Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
Jsou na světě matky, které se s ničím moc nepářou.
V některých okamžicích se může zdát, že je jejich upřímnost bolavá stejně jako koleno odřený při prvních jízdách na velocipédu.
Ale jako se každé odřené koleno zatáhne strupem, zalátá život různé ostychy a prohry strupama radosti a potěšením z neočekávaného.
"Každá ženská si zaslouží chlapskou péči až do tý doby, dokud na to má...víš, co... to animé." rozbrnkala Zorina téma včerejšího povídání, když jsem se jí chtěl zeptat, jak je na tom po zánětu, kterej si, šupák jeden, v jejím těle udělal baletní přípravku v rytmu lambády.
"Animé? Jseš si tím jistá?", zapochyboval jsem.
"Prosimtě, mně starý ženský nebudeš vykládat o chuti na něco.", odbyla mě mutr.
"Ale to je animo, né animé. Animé je slovo, který třeba i Japonci používají k označení animovaných filmů. Manga třeba.", byl jsem za chytrýho.
"Prosim tě, kdo by animoval ovoce?", kontrovala neúprosně Zorina.
"Manga nejsou ovoce.", trval jsem na svém.
"Nééé?", zasmála se máma do telefonu, "...a co to je? Maso?", zůstala máma stejně neoblomná ve svém, jaké já v tom mém.
"Mango je ovoce, manga jsou japonský animovaný filmy. Tečka.", snažil jsem se ukončit diskuzní přestřelku a konečně se dočkat toho, kvůli čemu jsem mámě volal. Kvůli zánětu.
Jenže to by nebyla Zorina, aby k dišputaci o jejích chutích a nepochopení manga a manga nevyšťourala ze své historie nějaký názor.
"Vy chlapi jste se vším hned hotoví. Máte to tak snadný. Nebejt ženskejch, kde byste byli, co?", nasadila další okruh debaty.
"No nebejt ženskejch, tak tu nejsme. Ale nebejt chlapů, tak tu nejsme taky.", skoro jsem zafilozofoval.
Máma se do telefonu rozesmála tak, že její smích v zahradě před okny kuchyně rozkýval vysoké stonky česneků s fialovými koulemi na jejich špičkách.
"No ještě štěstí, že vás máme.", dosmála se po chvíli. "Je s váma zábava.", pokračovala. "Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec se z vás stanou svatý, ti povim."
Byl jsem zticha a čekal, co bude dál.
"Co mlčíš? Není to snad pravda?" stepovala Zorina netrpělivě před mojí očekávanou odpovědí.
"Viagru jsem si ještě nekoupil.", reagoval jsem na jeden z detailů jejího životního poznání.
"No tak to Josefovi gratuluju, že jsi pořád takovej Jura s mangama..." lehce ztichla, "...vlastně s animóóó.", opravila záhy - opět se smíchem - svoji chybu.
"...a kondomy sem se kupovat nestyděl. Akorát jsem si je nevyžádal ústně, ale ukázal na ně mlčky u kasy v drogérii.", vzpomněl jsem si na svoje začátky.
"Noooo", rozesmála se opět máma. "To na tebe musel bejt pohled, ti povim, to si to prodavačka určitě užívala. Dyť řikám, že je s váma sranda. Ani v kostele se tak nepobavíš.", dodala.
Proč do tohodle povídání taháš kostel?", snažil jsem se odhalit souvislosti "animo/manga/kondomy/ viagra a kostel".
"Zkus popřemejšlet, mudrlante.", hecovala mě máma. "Neříkala jsem snad, že se nejdřív stydíte a pak se stejně všichni stanete svatejma?"
"Svatejma? Všichni? Nejen třeba Vojtěch, Josef a Jan Pavel druhý?", dumal jsem.
"Jo jo, hošíku, svatejma. Ty už jsi byl, díky Boží prozřetelnosti ,svátostí obdařen hned po vojně. co si pamatuju.", pronesla až záhadně.
Jsem za mých skoro šedesát let života zvyklý, že se od matky člověk dozví spoustu toho, co ani netuší. Ale téma o obdaření svátostí? To jsme ještě nikdá neprobírali.
Těšil jsem se, vlastně docela hodně tetelil nad tím, jak krásná slova budou charakterizovat moji osobnost. Jak budu díky obdaření svátostí veleben a dokonce jsem si představoval, jak Zorina padne na kolena, až se příště uvidíme a ona se bude moci pokochat mojí božskou aurou.
"Takže svatej, říkáš? A hned po vojně? To je od tebe hezký. Děkuju.", pořád jsem přebýval na obláčku pocitu uctívání vlastní matkou.
"Svatej, hochu. Svatej. Ale ne úplně tak, jak si to zřejmě ve svý chlapský představivosti maluješ.", rozkolísala Zorina mé úvahy o mé svátosti.
"Tak proč? Proč jsou nakonec všichni chlapi svatí, jak tvrdíš."
"Tak já ti napovim. Ať se chlapi snažej sebevíc, nakonec se nad jejich hlavou ukáže svatozář. Někomu dřív, někomu pozdějc. Na hlavě se jim objeví kolečko. Tam nahoře tomu řikaj svatozář, tady u nás tomu říkáme pleš."
---
Jsou na světě matky, které se s ničím moc nepářou.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
Marek Valiček
Zde nakupuji, zde jsem člověkem
"... no jasně, že člověkem. Copak někam choděj nakupovat vopice?", smála se máma dneska ráno do telefonu a já po včerejší euforii a menší opičce z oslavy se smál s ní.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |