Ahoj Zorka

I když je doba vánoční dobou, které bych se rád každý rok vyhnul, přece jen - ať chci, nebo ne - dokáže takovej čas naštelovat duši i naprostýmu neznabohovi.

Něhu můžete znásobit třeba vůní.

Vzpomínky oživíte pohrabáním se v krabicích se starejma fotkama, nebo třeba jen válením po posteli v místnosti, kde je ticho a tma. Ani oči zavírat nemusíte a do oušek nemusíte strkat konce vašich prstů.

Za okny je zima. Zima zimovatá, která rozdrkotá zuby a zaleze i pod gelový nehty.

Jablka povalující se na misce položené na parapetu připomínají brzký podzim.

Ve Svaté zemi už pastýři nahánějí ovečky do ohrad a jinde na světě sušené švetky protínají jehly s nitěmi a dělají tak z usušeného ovoce ozdoby na vánoční stromek.

Kostky cukru pokapané slzami francovky Alpa se stávají těmi nejlepšími vánočními pralinkami.

Rozpálené žehličky přejíždějí po loňských zmuchlaných dárkových mašlích a dávají jim šanci na další život.

Větve chvojí položené na balkónech čekají na svoji příležitost.

Šály a ponožky uložené v šuplících se těší na nové kamarády, kteří si vedle nich ustelou hned po 24. prosinci.

Hodobožovým talířům a miskám se po roce dostane další rituální očisty a Sidol pasta si brousí zuby na hrany nožů a špičky vidliček.

Děti nemohou dospat svoje sny.

Ženský jihnou a chlapi v těchto chvílích ztrácejí mužnou sílu, jako by jim Dalila ustřihla poslední pramínky vlasů.

Nevyslovená přání pobíhají nedočkavě hlavou i srdcem a čekají na svá nalezení.

... a velkou radostí pro nás ostatní je taková přání vidět, cítit a snažit se co nejvíc o jejich naplnění.

Proto jsem včera v trafice koupil vánoční pohlednici s krajinou od Lady. Na ni napíšu:

"Ahoj Zorka, přeju ti krásný Vánoce, dostatek štěstí a přehršel zdraví. Posílám pusu a pozdravuj všechny. Máma"