V roce 2014 bych nechtěla vypadat jako Sophia Loren

"Normálně je mi líto, jak si z ní ve světě udělali atrakci. Něco jako horská dráha na Matějský pouti. Jen s tim rozdílem, že bába není na elektriku. I když...kdo ví?!", podala zkrácený výklad náhledu na Sophii Loren moje matka.

Téměř všechny noviny přinesly o víkendu fotku filmové ikony a všechny headliny k fotkám byly, no řekněme, shovívavé...

"Ty bys nechtěla v osmdesáti vypadat jako Sophia Loren?", vygradoval jsem otázku přesně vyřčeným jménem filmové hvězdy.

"Já?", namísto odpovědi stačilo udivené zájmeno.

"No, ty.", nenechal jsem se.

"No to fakt ne, to bych opravdu nechtěla. Abych vypadala jako ve spíži půl roku zapomenutá čokoláda a musela dělat diblika se vzpomínkami na to, jakej jsem byla vamp? To fakt ne.", byla matka kategorická.

"Může bejt každá ženská vamp?", zeptal jsem se.

"Hlupáčku... Každá ženská je přece vamp! A je úplně jedno, jestli má štolu dramaticky hozenou přes ramena, nebo jestli ji krájí na plátky a rovná na mísu na vánočnim stole. Ale měla by bejt vampem ruku v ruce s věkem.  A to je kumšt!"

"Ale víš jak vamp?", lil jsem do matky. "Taková ta sexice. S přivřenejma víčkama. S k prasknutí naplněnym dekoltem. Se zadečkem lehce se klepajícím díky chůzi na vysokých šteklích. S voňavou kůží a rozcuchanejma vlasama. S nehtama červenejma jako rybíz a s rukama vyzývavě v bok", specifikoval jsem poznávací znaky označení ženy "vamp".

"To všechno bych dělat mohla. Rozcuchaný vlasy mám každou chvíli. Zadeček se mi taky klepe - a to i bez podpatků! Nehty si klidně nalakuju a prsa nacpu do menší podprsenky. Ale budu vamp podle klasický chlapský představy? ... i když přivřu ty víčka?"

"No, asi, Zorinko, to nebude to pravý vampovatý, to máš recht.", musel jsem s pravdou ven.

"Vypadala bych jako nána. Ne, že by se mi to už párkrát v životě nepovedlo.... Opakovat už ale není třeba."

"A jako kdo bys teda chtěla vypadat, kdybys chtěla vypadat jako někdo?", zeptal jsem se.

"To vim od soboty celkem přesně. Chtěla bych vypadat, kdybych chtěla vypadat jako někdo, jako Josef Somr.", šokovala mě máma. 

"Josef Somr není vamp!", prohlásil jsem odhodlaně.

"Viděls ho na Tháliích?", šla matka přímo k věci.

"Viděl a moc dobrý. Takový obyčejný a hodně chytrý.", popsal jsem moje vnímání sobotního Somra při přebírání jeho ceny.

"Chytrý ne. Nevytahovalo se to. Bylo to moudrý! Řekl jenom pár slov a bylo. Mě teda, dědek jeden, mile a úplně zblbnul. A to umí právě vamp! Takže Somr!

Matky maj často prapodivný přání a touhy, nebo jen takový nápady..

"V roce 2014 bych nechtěla bejt Sophie Loren, chtěla bych bejt Josef Somr!" je další variantou života ještě před reinkarnací.