...já si toho přeju... Ale takovej Ježíšek se eště nenarodil
Jsou ženy smyslné, ženy marnivé, ženy revolucionářky a ženy vizionářky.
Zorina patří - tím vším jak žije - právě mezi ty s přesahem do budoucna. Mezi vizionářky.
"Že už pár let nepeču je vlastně už tradicí a předloni jsem se prvně vyprdla i na leštění voken a budu v tom pokračovat i letos. Nejsem žádná pinapgil, abych lezla v prosinci, s šátkem vomotanym kolem hlavy, po parapetech."
"Něco novějšího bys pro mě neměla?", zeptal jsem se a hlídal Stellu, aby se při ranním venčení příliš dlouho nezdržovala u koňských koblihů položených na louce po zmrzlé lesklé trávě.
"No měla a právě proto ti volám."
"Tak sem s tim.", udělala mi radost představa, že se tradiční vánoce u nás v rodině zase někam posunou.
"S definivní platností vyhlašuju zákaz vánočních dárků.", zaznělo z mobilu hodně přesvědčivě.
"Takže letos nejen bez lineckýho, ale i bez ponožek? APOKALYPSA!", zakřičel jsem do telefonu tak mocně, až se ke mně otočili dva koně na druhém konci louky.
"A hlavně, žádný krémy a bonbóny! Já už bych si mohla otevřít drogerii sfůzovanou s cukrárnou. Do konce života ty bonbóny nemůžu sežrat a ksicht mám taky poměrně malej v poměru s tim, kolik krémíčků a dalších sarapatiček mám různě po baráku."
"Aha..rozumim teda dobře tomu, že ani ty si nic nepřeješ?", chtěl jsem se ujistit.
"Hochu..., já si toho přeju. Ale takovej Ježíšek se eště nenarodil.", odpověděla suše Zorina. "Mně by třeba udělal obrovskou radost skon toho zelenýho hajzla z televize. Nebo kdyby bylo ve studni víc vody. Nebo abych nemusela na ulici potkávat babky a dědky s kelímkama od kafe, do kterejch vybíraj drobný. To bych si přála."
"Skon zelenýho hajzla?", zaujalo mě jedno z matčiných přání, protože jsem netušil, koho konkrétního tím má na mysli.
"No, toho zelenýho hajzla, kterej mečí, vypadá jak chcípák a nutí lidi nakupovat na dluh telefony za dvacet tisíc."
"Jo Alza...", došlo mi.
"No, tenhle. Není to člověk, takže přání jeho smrti neni hřích.", vysvětlila matka poté, kdy si zřejmě uvědomila, že přání smrti neni až tak vánoční téma.
"A co děti?", napadlo mě.
"Děti? Jako jestli bych si přála ještě děti? Že bych ti na starý kolena dala ještě sestřičku nebo brášku? Si vůl? Copak sem ňáka halyvůdská herečka?", sypala ze sebe máma slovo za slovem jako při bohoslužbě.
"Ne, jako že ani děti od tebe, teda Ježíška, letos nic nedostanou?"
"Ale děti dostanou. To už mám nachystaný. Jako Božka."
"Božka?", byl jsem zase v úzkých.
"No. Němcová. Nasušila sem křížaly, vořechům vypucovala skořápky a uvařila sem cukrkandl. A protože mám dost těch bonboriniér a krémíčků, tak do pytlíků, který jsem ušila z utěrek, kterejch mám taky mraky, nasypu i něco z toho a převážu to mašličkou a hotovo.", osvětlila matka výjimku s vánočními dárky pro děti v roce 2018.
"Úplná Karolína Světlá, ti povim, Zorino.", zaradoval jsem se.
"Víš jak...", spustila zase mutr, "na svetry a šály a další každej zapomene. Ale něco jinýho, to je dárek! Ten se v palici udrží stejně jako mně plastovej kýbl, kterej jsem od táty kdysi dostala já. Dodneška se tim kochám."
"Kocháš se vzpomínkou na kýbl? Ty si fakt divná!", vyhodnotil jsem čerstvě zaznamenanou skutečnost.
"A divná je špatný?" zaregovala bystře Zorinka. "Radši budu jeden den v roce divná, než zbylejch třistašedesátčtyři dní předvídatelná až nudná. To si radši zapiš, protože jsem myslela, že už to dávno víš."
"Takže...", nedokončil jsem.
"Takže...buď taky divnej. Je to lepčejší. A navíc ti tim ušetřim peníze a čas. Místo nákupů dej tý svý čubce obojek a vypadněte někam na pořádnej špacír. Chodit po světě je totiž ten největší dárek, víš? A teď jdu hledat po bytě nějaký ty zbytky motouzků, abych mohla udělat mašličky na pytlíčky z utěrek. Čau."
---
Zkuste tedy i vy udělat letos o vánocích něco divnýho. Možná půjde o váš první krok k vizionářství.
Pozn.: slova "definivní" a "bonboriniéra" nejsou překlepy. V těchto formách byly do naší rodiny přeneseny od paní Šmídové, svého času naší sudetoněmecké sousedky na chalupě. Dodnes se u nás běžně používají.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |