... když si v troubě hoví flúdn a je čas na pár slov
Práce až do neděle a v pondělí fraj. K snídani kafe a pár slov s mutr, která zrovna šoupla flúdn do trouby a má čas slovně lelkovat. Proto bere do ruky mobil a za pár vteřin máte v hlavě témata, která by jindy kolem vás jen prolítla trhavým letem vlaštovky.
"Co děláš, holomku?" vyplavou první slova poté, kdy se virtuálně obejmeme a vlepíme každej tomu druhýmu mlaskavou pusu.
"Mám konečně jeden den fraj. A tak jen tak jsem.", odpovím po pravdě a vůbec se mi přitom studem nekrabatí kůže na čele, ba se ani nezačervenám, když sděluji, že jsem plánovaně línej až běda.
"A co ta naše kulhavka, už jsi jí provětral faldy?", stáčí mutr diskus mezi námi ke Stelle, která už více méně jen taky je, ale vypadá spokojeně.
"Jo jo, propajdali jsme se až k louce za brankou..." odpovídám a mutr mě okamžitě zarazí.
"Až?!!! Až?!!!" vykřikne do mobilu matka neohebnou zkratku, "dyť k brance bych dohodila kouli zmačkanýho papíru, jak je blízko. Jaký "až", prosimtě? Bože, vy ste dneska všichni tak líný, až hanba fackuje." - vyhodnoti Zorina ve zkratce dnešní ranní venčení pajdavé Stelly.
"No tak promiň, že už Stella dál nedojde." odpovídám lehce, jako když se v luftu poprvé v roce objeví babí léto.
"No...", mlaskne Zorina echt potěšeně, "ale tobě to zrovna moc extra nevadí, viď?", zasměje se. "Dyť tě znám, ty vandráku.", pomazlí ta slova hany v puse jako belgickou pralinku, než mi je vypustí do uší. Užívá si to.
"Pohybu si užiju v práci, mámo, doma se chci jen tak toulat zahradou a někdy jen mezi kuchyní, obejvákem a ložnicí.", rozpovídám se o své lenosti mezi pracovními dny.
"No, doufám, že se aspoň sem tam zatouláš do koupelny...", pokračuje Zorina v krasoslovojízdě.
"...hele, já už bych mě nechal na pokoji, co?", vystrčím drápky.
"Tak já...", pomlčí mutr dramaticky, "tě nechám na pokoji taky, jo? ... a řeknu ti, co dělám. Když máš to volno, tak ať ho jen tak neprobendíš..."
"No konečně," doslova si odfrknu, "volala jsi ty, tak čekám a kafe mám v hrnku ještě dost."
Z křesla v kuchyni pozoruju skrz okno na zahradu první dlouhé štíhlé krky okrasných česneků zakončené dokonalými koulemi ve fialové barvě. Vlastně vypadají v tom shluku jako stádo žiraf v dálce. Vysoké, elegantní, zvědavé...
"Tak co dělám, jo?" přeruší moje fantazie Zorina, "sem včera eště z bedny vytáhla poslední loňský jabka..."
"Brrrrrrrrrrrrr.", neodolám při vzpomínce, jak nám byla jabka v dětství servírována. Nejdříve se musela snít ta "naťuknutá", aby se zbytečně nehejřilo.
Jenže...když máte matku, židovskou šetřilku a k ní dvě lodny jablek, který jsou "naťuklý", tak do vás celej život rvou "vykrájený jabka". Do "normálního se zakousnete jen v létě, když nějaký někde urvete přímo ze stromu."
"Jaký brrrrr, ty vole. Je to jabko? Je!" brání matka svůj příběh. "Pravda," dodává plaše, "scrklý jsou víc než můj krk. No tak jsem je voloupala, nakrájela a prolila medem. Takovou medovou peřinku jsem jim udělala před jejich následným žehem.", pokračovala skoro fuchsovsky.
"Takže flúdn", uhnízdila se v mojí puse chuťová vzpomínka na koláč z jablek.
"No, přesně tak, ty holomku. Sem to těsto zpatlala, jak sem si pamatovala a ty oběti loňský sklizně vyskládala - vychrápaný v medu - jsem hezky nahoru, ať se pěkně s tim medem propečou. A pak ti mě, jak tak strkám tu formu do trouby napadlo... Počkej, musím stáhnout brambory."
A ticho. Zrovna v tom nejnapínavějším slyšim, jak si to máma cape ke sporáku a bramborám na něm bublajícim říká: "No dyť já už du, vy mrchy, je vám horko, co?"
A pak, do mýho smíchu z odposlechnutého monologu s vařícími se bramborami, mutr zase čapne mobil a pronese: "...hochu, jak tak sleduju ty štrapáce s plynem, tak si řikám, že ti musim ještě pár let vydržet. Víš kolik by tě teď stál můj žeh...?"
---
A nesnášenlivost k loňskejm jabkům se mísí z nezapomenuté radosti z vůně flúdnu, kterej se často usalašil na našem stole, pod ním ubrus s výšivkama babičky Lídy a jak jsme tak všichni seděli kolem stolu, měli jsme v koutkách chuť pečených vykrajovaných jablek zasypaných skořicovým cukrem.
---
"Jsi tam?", připomene se mi do mýho rozpomínání dost důrazně máma.
"Sem. A díky!", poděkuju za krásnej start jednoho volnýho dne mezi prací.
"Díky, že vydržím dýl, jo? No tak jo, domluveno. Já už musím k bramborám. Ahoj. Tvoje máma." a telefon zmlkne.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |