Začalo období rozkoše!

Ano. Je velmi neslušné poslouchat cizí rozhovory. Designéři interiérů MHD ale tuhle slušnost ctít (z kapacitních důvodů) nemohou, a proto sem tam teda slyšíme příběhy...

Jedna Zoufalá. Prsatá. Pěkná. Smutná. Zoufalá. Tak dvacet.

Druhá Kamarádka. Taky pěkná. Míň prsatá. Vstřícná. Empatická. Kámoška. Tak dvacet.

Zoufalá: "Teda jako já vůbec nevim, co budu dělat!", odevzdaně, bez kyslíku a skoro bez krve.

Kamarádka: "Ale ty musíš něco udělat!", apelovala ta, která měla být oporou.

Zoufalá: "Já vim, ale já nevim co!", s výčitkou v hlase, jako kdyby kvůli tomu, o čem byla řeč, měli přestat lítat ptáci.

Kamarádka: "No něco. Musíš udělat něco. Něco, co bude mít smysl.", rada nad zlato. Ale pořád lepší než mlčet a vypadat jako nekamarádka.

Zoufalá: "No a co bys udělala ty v mym případě?".

Tohle je vždycky rána pod pás. Co bysme udělali my v případě jich se oni ptaji jenom ve chvíli průseru. Nikdy ve chvíli radosti, úspěchu nebo, nedej bože, štěstí.(pozn. autora)

Kamarádka: "Ale sorry, tohle je tvoje story!", zazdila diplomaticky odpověď opora.

Zoufalá: "No tak to ti teda díky. Já se asi zabiju."

Dialog dostával kruciální spád i přes jeho celkem nízkou obsahovou hodnotu.

Kamarádka: "No, to by sis teda pomohla. Se zabiješ a co pak?"

Zoufalá: "No pak bude překvapenej, že sem zabitá."

Tématem tedy bude zřejmě chlapec, který Zoufalou opustil, nebo oplodnil, nebo jí zahnul.

Kamarádka: "A co máma?"

Zoufalá: "Máma to neví, nebuď blbá"

Kamarádka: "No, kdyby to věděla, tak se nemusíš zabíjet. Vona by to udělala sama.", pronesla tvrdě.

Zoufalá: "Jako že by mě máma zabila? Si blbá?"

Kamarádka: "Nevěříš?", jednoslovně.

Zoufalá: "Že by mě zabila proto, že jsem těhotná?"

Kamarádka: "Že by tě zabila proto, že jí uděláš babičkou s jejím milencem!", dost nahlas, aby se rozkuckala i pani, co seděla vedle mě proti slečně Kamarádce a slečně Zoufalé.

Zoufalá: "Tak co mám dělat?"

Kamarádka: "Pozvi je oba do Pošty pro tebe."

Pak jsem vystoupil. A venku bylo horko. A ženský odhalily stehna a prsa. A chlapům se začaly "vykulovat" oči a začaly zatěžovat svaly na páteři, které umožňují otáčet hlavou téměř kolem dokola.

Začalo období rozkoše. Ve vzduchu i v příbězích.