Čo ma vzrušuješ tema svými legínmi...

Konečně se k nám zase vrátilo léto.

Naducané květy růžových pivoněk se pod naším oknem v kuchyni natřásají jako tanečnice z Moulin Rouge a kapky ranní rosy na lístkách kontryhelu vypadají jako průhledné perličky.

Vlaštovky zase zalétávají do podzemních garáže a stavějí hnízda. Kuchyněmi domácností se po roce lascivně povaluje vůně koprovky z letošního kopru a na zahrádkách českých hospod mohou lidé posedávat, popíjet a bavit se za světla ještě v deset večer.

Plznička natočená do mrazených půllitrů je tou nejlepší chlapskou zmrzlinou, která nejen ochladí, ale vyladí pijáky a jejich příběhy do pohádkových příběhů.

Příběhů hodně vzdálených od monotematických "aktualit", ale příjemných, jako když dlaní jezdíte po sametu.

"Čo ma vzrušuješ těma svými legínmi, som jej povedal. Kebyste viděli, aké boli tam dole perfektne zarezané..." zaslechl jsem od stolu vedle mě, ke kterému po šichtě zasedli tři slovenští dělníci v zelených montérkách.

Letos poprvé k nám do hospody začali pravidelně v podvečer chodit spláchnout celodenní dřinu a povyprávět o tom, co je zajímá, čím žijou.

Jazykem jsem přejel po délce cigaretového papírku, do kterého jsem zabalil tabák a trochu veselých bylinek a pak jsem upil pár loků svojí zmrzliny a konec smotnuté veselosti podpálil zapalovačem s otiskem velblouda.

"No veď, to bola tá v Ostrave, nie?", zazněl od stolu vedle, "na takovú nie je možné zabudnúť.", pochvaloval si vlastní, dosud brilantně sloužící paměť jeden od stolu.

"Olinka...", vznesl se nad stůl dělníků rozechvěný hlas toho třetího ve chvíli, kdy jim naše servírka u stolu vyměnila prázdné zmrzlinové kornouty za plné s hustou pěnou na povrchu.

Další pivo zasyčelo v jejich hrdle současně a chlapi se rychle vrátili se k té, jejíž legíny "boli tam dole perfektne zarezané".

"Vlado, povedz, bolo niečo?" zasyčel přímo nedočkavě dotaz jednoho z pijáků.

"No jasné, chalani....", pronesl machisticky Vlado, "cigifigi hop hop hop. Priamo v krčme som ju oprel o výčep a bolo hotové."

Ponořil jsem nos do pěny v mém půllitru a zhluboka se napil. Aktuální pocit jsem poté znásobil pár tahy ze smotku a nastražil uši na pokračování příběhu lásky s Olinkou z Ostravy.

"Ale až po zavíračke, nie?", rozesmál se jeden ze stolovníků a další hodil po Vladovi dotaz: "Ona bola vydatá, nie?"

"No a čo?, opáčil samec Vlado, "že vraj majú volný vzťah a to pre mňa bolo, uznáte chalani, plus, nie?", naklopil do své pusy půllitr vypravěč.

"Ty piča," začal se smát jeden zelenomontérák, "veď to bolo plus pre každého z nás!"

Ajaj, napadlo mě a znovu jsem se napil. Vlado asi netušil, že nebyl jediným, kdo měl v Ostravě Olinku z volného chovu.

"Nevrav, že aj ty, Robert?", překvapilo nemile Vlada.

"Aj Miško, aj Paľko, ty kokot. A Ďoďovi aj raňajky zrobila. To vieš, Ďoďo...", dodal se znaleckým pomručením v hlase ten, který odhalil Olinčiny karty v plné míře.

Vlado mlčel a já potáhnul ze smotku.

"Aj raňajky? Suka jedna ostrauská", pronesl znechuceně Vlado před tím, než se na stole rozezněl  signál jeho mobilu.

"Stará?", zeptal se Vlada ten, který odhalil pravdu o Olince se perfektně zarezanými legínmi.

Vlado hrábnul po mobilu.

"Serus, moja. Ako?" a poslouchal (co mu jen vypitá plzeň v duši dovolila) hlas mobilem přenášený ze Slovenska.

"A s Andrejou si už u lekára bola?", zazněla druhá otázka a Vlado si k hovoru bonvivánsky zapálil hnědé cigáro s vůní vanilky a pokračoval: "Ále, ustatý som ako somár a tak sedím v krčme s Robom a Edom a táráme, vieš ako, tak o živote.", mrknul při hovoru se ženou šibalsky Vlado na Roba a Eda.

Večer plynul, plznička se v půllitrech blýskala jako čerstvě stočený med a Vlado poslouchal, co mu do uší šeptá jeho "moja" ze Slovenska a Robo a Edo solidárně mlčeli a usmívali se po vousky z pěny piva.

"Áno, áno," potvrdil Vlado do telefonu nějaký dotaz a pokračoval: "O chvílu pojdeme spať, sme všeci ustatý. Lúbim ťa, moja a o mesiac budem doma a pojdeme na dovolenku, ako som slúbil, hej? Bozkávám všetkých. Dovi." a vymáčknul mobil, zastavil příval manželčiných otázek a vráti se do party samců montérů.

"A Martu z Karvinej tiež poznáte...?"

----

Ukrajinští Romové, Adamová Pekarová, kampaň v obytňáku prezentovaná jako návštěvy krajů a do maďarského zadku vplouvající prezident jsou příběhy, které jsou všem dostatečně známy. Život ale nechodí jen po těchto pěšinách...