Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Veselé paničky frýdlantské

Náměstí ve Frýdlantu je hezké jako zákusek na talíři. Zákusek den starý, s lehce zavadlou šlehačkou, na řezu omšelý. I tak se do dortíku zakousnete s chutí...

Ráno bylo jako obrázek namalovaný vodovkama malým klukem.

Modré nebe s bílými fleky mraků a lehký chlad i přes na plno svítící slunce nás zavedly do zahrádky kavárny na náměstí T. G. Masaryka.

Náměstí je velké tak akorát. Přejdete ho pohodlně pomalou chůzí na jedno nadechnutí a při chůzi potkáte lidi z města, kterým se jako hádek kroutí řeka Smědá. 

Ženský se zdravěj jedna za druhou, chlapi postávaj pod rohovým podloubím, aby na ně slunce nemohlo a malé děti plácaj dlaničkama o hladinu vody v kašně, která má do baroka stejně daleko, jako Hera k máslu.

Židle v zahrádce kavárny přímo na náměstí přivítala můj zadek horkem povolenou bužírkou. U servírky jsem si objednal espresso a vysokou sklenici plnou kostek ledu. Kafe z hrnku jsem přelil přes led do sklenice a doplnil mlékem z konvičky. Chvíli jsem počkal, až se obsah sklenice ochladí, pak jsem do pusy pustil první doušek ledového kafíčka a pohodlně se usadil.

Ke stolku vedle se posadila první frýdlanstká panička. Na volnou židli vedle sebe usadila kabelku, prstama obou dlaní si projela vlasy a mohutně odfrkla. Z kabelky vytáhla krabičku cigaret, zapalovač a zrcátko, ve kterém rychle zkontrolovala obličej a když zrcátko ukládala zpět do kapsy kabelky, hodilo přes fasády domů náměstí jedno velké blikající prasátko.

"Miládko, dej mi zase kafíčko a já zas poletím.", řekla mile první frýdlantská panička servírce a zapálila si cigáro.

"Zdenko!", zakřičela najednou a z pusy pustila ranní cigaretový dým.

Žena jdoucí kolem se zastavila, dlaní položenou hranou nad její obočí pomohla svým očím se lépe zorientovat v terénu a zaostřila.

"Helenko, ahoj.", pozdravila a vydala s k první frýdlantské paničce. Letní šaty byly volné tak akorát a krátké přesně nad kolena.

"Posaď se a dej si se mnou kafe." vyzvala Helenka Zdeničku a ta položila do rozžhavené bužírky svojí panímandu, prstama si projela krátký účes a z kabelky vytáhla mobil.

"Miládko", zakřičela Helenka na servírku, "ty kafíčka dvě. Na mě."

"Hned to bude", opáčila Miládka ve chvíli, kdy na můj stůl položila popelník.

Vietnamec v prodejně pod loubím vytáhl ven stůl a vyskládal na ně košíky s jahodami.

Zdenička vyťukala něco do mobilu a řekla Helence: "Jen vyřídím jeden hovor a bude to."

Nastražil jsem uši, protože ve frýdlatnské revíru jsem byl prvně v životě a chtěl jsem vědět hodně.

Helenka bánila, Miládka připravovala dvě kafíčka, Zdenička telefonovala a já upil z tumblerky další hlt ledového kafe.

"No ahoj, tak jak?", začala Zdenička mluvit do mobilu. "Až v neděli, jo? Já myslela, že pojedete už v sobotu. Takže v sobotu ještě přijdete na oběd, jo?", sypala ze sebe slova a slunce přidávalo na intenzitě.

Na stolku u veselých paniček frýdlantských přistály dvě kafíčka. 

Helenka zamíchala cukřík nasypaný do kafe malou lžičkou a pak jí olízla se stejnou chutí, jako děti olizují lžičky s medem.

"Cože?" vyjelo najednou z pusy překvapené Zdeničky, "kdy umřel? Včera? Pro kristapána!", zvolala poté a nahla se k Helence. "Vojta umřel."

Lžička od kafíčka zůstala viset v puse Helenky.

"No tak to si povíme v sobotu, jo? Já už musím končit.", řekla nato, vytípla mobil a uložila ho zpět do kabelky.

