Gayové v nouzi - "Počátek" (minisérie)
Díl první "Počátek"
To, že se v Číně dostal do oběhu nějakej sajrajt jsme se dozvěděli záhy.
Natáčení norského horroru se blížilo ke konci a v recepci hotelu v Karlových Varech se skupiny Asiatů střídaly ve frekvenci ranních nástupů do směn ve fabrice.
Menší a větší skupiny malých kluků a holek se šikmýma očima jsme všichni míjeli velkým obloukem. Ruce jsme si neustále mydlili dezinfekcí, kterou s sebou při práci nosíme v plactaškách. Kostyméři mají tuhle vodičku neustále po ruce. Epidemie neepidemie.
Film jsme dokončili 6. března, produkční auta nás rozvezla domů a já měl před sebou téměř tři měsíce volna do natáčení filmu dalšího. V plánu byl vejlet do Holandska, návštěvy výstav a kina, večeře a pár dní strávených s matkou po půlroce, kdy jsem byl za prací venku a domů se dostával jen sporadicky.
Všem plánům ale dal vale 12. březen, kdy premiér země vyhlásil nouzový stav.
Za mého života jsem už zažil okupaci spřátelenými vojsky, příušnice, operaci kýly, taneční v kousavém obleku po strejdovi, revoluci v listopadu a po ní nekončící dilema, který z jogurtů v regálech obchodů vybrat jako ten nejlepší.
Ale nouzový stav? Tak to tu ještě nebylo!
Lyžaři voskovali lyže a balili bagáž na cestu do hor. Vláda doporučila na lyžovačky nejezdit, ale znáte Čechy... My chtěli do Amsterodamu. Tam jezdí lyžovat jen životní optimisté...
Záhy po "doporučení nejezdit" ale přišel zákaz. Zákaz nejezdit nikam. Doporučením bylo chodit jen do práce (do které, když mám 3 měsíce volna?) a pak rovnou domů a nevycházet. Psa venčit můžeme a smíme si také dojít pro chleba, mlíko a savo pro dezinfekci bytů a domů.
Čočky a hajzlpapíru jsme měli doma dostatečné množství. Strádání hladem jsme byli pro několik dní ušetřeni a bylo i čím si vytřít zadek. Mejdla je doma taky dost a tak jsme mohli po televizní instruktáži nastoupit do koupelen a drhnout si dlaně přesně podle návodu.
Volá matka: "Máte všeho dost?
Že všeho dost nemáme jsme se dozvěděli záhy. I přes přesvědčování nejvyššího došlo ke zjištění, že dost není nejen čočky, těstovin a hajzlpapíru, ale také, že není dost ochranných roušek a dalších prostředků v době nouze.
Česko přestalo péct a začalo šít.
"Musíme dojet do ateliéru pro šicí stroj a látky. Není do čeho píchnout, budeme teda šít.", rozhodl Josef, sedli jsme do auta a dojeli do Podolí, kde jsme do auta naložili singrovku, tkalouny, gumičky a štofy různých látek. Cesta tam a zpět sebrala nějakých 50 km a cca hodinu a půl času.
Po návratu domů jsme zjistili, že šlapka k singrovce zůstala v aťasu a pokud máme pomoci ochránit některé Čechy před čínským sajrajtem, je nutné celou trasu absolvovat znovu...
Takže ještě jednou do Podolí a tam přijít ke zjištění, že šlapka se někam zatoulala a bůhví, kdo po ní právě šlape. Některé šlapky jsou víc než neukázněné...
Jediný otevřený kšeft se šlapkama byl až v Čimicích, takže dalších cca 15 km a čas k tomu navíc.
Co by ale člověk v době nouze pro národ neudělal.
S novou šlapkou jsme se po jejím zakoupení vydali k domovu.
Ulice Prahy byly prázdné a po chodnících se rychlou chůzí pohybovalo jen pár neidentifikovatelných postav. Jejich identifikaci bránily přes obličeje natažené roláky, šály a šátky. Roušek se v tu chvíli objevovalo asi tolik, kolik tučňáků přezimovává na Rohanském ostrově v období od listopadu do května.
Jídelní stůl v kuchyni byl rozložen a začal sloužit jako stůl krejčovský. Žehlicí prkno bylo rozloženo hned vedle Stellina pelechu a štofy látek a všechna další příslušenství k výrobě látkových roušek zaplavily kuchyň jako Rusové a další vojáci spřátelených armád tenkrát v Česku.
Že nepůjde o okupaci krátkodobou bylo jasno v průběhu dalších dní.
Kuchyň v domácnosti dvou gayů se definitivně proměnila v krejčovský salón. Já u žehlicího prkna, Josef u singrovky.
Za první den jsme zvládli necelých 90 ks. Večer jsme je přes okno podali zabalené v tašce s logem Levis (jasnej, ale neplacenej product placement) našemu sousedovi Lukášovi a ten je zavezl do domu seniorů v Mníšku pod Brdy.
Do sklenic jsme nalili šardonku a u televize vyslechli, jak stát všechno stíhá.
Proč jsme tedy jezdili po Praze jako magoři a den trávili šitím roušek? Nějak mi to neštimuje...
Volá matka: "Prosim tě, eště šijete ty roušky? Pošlete nám nějaký, tady je úplný prd a Aňa říkala, že moje rouška chrání tebe a tak bych přes tu hubu něco potřebovala. A pošlete jich víc, jestli máte, protože je rozdám tady u nás na vesnici. A pusu posílám - to se takhle přes mobil eště může. Tak čau."
Zabalím tedy do průhledné fólie pár hadrových roušek. Pro mámu s motejlama a pro Jirku s hvězdama. Ráno je hodim na poštu, pokud bude v provozu. V době nouze nevíte den ani hodinu.
Jdeme spát.
Další dny jsou před námi...
(příště "Nákupy v době nouze")
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |