Jack Rozpravovač

Konečně nám po víc jak čtvrt roce zase otevřeli hospodu. Bylo načase! Jednak jsou hice a na ty je nejlepší plzeňská meducína a pak mi hodně chyběli lidi, který jsem v hospodě pravidelně potkával.

Na svém místě u stolu na zahrádce už sedí Neználek a kolem něj jeho parta, nové maminky pyšně tlačí vypucované kočárky a v nich moje nové sousedy. Jiné maminky s sebou v bříšku tahaj čekatele a dávaj si ruce v bok, nebo si dlaní otírají upocená čela. Psi ležej ve stínu pod stoly a čekaj, až nová servírka doplní vodu do jejich misek, které jsou rozmístěné u vchodu do knajpy.

Smažení mozků v hlavách pijáků a nealko maminek zabraňuje pergola hustě porostlá vinnou révou a od bazénu k pivním půllitrům doléhá dětský křik a pištění.

Konečně je u nás zase všechno v cajku!

Nahatej Kubík drandí mezi stolama na gumový motorce, jejíž kolečka při jízdě po betonu vydávají chrčivý zvuk, malý holky maj přes hubený tělíčka navlečený plavky s růžovým koťátkem, dospělí chlapi si užívají nádherných výhledů do kopečků a údolí dospělejch ženskejch a ženský z tašek vytahujou nový šatičky a další parády, který si vzájemně ukazujou a komentujou jejich pořizovací ceny. Jiný holky a ženský si zase ukazujou nový tetování, které na jejich těle vykouzlili tatéři v zimě a na jaře a konečně nastává doba jejich prezentací.

Číšník plní jednu sklenici piva za druhou a čepovaná malinovka má barvu rtěnky servírky, která limču podává malým parchántkům sesypaným pod výdejním okýnkem.

"Tak...kdo tady byl první?", ptá se servírka dětí a v tu chvíli křičej jejich pusinky jedna přes druhou: "já", "JÁÁÁÁ", nebo "nene, já tu byla první." A malé ručičky vylétnou nad jejich hlavy jako chapadla chobotnice a snažej se urvat nabízené limo nalité do klouzavých skleniček.

Kubík zaparkuje svoji motorku u mého stolu a vleze pod něj, aby byl blíž ke Stelle a mohl pohladit její šedočerný kožíšek.

"Nedáš si kus pizzy?", zeptám se ho s hlavou skloněnou pod stůl, nečekám na odpověď a jeden díl slanýho koláče mu pošlu do rukou.

"Chci.", řekne Kubík bez uzardění a první sousto si cpe do pusy a Stella na něj kouká a závidí mu. Pak se trochu pohne a pod stůl spadlou hranolku, kterou Kubík zased, zlehounka vytáhne z pod jeho zadku a celou jí slupne.

"Nemáš nůž?", zeptá se mě po chvíli futrující se Kubík.

Podívám se na stůl a z něj stáhnu nůž, který jsem s vidličkou dostal od servírky k přinešené pizze.

"Na co ho potřebuješ?", zajímá mě a pořád mám hlavu pod stolem, abych viděl, co Kuba s nožem plánuje.

"Vyryju tady do země srce.", řekne Kuba, čapne kudlu a chrrrrrz, chrrrrrrrrrrrrrz nůž jezdí po betonu a maluje na něj první čáry a oblouky zatím neviděného srce.

Ze stolu stáhnu půllitr s pivem a zalezu si ke Stelle a Kubíkovi pod stůl. Už dlouho jsem tohle neudělal.

"Tohle je náš bunkr, jo?", mrknu na Kubíka.

"Jo. Tohle je bunkr vrahů a vojáků a Stella je vlčák, co chrání hranice.", pustí se Kuba do příběhu. "Nemáš samopal a náboje?", zeptá se s nožem v ruce.

"Mám. Ale doma.", zalžu.

"Tak ho přines.", dostanu rozkaz od vraha a jeho oči se do těch mých zaseknou jako pořádně naostřená valaška.

"To nepůjde. Doma je máma a ta mi nedovolí vzít samopal do hospody.", lžu dál.

"Tak to je blbý. To je budeme muset všechny rozpárat timhle nožem.", postrčí ostří nože blíž k mému obličeji. "Nemáš eště pizzu?", olízne si ze rtů uvízlý kousek špenátu z koláče.

Po paměti sáhnu na desku stolu a z talíře přitáhnu do bunkru další dílek pizzy.

"Až se najim, tak sednu na motorku a dám se do toho.", mluví Kubík s plnou pusu a já tu mojí plním ledově chladnou plzničkou.

"A kdo bude první na řadě?", ptám se jako nebojsa.