"Renato, Renato", křikla Helenka na další z frýdlatnských paniček jdoucích kolem. "Umřel Vojta, pojď na kafe", spojila oznámení smrti s pozváním na kafe. Tak to v životě chodí.

Renata své tělo ráno nalila do těsných legín a volného trika a takto připravena dorazila ke stolku Helenky a Zdenky. I její panímámu přijala kavárenská židle do svých bužírek a i Renata si po dosednutí projela prstama dlaní krátký účes.

"Holky, dneska bude hic.", pronesla věštecky Renata a zamávala na Miládku. "Dones mi, prosimtě, sklenici vody s citronem. Kafe nechci. Už jsem měla.", objednala Renata porci osvěžení pro sebe samu.

Helenka natáhla další šluk z cigarety a zopakovala oznámení, které se do letního rána hodilo jako vanilkový cukr do sekané, "Vojta umřel.", a vyfoukla.

"No konečně", kontrovala nečekaně Renata. "Vona to s nim měla hodně těžký s dědkem jednim protivnym.", pronesla a pak čapla do ruky sklenici s vodou a plátkem citronu a dala ji na ex. "Ještě jednu, Miládko, prosím.", zamávala prázdnou sklenicí směrem k servírce.

Helenka a Zdenička mlčely a Renata pokračovala.

"Vyvez jí nejdál do Bulharska, na zahradě měl pořád bordel a žádná sukně si před nim nikdy nebyla jistá.", upila dalších pár loků z nové sklenice Renata.

Kolem našich stolků se provlekla starší dáma, která za sebou táhla nákupní tašku na kolečkách. Kolečka hrcaly melodii blues, jak se tak zvolna kroutily po dlažbě náměstí.

"Třeba Špačková.", řekla Renata, když dopila hlt studené vody.

"Špačková taky?", podivila se Zdenička a upila z kafíčka.

"To ty nevíš?", podivila se Helenka a típla cigáro. "Špačková hlavně!"

"...ale dyť Špačková...", pokračovala dál Zdenička a nedořekla.

"...ale prosimtě, dyť Špačková měla odjakživa nohy spíš od sebe, než u sebe. Dej jí panbu věčnou slávu, zlá holka to nebyla, ale měla prostě ráda chlapy a chlapi zase jí.", vyfoukla Helenka kouř z cigára a lehce souhlasně pokývala hlavou, aby dala vědět, jak to celej život se Špačkovou bylo.

Zdenička si zase nervózně prohrabovala krátký účes prstama obou dlaní a lehce zmateně se rozhlížela po náměstí.

"Ale von to byl štramák, ne že ne.", dodala do diskuze další téma Renata a přeložila jednu legínovou nohu přes druhou. Trochu si při tom křížení pomáhala pravou rukou.

"Byla jsi u Hanky, že jo?", řekla najednou mimo téma lehce zmatená Zdenička a šťouchla přitom ramenem do ruky Renaty.

Ta si pořád prohrabávala prstama vlasy a pokývala hlavou. "Musela jsem před prázdninama s tou hlavou něco udělat. Pak nebudu mít čas."

"Vona je šikovná, taky k ní chodim.", podotkla Zdenička a já si uvědomil, že všechny ty tři veselé paničky frýdlantské mají do puntíku stejný účes.

Rozcuch velice podobný rozcuchu Jiřiny Bohdalové se na hlavinkách frýdlantských paniček lišil jen odstíny rezavé barvy, která vlasy v jejich pramenech barvila do odstínu barvy vody v řece Smědá. Ostře střižené pejzy píchaly všechny tři paničky do jejich pravých i levých tváří.

"Nevíte, za kolik má Vietnamec jahody, chci udělat mladejm knedlíky, než v neděli pojedou do Prahy na tu demonstraci.", zjišťovala cenovou nabídku jahod Zdenička a znovu upila z hrnku své kafíčko.

"A pohřeb bude kdy?", zeptala se Helenka, kterou jahody nezajímaly.

Renata upila další lok ledové vody a řekla: "Měli by to stihnout do prázdnin, aby si je nekazili pohřbem.", pronesla rázně.

"Holky, holky..." zašeptala najednou Zdenička, "támhle jde", hodila přitom očima směrem k centru náměstí, přes které si vykračovala další z frýdlantských paniček.

