelo mi pár tipů."

Na stole mi přistane americano - takový to řídký kafe, který jsem si dával ráno v New Yorku, než jsem vyrazil ho objevovat.

"Jako letenku do New Yorku, Lenko? Ty jo, ty si pán!", nadskočí nadšením Pat na fotelu ze sametu.

"Take it easy, baby...", pohladí nadšení Pat Lenka melodicky vyvoněnou frází. "Knížka to bude.

"O New Yorku? Nějaký fantasy?", Pat mrká a kostka ve skle hrká.

První doušek řídký kávový bžundy potká můj jazyk a zuby.

"Ne.", odpoví Lenka, "... takový o vztazích to je. Napsal to Woody Alena a je to i film a menuje se to Manhattan, jako ten ostrov u New Yorku.", hodí nožku přes nožku a záda zaboří do náruče křesla.

"To neznám.", nechá se nachytat Pat, "show me na mobilu."

Druhý doušek bžundy z mého hrnku. Woody Alenu jsem prostě musel nějak mile spláchnout...

Lenka pomalu sebere z přikrčeného stolku mobil a jemně ho, jak to jen krásný holky uměj, hladí po skleněným těle.

"Tady.", řekne po chvíli, "asi tu maj chybu, ale to bude von, i když je tu napsáno, že Allen se dvěma l. Koukni." a opálenou ruku s chloupky bílými jako okvětí odkvetlé pampelišky, posune display mobilu před oči Pat.

"Ty jo. Ten je hnusnej! Normální úchyl.", vyhrkne Pat, "oh my Gosh!", dodá po anglicku.

Svoje kafe začínám pít hoooodně pomalu.

"Je hnusnej, ale napsal Manhattan a to je pro Igora to hlavní.", nenechá se Lenka zvyklat hnusnym Woody Alenou.

"No tak doufej, že si ho nevygoogluje, protože to by to pak ani nemusel číst, i když je to z New Yorku.", odráží smeč Lenky čarokrásná Pat.

Lenka už zase očima hladí mobil, ťuká do něj prstíkem drobným jako italská tyčinka grissini a kouše se zoubkama, bílejma jako kápě členů KKK, do spodního rtíku. "Von má i Oscary....", loví v mobilu, "a nemá jich fakt málo. Hustý. Von jich má několik!", vyjekne radostí. "To se bude Igorovi líbit."

"Ukaž?" natáhne Pat ruku po Lenčinym mobilu. Očima se loudá v informacích o Aleně v něm ukrytých. "A neni to moc starý? Dyť to napsal už před čtyřiceti rokama!", skoro vykřikne opanovaná hnusem z toho, jak je čas rychle nelítostný.

Lenka opět slízne pěnového fešáka pod nosem, prohlíží si upravené nehty na ruce a ve stylu Aleny, aniž by to tušila, odpoví: "Vztahy nestárnou. Jen obsazení se mění."

"No já jen", reaguje Pat, "aby tu knížku vůbec někde měli, když je tak stará."

Jsem na dně mého hrnku a jsem starší než knížka autora, teda absolutně nepochopitelný pro holky a kluky, kteří touží po New Yorku a hnusnýmu Woodymu dali příjmení Alena.

"No..., když jí neseženeme, tak mu koupim vouchery do Star Bucksu - to je taky z Ameriky.", přichází další nápad očarující Lenky.

"To bude asi lepší, Leni. Igor je celkem blbej a myslim, že víc než knížku, i když od úchyláka, vocení kafe ze Star Bucksu.", potvrdí druhou možnost dárku pro blbýho Igora černovlasá Pat.

"Tak uvidíme.", líně dodá Lenka a já se líně zvedám z fotelu kavárny, kde jazzmani v reprácích do nástrojů jen dejchaj, zatímco se Woody Alena někde na Manhattanu, převrací v peřinách...