"Zuzanka.", řekne Kuba rázně. "Vona mě nemá ráda a řiká mi "zrzku" a tak jí rozpárám a potom sešiju aby věděla, že nejsem moc zlej."

Pivo mi puse bublá smíchy.

"Musim si tu kudlu pořádně nabrousit o zem, aby jí to moc nebolelo.", dodá a chrrrrrrrrrrz, chrrrrrrrrrrrrrz  - nůž zase jezdí po betonu a Kubík polyká koláč a mastnou hubu si otírá hřbetem volné dlaně.

Najednou se u stolu objeví několik párů dětských nohou. Komu nohy patří nevíme, protože vidíme jen chodidýlka, lejtka a stehýnka dětí.

"Kubíku", ozve se pištivý holčičí hlas, "jsi tam?", mluvěj se náma nohy.

"Sem nesmíte.", zakřičí nahlas Kuba. "Tady je to jen pro mužský, že jo, Marku?", zeptá se mě.

"Ale neni.", vzepřu se Kubově prohlášení. "Klidně si sem vlezte a jestli chcete, na stole je na talíři pizza, tak si vemte."

A frrrrrrrrrrrrrrrrnk, máme pod stolem tři holky, který si s sebou přinesly malinovky v klouzavejch skleničkách.

"Co tady děláte?", zeptá se mě jedna z nich, když se k nám naštosujou.

"Kuba si tu ostří kudlu, aby moh´ rozpárat a zase sešít Zuzanku.", prásknu na Kubíka jeho plán a pořádně se zase napiju piva.

"To máš blbý, Kubíku, Zuzanka tu dneska neni.", uleví se jedné z holek. 

"Tak rozpárám tebe.", vyvalí Kuba oči ve chvíli, kdy se k němu přikrade Stella a olízne mu pusu mastnou od pizzy.

Holky pištěj, Kubík se ohání rukama a nadzvedne se pod stolem tak razantně, až hlavou brnkne o jeho spodní část a hlavičku si lehce odře.

Nejdřív malé a pak velké moldánky a pak řev a na mě vystrčenej Kubíkův zadek, když se zvedá ze země.

"Kubo?", uslyšíme další holčičí, ale tentokrát dospělý hlas. 

Pod deskou stolu se objeví obličej maminky Kubíka.

"Proboha, co tady děláte?", kouká na mě, brečícího Kubíka a klubko holek. 

"Hrajeme si na vrahové.", vyjede ze mě rychle a mrknu mámě Kuby do obličeje.

"No to je jasný. A proč řveš, když jsi vrah?", zeptá se maminka logicky.

"Protože aby mě nebolela hlava. Já se do ní bouchnul. A Marek mi dal pizzu, mami.", přestane Kubík brečet a po čtyřech leze zpět z pod stolu mezi své plánované oběti.

To už kolem stolu postávají další dospělí a čekaj.

Po Kubíkovi vylezly ven holky a pak jsem se zase zpátky mezi lidi vyštrachal i já.

"Dej sem ten nůž, nebo si něco uděláš.", vytáhne Kubovi z dlaní vražednou zbraň jeho citlivá maminka. "Já tě už pár minut hledám na dně bazénu a ty si tady pod stolem. To mi musíš říct, kam jdeš, abych neměla strach.", peskuje nahatýho Kubíka před jeho kamarádkama.

"Ale ty bys mi nevěřila, kdybych ti řek, že jdu pod stůl, mami.", opáčí naštvaně Kubík.

"Kdybys řek, že s Markem, tak bych ti to věřila.", mrkne maminka na mě a plácne mě po zadku.

"Jenže...", vrtí sebou Kubík, "jenže to bys mě tam zase nepustila. A já sem tam musel. Víš?"

"Cos jim tam zas vykládal?", podívá se na mě maminka jako překvapeně.

"Já? Já nic. Já sem jen poslouchal, co Kuba vypráví a chystá."

"Ani to nechci slyšet.", směje se už nahlas Kubova máma a znovu mě plácne po zadku. "Ty si hroznej."

"Já? Já sem prd. Kubík je hotovej Jack Rozpravovač....", odpovím a abych celou tu idylu letího rozhicovanýho odpoledne nekazil zakřičím: "Kdo chce limonádu?" a mrknu na všechny ty parchántky kolem mě a zase ty chobotnice a "jááááá", "jáááááá", "JÁÁÁÁ TAKY", křičej jeden přes druhýho a najednou mám dlaně plné dětských dlaniček a parchántci mě táhnou k výdejímu okýnku, kde točej limču stejně růžovou, jako je barva rtěnky naší nové servírky.

Je léto....