Vanilka
Seděla na lavičce v parku.
Ladila teplem svoje už opravdu staré tenké a téměř průhledné tělo, obalené do sukně, která pamatovala hodně režimních změn. Tělo před větrem chránil bílý svetr vepředu svázaný perleťovými knoflíky.
V mírném červnovém větru se jí po hlavě honily neposlušné lehké bílé vlasy. Tak lehké, jak jen vlasy starých žen můžou být.
Kůže na obličeji, na rukou a nohou byla křehká a matná jako je sklo na poškrábaných sklenicích z Nového Boru vyrobených za první republiky.
Její křehkost násobila o lavičku opřená stříbrná tenhká hůlka dole nekompromisně zakončená brutálně velkým černým gumovým špuntem.
U nohou jí seděl krásnej oříšek. Takovej ten střední pejsek, kterej má furt veselý oči a rychlý nohy stále v pohybu. Barvu měl jak pár minut odstáté latté.
Paní i pes seděli potichu, bez pohybu. Vítr si hrál s jejich "srstí" a oni oba koukali do nebe tak daleko, až se bát odhadovat.
V celym tom obraze bylo něco z Kourismakiho a Němcový zároveň.
Můj pes došel k lavičce a začal té paní očuchávat nohy.
"Posaďte se", řekla směrem ke mně a rukou naznačila místo, které mi bylo nabídnuto.
Sednul jsem si. Řekl bych, že tak nějak divně omámenej tím vším, co jsem viděl.
"Je teplo, viďte? Teplo je důležité!", oznámila mi a usmála se tak, jak se už lidi skoro zapomněli pousmívat.
"Je krásně. Červen mám nejraději ze všech měsíců.", přistihl jsem se, jak mluvím najednou spisovně a na mě nezvykle vlídně a pomalu. Ta víla vedle mě mě začala nenápadně zklidňovat a tlumit.
"Mně v loňském červnu umřel manžel.", oznámila mi a koukala přitom do modrého nebe, na kterém Pánbu plajchoval bílé měkké už "skoroletní" mraky.
"Tak to je mi líto", až jsem se za tu frázi zastyděl. Ale co říct jiného?
"A přišla Vanilka.", dodala víla s pohledem pořád ještě upřeným na tu nebeskou červnovou nádheru. Kostnatou dlaní opatrne pohladila hlavu sedícího psa.
V tu chvíli se pes sedící u jejích nohou poprvé hnul. I když ho můj pes provokoval, zůstal psík v barvě minutu odstátého latté sedět u nohou své víly paničky. Až když zaslechl svoje jméno, otočil hlavu, díval se víle do obličeje a slastně si vychutnával její dotyk.
"To je opravdu krásné jméno pro psa. Můžu ho pohladit?", zeptal jsem se.
"Víte, ona se ke mně Vanilka dostala pár dní po manželově odchodu a on miloval vanilkové rohlíčky. A když ten pejsek přišel prvně až ke mému obličeji a ucítila jsem jeho vůni, pojmenovala jsem ji Vanilka. Viď?", koukla víla na Vanilku, která opatrně položila svoji úzkou dlouhou mordu na opravdu tenké a jemné stehno své paní.
"Pohlaďte si ji, ona je jako klubíčko.", upozornila mě víla.
"Je krásně štíhlá, není jako klubíčko.", dovolil jsem si vzdorovat.
"Ne. Tak jsem to nemyslela." usmála se víla. "Když leží doma v pelíšku a je schoulená, ráda jí strkám dlaně k bříšku. Je tam tak měkoučko a teplo, jako když ruku strčíte do košíku s klubíčky vlny."
"Teplo je důležité, víte?", dodala a zmlkla.
Pohladil jsem Vanilku a všimnul jsem si, že paní se opět opřela celou plochou svých tenounkých zad o opěradlo dřevěné lavičky a upřeně koukala nahoru do té modré záhady nad náma.
Vanilka se po mém hlazení vrátila do původní pozice. Opět nehnutě seděla vedle nohou své paničky a koukala do nahoru s ní.
Nechtěl jsem víc rušit. Vstal jsem, odvolal svého psa z křoví a rozloučil se.
"Bylo mi potěšením", dostalo se mi odpovědi spolu s téměr nepoznatelnym kývnutím hlavy na můj pozdrav.
Až dneska ráno jsem přišel na to, že hlavní potěšení bylo na mé straně.
Děkuji vílo. Děkuji Vanilko.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |