Osprchovaná vejce
Malá Karolína běhala po zahradě ve chvíli, když jsem do ní vlezl i já s krajícem chleba s máslem a kolečkama vejce uvařeného na tvrdo.
Snídat v zahradě je totiž úplně nejkrásnější z krásy, kterou můžete sem tam na plno zažít.
Sednul jsem si na rantl u podzemních garáží, zul jsem si boty a chodidla ponořil do rosou osprchované trávy.
Pupeny růží jsou už naducané jako bříška rodiček pár minut před zázrakem. Žluté a modré kosatce trčí ze země hrdě vědomy si své neokoukatelné krásy. Kulaté palice fialových česneků vypadají posazené na tenkých zelených stvolech jako levitující, díky slabému větříku se pohybující planety. Motýlí keře už chystají fast food zastavení pro bělásky a babočky. Jiřinám se už po přezimovaní zeleně zapalují lýtka a pomněnky svojí barvou připomínají oči malé Karolíny.
"Chceš kousnout?", zeptal jsem se jí a nabídl nakousnutý krajíc.
"Nechci.", odpověděla Karolína a prstama malé dlaně stáhla z obličeje neposedné jemné vlásky.
"Už jsi snídala.", chtěl jsem znát důvod.
"Já nejim vajíčka.", odpověděla okamžitě.
"A proč? Dyť jsou uprostřed žlutý jako sluníčko a kolem bílý jako vánoční sníh.", hecoval jsem ji.
"Protože si slepičky neutíraj zadek.", řekla Karolínka a upřeně se s obličejem pokrčeným odporem dívala, jak jsem se zase zakous do krajíce.
"A proč by si měly slepičky utírat zadek?", ptal jsem se s plnou pusou. Když totiž mluvíte s dětma, můžete mít pusu klidně plnou nejen otázek, ale i nějaké té laskominy.
"Protože prděj vajíčka ven prdelkou a tou taky kakaj a tak vajíčka nejim, když si zadek neutíraj, víš?"
Polknul jsem a vzal si chvíli na rozmyšlenou.
"A ty nevíš, že existuje myčka na vajíčka?", zeptal jsem se vážně a poposedl, abych na rantlu udělal místo i pro její sedinku.
"Ty si ze mě zase děláš legraci, že jo, Marku?", usmála se a sedla si na bobek vedle mě.
"Jakou legraci? U vás doma vajíčka neosprchujete, než si z nich uděláte míchanici?", začal jsem si vymejšlet.
"Jako v koupelně?", podívala se na mě vážně.
"Stačí v dřezu v kuchyni.", odpověděl jsem se stejnou vážností, "... já je ale opláchnu ve dřezu. To stačí.", mlel jsem pátý přes devátý a čekal.
"A pak?", zeptala se Karolína.
"A pak je do sucha vopucuju utěrkou na talíře a naskládám už umytý do lednice."
"Fakt?", vykulila oči Karolínka.
"Chceš to vidět?", zeptal jsem se a na důkaz toho, že mluvím čistou pravdu jsem vstal, podal jí ruku a řekl: "Tak pojď."
Prošli jsme rozkvétající zahradou, vyskákali společně po jedné noze schody vedoucí do chodby domu, otočil jsem klíčem v zámku a vešli jsme k nám do kuchyně.
Karolína postávala u kuchyňské linky, já z lednice vytáhl krabici s čerstvě zakoupenými vejci, otevřel jsem jí, položil do dřezu, pustil jsem kohoutek, vytáhl z něj hadici a začal jsem vejce sprchovat.
Karolínka nejdřív trochu váhala, ale pak si rychle od stolu v kuchyni přitáhla židli, přišoupla ji ke dřezu a vylezla na ní.
Pak natáhla svoji malou ručku směrem k hadici a řekla: "Můžu?"
Mohla.
Dal jsem jí hadici s jemně tekoucí vodou do dlaně a richtoval její pohyby slovním doprovodem.
"Ještě to druhý shora. Vidíš, jak má šmucig skořápku?", hecoval jsem Karolínku a pozoroval, jak se vejce v krabici krčí pod sprškou vody.
"Mejdlem se to nedělá?", zeptala se Karolínka.
Vzal jsem do ruky na dřezu stojící lahvičku s jarem a lehounce jsem pár vajec pokapal zelenkavým roztokem.
Vzniklá pěna nasadila některým vajíčkům téměř kašmírovýho kulicha.
"Tááák", lebedila si Karolína, "teď je ještě opláchneme", mávala nadšením hadičkou stříkající už všude kolem, nejen na moje vejce a smála se u toho tak, jak se my dospělí často zapomínáme smát.
Pak jsem z háčku stáhnul utěrku a jedno vejce po druhym opatrně utřel a před Karolínkou je pěkně vysázel do schránky ve dveřích lednice. "Hotovo.", oznámil jsem a lednici zavřel.
V tu chvíli se za oknem do zahrady objevila Karolínina máma.
"Není u vás Kája?", zavolala na mě.
"Maminko, já jsem tady. Myla jsem Markovi vejce.", zavolala Kája, seskočila ze židle, řekla "ahooooj", vyběhla směrem ke dveřím z bytu a zmizela zase do zahrady.
---
Je velkou chybou dospělých, že některé věci berou jako dané a nezkoumají, proč to tak je. Třeba osprchovaná vejce...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |