Den státnosti, plavky a vlněný rolák
Auto nás včera večer vezlo zpátky do hotelu krajinou kolem města Glina. Tam teď pracujeme.
Glina vás sevře svojí neútulností. V Glině na hlavní příjezdové cestě opuštěné domy ve tmě plaše mlčí a mezi nimi sem tam svíti okna obydlených šťastnějších míst. Glina je šedá, zlá ... někde zapomenutá kožená rukavice. V Glině se před čtvrtstoletím válčilo. Glina bolí.
Tak z takového místa nás do noci vezlo zpátky na hotel auto. Byl včerejšek - 28. říjen...
Ani ne za čtvrt hodiny po příjezdu do hotelu jsem už ležel na lehátku u bazénu. Bazénu s termální vodou. Ta slast!
Na lehátku ležel chlápek v plavkách a vlněnym roláku. V ruce hrnek s "šipakem", kterýmu tady absolutně propadl. Šípkovej čas se lžičkou medu. Můj letošní drink pro přípitek s kámoškou Republikou.
Stáhnul jsem ze sebe rolák a chvíli zůstal na lehátku ležet jen v plavkách.
Z bazénu přede mnou se kouřilo a bylo tak ticho, že by po hladině mohla klidně pobíhat Rusalka.
Upil jsem šipaku a koukal nahoru na hvězdy.
Chtěl jsem trochu prochladnout, aby mě teplá termální voda v modrém bazénu přijala do svého víru jako vroucí voda tělo lobstera. Ta příjemná a okamžitá změna tepla těla ve chvíli, kdy z říjnového večera na luftu v plavkách zaplujete do vody...
Hrnek s šipákem jsem postavil na hranu bazénu tak, abych na něj pohodlně dosáhl.
Já vim, že se to nesmí, ale... když už sou ty narozky a kolem neni ani noha a hvězdy nad náma ještě nikdy nic podobnýho nevykecaly...tak tam ten hrnek prostě přistál.
... a pak jsem potichu spustil tělo do tý mlhy nad vodou. Zaplul jsem pod hladinu neslyšitelně, abych ani sám sebe nevyplašil. ... a pomalu jsem z nosu pouštěl bubliny, které za mnou na hladině zanechávaly stopy mého pohybu dole. A hlavu jsem pak vynořil pomalu a potichounku doplaval k rantlu bazénu s připravenym šipakem v bílém hrnku.
Upil jsem, položil hlavu na hranu bazénu a tělo nechal volně plandat v teplé vodě.
A vzpomněl jsem si...
Vzpomněl jsem si na všechny moje blízký lidi. Vzpomněl jsem si na dvorek v Resslovce. Vzpomněl na sámošku Severka a pierota v kornoutu za devět korun. Vzpomněl jsem si na všechny kopce, který jsem u nás už přelez. Vzpomněl jsem si, jak si v květnu třešně nasadí veleštramantní a lehounké bílé paruky. Vzpomněl jsem si na odřený kolena při prvních jízdách na kole. Vzpomněl jsem si na první uhry po obličeji puberťáka. Vzpomněl jsem si na mámu ve zlatejch šatech na mojí "Stužkový". Vzpomněl jsem si na první holky a první kluky. Uvědomil jsem si, jak se ty zdánlivě nejjednodušší rady od babičky ukázaly jako ta základní pravidla, která by měl mít člověk v očích a duši. A vzpomněl jsem si na odchod z rodiny a chuť začít sám - po svym - můj vlastní den státnosti.
Upil jsem z hrnku a kolem mě pořád klid jak na pohřbu slečny Nesnášenlivé. Tělo ve vodě levitovalo, jako by šlo o vodu plodovou. Nemůžu posoudit - z tý doby si teplotu vody kolem mě nevybavuji...
... a vzpomněl jsem si na první cestu do práce. A na definitivní přiznání sobě samému, že ženská mě prostě životem nebude provázet. A vzpomněl jsem si na pevnej vztah. A na radost mámy z toho, že jsem se dostal ven a zároveň její dosud trvající smutek z nevnoučat ode mě. A vzpomněl jsem si na tátu a babičku a psy a sousedy a Josefa a zjistil jsem
... že narodit se a žít v České republice, ve které není město jako je Glina, je opravdu velký dar.
Uvědomil jsem si, že jsem při tom všem vzpomínání na mých už skoro 56 let ani v nejmenším nenarazil, nebo nemusel obejít období, kdy by mi bylo opravdu ouzko. Ouzko až zle. Žil jsem a žiju v dobrotě. A to se, alespoň podle mě, sluší zapít.
Zapít třeba šipákem ponořenej v době mejdanu paní Republiky po uši v bazénu.
Děkuju a těším se na další mejdan!
---
P.S. Dneska mě v práci čapnul hexnšus. Takže ležim v posteli, přes celý záda takovej ten hojivej flastr a můži ti, má milá Republiko, říct, že teda "děkuju". Děkuju a zvu na můj mejdan - v pátek 1. v Rijece. Místo ještě upřesním. Udělej si čas! Bude se pít tvuj rum - Republika.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |