Haka - tanec před českou hospodou

Některým z Čechů je mazurka už málo, o dupáku, vrtáku nebo obkročáku nemluvě. A proto je i v našich končinách možné zahlédnout tradiční maorský tanec "haka". Jeho provedení před českou hospodou má svůj neoddiskutovatelný půvab.

Mariánské léto s sebou po deštivých a studených dnech přineslo do naší vsi líbezné podvečery.

Okna bytu jsou po pár dnech zase dokořán a zahrádka hospody naproti nám se opět zaplnila píči zlatavého potěšení, které do duší a nálad pijáků vnáší určitou povznesenost nad každodenními trably.

Dostane-li se ale milovníkům piva jeho přísun nadměrečným, je třeba se stále vyšší intenzitou vybíhat do oddělní mušlí a udržovat příjem a výdej tekutin v té správné hladince.

A po třetím a dalším pivu se i málo atraktivní ženy stávají šmrncovnými a muži odvážnějšími a mocnějšími než samotný Fjodor Tolbuchin.

V případě, kdy se příjem zlatavě medového moku pod vlivem mariánského večera stane nekontrolovatelným, dochází k jevům v našich zeměpisných šířkách málo vídaným.

Po včerejší zavíračce naší hospůdky došlo k hromadnému nácviku maorského tradičního tance haka...

Ve skupince píčů se nejprve našli dva až tři sólisté.

Před hospodou postávali v hluku dalších tanečníků v mírném předklonu a podupávali střídavě na místě oběma nohama ve chvíli, kdy měli dlaně pevně opřené o horní strany stehen.

Překlápěli se na rovném asfaltu silnice ze strany na stranu, třepali hlavami a vydávali zvuky, za které by se nemuseli stydět ani Laistrigoni.

Zbývalí členové taneční skupiny zatím jen tak lelkovali, pokuřovali a brumlali jeden k druhému. Někteří z nich pod rouškou noci počůrali dokvétající afrikány v záhonku pod okny našich sousedů.

"Uáááááááááááá", vylovil ze svých útrob jeden tanečník s rukama na stehnech rozkročených nohou a pak se šejdrem (snad pod vlivem rychleji se otáčející Země) posunul plynule o dobrých pár metrů doleva. Skoro jako Majkl Džekson, když tenkrát tancoval svůj "Můnvolk".

"Milane, neupadni....", zahlaholil ten, co dočůral afrikány, ledabyle se rozběhl a skočil nepřipravenému Milanovi na záda.

Milan s rozkročenýma nohama nenadálý náklad nejenže ustál, ale jako bonus dopřál naskočivšímu i jednu rundu jízdy na pouťové atrakci - roztočil se!

Točící se pár před zavřenou hospodou mohl u některých vyvolat i dojem, že poprvé vidí společně tancovat siamská dvojčata. No řekněte, kolikrát se vám takový pohled v životě naskytne...

Ve chvílích tohoto sólového vystoupení siamských dvojčat se postupně k haka tanci připojovali i ostatní členové tanečního souboru.

Rozkročit nohy, pevně o jejich stehna opřít dlaně, mírně se předklonit a začít se pohybovat ze strany na stranu. O to v haka jde a kluci ze souboru to věděli moc dobře.

Nesrozumitelné výkřiky maorských tanečníků rozřezávaly ticho zářijové noci a jejich společný tanec před našimi okny začínal nabývat mýtické události.

Siamská dvojčata zakončila své sólo celkem nevkusným pádem na asfalt, což zbylé členy uskupení vyprovokovalo k vyššímu tanečnímu nasazení.

"Uáááááááááá, grrrrrrrrrrrrrrr, uáááááááááá", motali se jednotliví tanečníci mezi sebou zdánlivě nekoordinovaně - znalci lidových tanců ale vědí...!

Milan zůstal na silnici ležet pod tíhou svého dvojčete a neprojevoval se zhola nijak.

Jeden podsaditější tanečník odběhl klopýtavě z chumlu skupiny, levou rukou se opřel o zeď hospody a uáááááááááááááááááá - vrátil zpět na svět pivo jinudy, než rozkrokem.

Zbylí členové souboru jeho "uáááááááááááá" pochvalně kvitovali.

"Zdenku, vole, přidej ještě.", hecovali aktuálního sólistu ostatní k opakovanému výkonu, leč Zdenek nedbal, otřel si loktem ústa, opřel se zase o stehna a mohutně si do ticha noci ukrknul.

Haka jak má bejt!

A v tu chvíli si tanečníci všimli konečně na zemi oddaně polehávajícího dua "Milan a jeho jmelí".

V choreografii haka se postupně, úkrok za úkrokem vydali k tomuto uskupení.

"Vstávejte, jde se dochlastat k nám. Uááááááááááááá.", zahlaholil jeden ze sboristů, čapnul Milana za nohu ve skoro zuté botě a začal ho tahat po asfaltu pryč od nálevny.

Jiný sborista stáhnul z Milanových zad jeho klíště, které bylo nacucané až běda a tak se také nezmohlo k jinému výkonu než "uáááááááááááá".

"Tak krásnej večer, volové, jen tak neproležíme, přece...", vydoloval ze sebe větu další ze sboristů a neplánovaně ukročil ostře doprava. "Milane, vstávej!", zopakoval ve chvíli, kdy už měl Milan díky táhnutí po zemi mikinu vyrolovanou až ke krku.

"Uáááááááá, ty si těžkej jako kráva, Milane", postěžoval si Milanův tahoun nahlas.

"Tahej ho za ruce, vole, ať mu neodřeš bradu", poradil další z tanečníků tahounovi.

Tahoun okamžitě upustil Milanovi nohy, přemístil se k jeho rukám a pokračoval v přesunu Milana do míst, kde se bude dochlastávat.

Milan odpor nekladl ,a jeho mikina se po pár tazích po asfaltu opět vrátila od krku směrem k břichu.

Auto, které v zatáčce před hospodou zpomalilo, opatrně Milana ležícího na zemi objelo. A pak že nemaj lidi v poslední době soucit...

Zdenek, dosud apaticky stojící po výkonu u hospodské zdi se k ní zase vrátil a "uááááááááááá", vyklopil ze sebe v předklonu s dlaněmi na stehnech další pivo.

Milan se probral a s dramatickým výkonem se dostal na všechny svoje čtyři.

"Ukaž, jak chodí pejsek!" hecoval k další choreografii jeden z tanečníků a další se za hlasitého "uááááááááá" k této výzvě přidali.

Milan...se dal do pohybu. Po všech čtyřech. Dlaně a kolena brousily povrch silnice a Milan se rozradostněný nad možností pohybu rozespíval: "Já chci žít non stop!" zaznělo haka nocí a zbytek souboru se za Milanem na čtyrech vydal směrem do privátní nálevny.

Představení spadlo do fade outu... Noc pomalu utichala, tanečníky pohlcovala tma a jejich "uáááááááá" se ode mě vzdalovalo stejně, jako se z našich životů vzdalují okamžiky, které nečekáme, a na které nikdy nezapomeneme.

Haka před českou hospodou...