Blanický rytíři nepřijedou. To je tutovka.

12. 09. 2018 10:56:38
Včera v noci jsem na Národní třídě narazil na skupinu průzkumníků blanických rytířů. Koně, na kterých od Vlašimi přicválali, nechali uvázané někde na okraji města.

Při včerejším nočním natáčení jsem měl patnácti minutovou pauzu, a protože mi došly cigára, zašel jsem v centru do kšeftu.

Před kvelbem seděli na rantlu pod výlohou bezdomovci. Čtyři chlapi a jedna ženská. Kolem sebe velký tašky napěchovaný po okraj, v puse hukot, v duši divočina.

Ženská seděla nejblíž ke vchodu do krámu. Na nohou žluté dělnické holiny, kolem pasu deku s vyšisovaným tygrem z Mompracemu a nahoře kdysi bleděmodrou péřovou lyžařskou bundu. Kdyby tenhle outfit dala dohromady Vivienne Westwood, urvali by jí všichni trendsetteři ruce až u ramen.

Byl jsem z ní úplně paf a ona si toho všimla.

"Do you speak english?", vyhrkla na mě, když jsem procházel kolem jejích žlutých holínek.

"Yes, I do.", přistoupil jsem na její hru.

"Tak di dovnitř a přines nám nějaký osvěžující nápoj.", vypadla z pusy jejího kamaráda věta, kterou to všechno začalo.

"Přinesu, ale budu za to něco chtít.", odpověděl jsem a čekal na reakci.

"Já to zřejmě nebudu, co?", rozchechtala se vyštramanděná ženská na celou Národní pořádně nahlas.

"Jen si chvíli popovídat, to bych chtěl."

"Tak šup, šup, pane doktore.", zrychlovala moji možnou činnost ta v holinách.

Vlezl jsem do kvelbu, čapnul pět plechovek vychlazenýho Kozla pro bandu venku a paklík cigaret do mojí kapsy. Zaplatil jsem a vypadnul zase ven.

"Tady jsou.", rozdal jsem pivo a čapnul si na zadnici vedle ženský.

"Teda, pane doktore, vy jste nekecal.", trhla sponou na víčku a plechovka udělala pšššš.

"Nejsem doktor.", odpověděl jsem a z kapsy vytáhl cigára.

"Nejste, ale vypadáte.", pronesl jeden z party. "Vypadáte jako doktor Blažej, že jo?", mrknul na Holínkovou. "To, ne, ten byl hezkej.", odpověděla bezelstně a mezi rty vsunula cigáro, který jsem jí podal. "O čem s náma chcete mluvit?"

"O vás. O tom jak žijete." zapálil jsem si taky jednu.

"Tak jo. To je Slavata", ukázala na chlapa vedle ní, "za nim je Milan, u něj Chrudoš a ten co spí je Heinrich.", pojmenovala svojí partu a já si až tehdy všimnul, že poslední v řadě v klidu vyspává. "A já sem Šarlota.", podala mi ruku. "A vy se, pane doktore, jmenujete jak?"

"Jsem Marek.", podal jsem ruku Šarlotě a tetelil se blahem z toho, jaký jména byly rozdaný mým spolusedícím.

"Tady jsem tenkrát cinkal klíčema." projevil se Milan první jeho větou v mé přítomnosti.

"Tady ne, ty čuráku", oslovil něžně Chrudoš Milana, "to bylo až na Václaváku. Tady benga mastili lidi v davech.", osvětlil cinkání klíčů tehdá Chrudoš kamarádovi na rantlu.

"Tenkrát jsem taky ještě měla klíče.", připojila se Šarlota. "A pořád jsem musela vařit, a uklízet a větrat a nakupovat. A teď už mám jenom tuhle tašku a vyvětráno mám furt a nemusim ty vokna ani mejt.", přidala další ze životních poznatků.

"A proč už klíče nemáte?", zeptal jsem se.

"Protože jsem začala chlastat." odpověděla krátce.

"Vona je Šarlota profesorka. Teda, byla...", skočil do debaty zase Milan.

"Fakt?", udivilo mě a podíval jsem se na Šarlotu vedle mě.

"Fakt. Učila jsem češtinu a angličtinu všechny ty blbce ve třídě, ale většinou to bylo marný. A doma mě všechno sralo a tak jsem začala chlastat, protože pak bylo všechno takový klidnější. No a teď jsem na ulici a všechno moje mám tady v tý tašce.", ukázala s pohasínající cigaretou mezi prsty na "svůj život".

"Učila na univerzitě, ale nikdo tomu nevěří, protože už nemá ani papíry." oznámil mi Slavata. "Viď, že je nemáš?"

"Nemám. Spálila sem je.", přitakala Šarlota.

"A jak to teď jde?", zeptal jsem se a podal jsem jí další cigaretu.

"No", řekla poté, kdy natáhla prvního šluka, "pořád to de. A když už nemůžu, když už fakt nemůžu, tak si lehnu na chodník a voni se o mě postaraj. Tenhle stát je hodnej. Vždycky mi pomůže." chválila zřízení, ve kterém žije na ulici s jednou přeplněnou taškou.

"Víte, proč se počítačům říká počítač?", zaslechl jsem najednou slova z pusy dosud spícího Heinricha.

Všechny naše hlavy se otočily směrem k němu.

"Protože ty lidi, co u nich seděj, jen počítaj. Aby měli na nájem, na auto, na dovolenou a na nákupy.", oznámil nám Heinrich.

"Vem si pivo, Heinrichu, pan doktor ti ho koupil a radši mlč.", vybídla Heinricha k následné činnosti Šarlota. A jak řekla, Heinrich učinil a zase zmlkl.

"A vy jste kamarádi?", zeptal jsem se jí a kouknul na hodinky, protože se blížil konec mojí pauzy.

"My jsme blaničtí rytíři na průzkumu.", vykřikl Slavata a zvážněl.

"Ty jo!", vydechl jsem, "a já si celou dobu myslel, že je to jen pověst.", dodal jsem.

"Kdepak, pane doktore, to neni pověst. My jsme opravdoví. Jen jsme maskovaný, protože si každej tyhle rytíře představuje v drátěný košili s přilbou na hlavě a mečem v ruce. Musíme se maskovat, aby nás nepoznali."

"A proč vy vás neměli poznat?", vstával jsem při otázce ze sedu na nohy, protože jsem už fakt musel jít.

"Protože by zvlčeli", řekla Šarlota, "a pak by jen čekali, až za ně odvedem práci. Tak se musíme maskovat, že jo, Chrudoši?"

Heinrich se opět probral z limbu a zanotoval: "Ktož sú bóóóží bojovníci a zákona jéééého."

"Tak já už musím jít.", oznámil jsem ve stoje sedícím blanickým rytířům popíjejícím pivo z plechu.

"A kam jdete, pane doktore?", hodila po mě otázkou Šarlota.

"Do práce.", odpověděl jsem dvouslovně.

"Tak to vás nebudem zdržovat. Díky za pivo, doktore!" vstala rychle a vlepila mi pusu na tvář za zpěvného doprovodu Heinricha..."vy pakosti a drabanti na duše pomněěěětééé."

---

Vrátil jsem se do práce. Po přestávce nastal zase klasickej natáčecí pracovní frmol.

Poznal jsem, že se musim zase fest otáčet. Blaničtí rytíři nepřijedou, tak hrozně v Česku ještě pořád není, aby sedli na koně a vyjeli z Blaníku nás zachraňovat. Jejich průzkumná jednotka to ví...

Autor: Marek Valiček | středa 12.9.2018 10:56 | karma článku: 32.51 | přečteno: 1214x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.87 | Přečteno: 494 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 521 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...