I ona byla nalehko, jen tak ledabyle letně a na hlavě... krátký rozcuch s ostrýma pejzama. Hanička umí hlavičky dokonale - napadlo mě.

"Irmo!", zakřičela na přicházející paničku Helenka a zapálila si další cigáro. "Vojta umřel!", neslo se to oznámení celým malým náměstím, které pohodlně přejdete na jedno nadechnutí.

"Já vim, holky", křikla Irma k našim stolkům, "stalo se to včera večer v devět a pohřeb má v pondělí. Já musím běžet, jdu k zubaři.", zamávala Irma a zmizela za rohem v malé, sluncem už rozžhavené uličce.

"Pudeme?", zeptala se dvou paniček Helenka.

"Kam?", opáčila Renata.

"No na ten pohřeb, přece.", dovysvětlila Helenka.

Paničky pomlkly a rozmýšlely.

"Tak jak?", trvala na odpovědi Helenka.

Stella se začala pod stolem kavárny vrtět a protahovat a dala mi tak najevo, že už se nudí a že by šla.

"Pudem.", řekla Renata. "A vemte si šaty s pořádnym výstřihem, ať to má Vojta na tý poslední cestě pěkný.", dodala.

A my jsme taky šli. Zaplatili jsme ledový kafe, odlepil jsem zadnici od měkkých bužírek kavárenské židle a šli jsme.

Pořádně zhluboka jsem se nadechl, strčil do kapsy klíče od auta a vydal se se Stellou přes náměstí malé na jedno nadechnutí ke kašně, kde děti plácají do vody, kterou jim Stella cestou kolem trochu upila.

Vojta to má za sebou a Špačková - s nohama víc od sebe než u sebe - taky.

---

... a my před sebou máme celý léto, který bude vonět jahodovejma knedlíkama a vzpomínkama ze zastávek v místech, kde náměstí jsou malá na jeden nádech a ženský maj na hlavách stejný účesy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Marek Valiček | pátek 28.6.2019 15:29 | karma článku: 29,07 | přečteno: 1198x
  • Další články autora

Marek Valiček

... máte doma ženu, nebo něco takovýho?

Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.

6.4.2024 v 12:13 | Karma: 25,25 | Přečteno: 795x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma: 33,21 | Přečteno: 1922x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma: 28,86 | Přečteno: 749x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma: 24,43 | Přečteno: 780x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma: 31,60 | Přečteno: 924x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Tady prostě mlčet nemůžeme

Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.

12.1.2024 v 9:48 | Karma: 30,57 | Přečteno: 1377x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... jako když z penálu vysypeš pastelky

Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...

8.1.2024 v 14:02 | Karma: 23,61 | Přečteno: 852x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!

Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.

29.11.2023 v 10:37 | Karma: 30,97 | Přečteno: 761x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... já věděla, že jsem neporodila blbce

Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...

17.11.2023 v 9:14 | Karma: 40,68 | Přečteno: 4907x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy

Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...

9.8.2023 v 12:49 | Karma: 26,13 | Přečteno: 1150x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?

Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...

30.7.2023 v 11:34 | Karma: 36,51 | Přečteno: 5075x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?

Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.

28.7.2023 v 10:23 | Karma: 43,45 | Přečteno: 15533x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?

Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.

26.7.2023 v 11:43 | Karma: 43,33 | Přečteno: 7418x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu

"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.

21.6.2023 v 11:19 | Karma: 43,81 | Přečteno: 8014x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

53 pohlaví country

O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.

27.5.2023 v 10:12 | Karma: 29,80 | Přečteno: 1245x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...

"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."

25.5.2023 v 8:31 | Karma: 27,22 | Přečteno: 1162x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo

V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.

1.5.2023 v 11:01 | Karma: 28,31 | Přečteno: 1089x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet

Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...

9.3.2023 v 15:10 | Karma: 27,11 | Přečteno: 1001x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ

Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.

8.3.2023 v 11:37 | Karma: 32,48 | Přečteno: 3236x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"

"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."

7.3.2023 v 9:59 | Karma: 28,00 | Přečteno: 1050x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 1308
  • Celková karma 28,67
  • Průměrná čtenost 2415x
muzskej, co rad zije

Seznam rubrik