Když je to už moc dlouhý, může to bolet
Kolem zdejšího bazénu s termální vodou (Topusko v Chorvatsku) se to hemží důchodci, chodítky a berlemi. A slovo "hemží" berte, prosím, s velikou nadsázkou.
Žití tady zpomalí i lenochoda. A to už je, panečku, něco!
---
"... už je to tady dlouhý, mami.", trochu jsem si Zorině pofňukal do telefonu. Pofňukal jako tenkrát, když jsem měl ještě vlasy a základka mě odtáhla na tři tejdny do školy v přírodě.
"Jo jo, hochu, příliš dlouhý věci bolej. To znám.", odpověděla máma do mobilu ve chvíli, kdy se dáma v plavkách a igelitovým pytlíkem od rohlíků na hlavě ploužila kolem mého lehátka ke své židli. "Jak už tam jsi vlastně dlouho?", zeptala se Zorka poté.
"Dneska přesně měsíc.", odpověděl jsem skoro holou větou a měl přitom přivřené oči, protože chorvatské sluníčko tady v říjnu fungovalo v červnovém režimu.
"A sakra. Navíc bez sporáku, co?", hupsla máma do skoro letního povídání.
"Bez sporáku?", prásklo ze mě.
"No, že musíš žrát, co ti uvařej jiný, ne? To pro tebe musí bejt strašný. Snad horší, než bejt bez sexu.", rozvíjela Zorina téma "dlouhý/sporák/sex".
"No vidíš, to mě ani nenapadlo. Ale máš recht. Jak já už dlouho neslyšel lžičku máslíčka škvařícího se na pánvi...", zasnil jsem se ve chvíli, kdy vedle mě poklusával pán se svým chodítkem. Kovové nožky chodítka stepovaly po dlaždicích kolem bazénu jako Fred Astair. Tedy ... stepující Fred Astair ve zpomaleném z p o m a l e n é m filmu. V kontrastu o ostrými zvuky tyček chodítka mlaskaly po dlaždicích mokrá chodidla starého chodce.
"A teď točíte?", zeptala se mutr do zvuků pomalu odcházejícího chodítka a mlaskajících chodidel.
"Ne. Mám zas po pár dnech volno. Jsem u bazénu.", odpověděl jsem a pozoroval přitom čtyři penzionované víly.
V bazénu stály v malém kroužku tak, že jim hladina vody smáčela prsa přes dost huňaté plavky. Z dálky ty plavky vypadaly jako ušité z celty. Zřejmě nic pohodlného, nicméně kvalitně držící tvar! Prsy důchodkyň po hladině tak zlehounka poplavávaly. Zlehounka. Jako když na hladinu dolétne pírko volavky šedé.
Najednou...všechny pravé ruce na hlavu a hlavinku posunout mírným úklonem doleva. Po chvilce obráceně. Levé ruce vzhůru a hlavinku mírně doprava. Víly se proměnily v Jane Fondové. Vodní aerobik.
"Co mlčíš?", přeruší Zorina tu nádheru, kterou mám skoro na dosah.
"Ženský tu v bazénu začaly cvičit erobik.", odpovím pomalu a zasněně.
"No vidíš!", vypískne mutr, "... a ty si stěžuješ, že je to dlouhý. A jsi v práci - platěj ti i dnešek, že jo? -, ležíš u bazénu venku na slunci, v říjnu!!!!! a čumíš na ženský, jak se rachtaj ve vodě. Hovno zle!", sypala ze sebe Zorina.
"Jak vypadaj?", zeptala se osudově.
Otevřel jsem oči a v širokém záběru jsem si dal celý prostor kolem venkovního bazénu.
"Vypadaj jako ty.", odpověděl jsem po krátkém zaváhání.
Ticho.
"No tě péro. Tak to teda nejni žádnej obrázek ke koukání, co?", začala se máma smát, "tak to už ti věřim, že je to tam dlouhý a bolí to.", pohladila mě slovama tak, jako by mi stála za mnou a na moji dohola oholenou hlavu něžně položila svojí dlaň.
V tu sekundu jsem chtěl bejt doma, a ne v Topusko. V tu chvíli jsem chtěl bejt s Josefem, udělat si na sporáku k snídani míchaný vajíčka na másle, poslouchat při tom Ninu Simone a pak zajet na chalupu a vzít Zorinu do náruče a Stelle na zahradě pod lípou vytáhnout z pusy donesený klacek a hodit ho dolů ke smrku a s rozkoší pozorovat, jak ta stará čubka skáče radostí po podzimní trávě u nás doma.
"Jsi tam ještě? Haló?", přeruší máma moje snění.
"Jo, jo. Jsem.", odpovím krátce.
"Hele, ale vono to přece nemůže bejt tak blbý, že bys byl až takhle smutnej. Tak tě neznám, holomku.", zahartusila na oko Zorina. "Koukni se kolem sebe a řekni mi hned to první co vidíš.", posílala mi Zorina energii naděje z Tisý až do Topusko.
Zvedl jsem oči a ....
"Berle. Vedle u lehátka ležej berle, mami."
Ticho.
"Tak já se na to už vyseru. Já už tě chlácholit nebudu. To fakt nemá cenu. Musíš to holt už jen vydržet.", konstatovala mutr krátce ve čtyřech větách a pak řekla "čau" a mobil se stal jen černou destičkou.
---
Z počátku si v tom člověk může i rochnit. Zažívá dosud nepoznané a zatím neobjevené, ale čím je to delší, tím víc to ve finále bolí. Délka rozhoduje!
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |