Mám čím dál tím větší strach, že nás ty děti jednou zabijou!
"A můžu si vzít ten puding, babi", nesměle se zeptal kluk, tak pět let, od pohledu sígr, ale zabalenej do "líbiva". Takovej ten hodnej chlapeček, kterej klidne rozšlápne hračku, ne-li káčátko... Takovej ten klučík, co mu všechno prominete. Takovej ten hajzlík, za kterého budete orodovat. Pruhovany tričko, kraťasy, plátěnky, pláštěnka. Trochu poprchávalo, když s babičkou a její kamarádkou nastoupili do vosumnáctky u Národního.
"Ne, Tobiášku, teď ne. Tady se chytni a já zatím Zdeničce povim o kytičkách. Drž se. Za chvíli vystupujeme.", rozhodila babička povely a informace.
"Ani kousek pudingu?", lehce si při otázce stoupal na špičky, ale prosík ani tak nezabral.
Babička musela se Zdeničkou diskutovat kytičky.
"Prej bílý muškáty... A to se prodavačky ptám: slečno, jsou ty muškáty opravdu bílý? Já sem ti tak nahněvaná Zdeničko, že si to ani nemusíš představit.
Tramvaj zastavila na semaforu u Mánesa. Déšt stékal po výkladech, za kterými se před ním schovávaly kresby pana Steigera.
"Voni vědi úplný prd, Libuško. Každej rok jim na to skočim. A co myslíš?", zvídavě, lehce učitelsky na penzi, vykroutila otázku Zdenička. "Jenom červený. Samý červený. Sem tam fialovej, ale bílej muškát ani jeden. Sem ti z toho vždycky taková votrávená."
"Babi, už si můžu vzít?", zopakoval otázku klučík a jezdil rukou po tramvajový tyči nahoru a dolu.
Obě dámy se koukly dolů na chlapce a Zdenička se zeptala: "A na co máš chuť?".
Než cokoliv stačil chlapeček povědět, odpověděla babička Libuška.
"Ale, prosimtě, chce puding, on to vydrží. Viď, že to vydržíš?", mlaskla a mrkla babička na Tobiáška a pohled vrátila Libušce.
"Práce s tim je jak na kostele, tý vody co do toho každý léto naleju a k prdu. Žádnej bílej..."
Tramvaj minula Tančící dům a přeháňka se změnila v letní liják.
"Aspoň líznout, babičko....", zažadonil Tobiáš a rukou pořád v poměrně velký rychlosti zjížděl tyč odshora dolů. Sedal si při tom na bobek.
"Počkej, já povim mamince, jak jsi zlobil", zahartusila babička naoko tak, jak to babičky dělaj a vrátila se k rozhovoru s Libuškou.
"Bílý muškáty jsem viděla v pohraniční naposled někdy v sedmdesátejch letech, od tý doby jenom lžou! Samý červený. Jenom červený. To je hrozný!", hartusila Zdenička a zdálo se, že ji to opravdu tíží...
Stál jsem vedel nich a měl radost z toho, že dámy v jejich věku mají za problém barvu květu jejich muškátů. To je v Čechach sakra dobře, říkal jsem si.
"Babiiiiiiiiiiii....", takový to protažený, dětský, votrávený postěžování si a ježdění po tyči nabíralo obrátky. Prostě nuda!
"Tobiáši, puding nemám a mlč, nebo ti jednu fláknu přes zadek.", zabetonovala babička snahu vnoučka rozbít její dialog se Zdeničkou tím, že si bude vynucovat PUDING!!!! V tramvaji!
"Ale já mám.", zaradoval se kluk a povyskočil, pustil se tyče, ztratil balanc a kecnul si v tramvaji na zadek.
"Co máš?", ptala se babička, když ho zvedala z podlahy tramvaje s dalším klasickým babičkovským sdělením "vidíš, co děláš".
"Mám puding." řekl chlapeček nahlas a s radostí v celym těle.
"Ale prosimtě...", mávla babička rukou, přitlačila vnoučka k tyči a vrátila se očima k Libušce.
"Von by furt jen jed. To je tim, že nejí pravidelně. Na nic nemaj ty mladý čas a přitom toho kluka hlídám furt já. Kor teď přes prázdniny.", stěžovala si na oko, stejně jako si stěžujou všechny babičky.
Blížili jsme se k Výtoni. Tramvaj se rozjela jako drak, na Vltavu po pravý straně psal déšť svýma kampkama morseovkou nějakou zprávu, Libuška a Zdenička si povídali a Tobiáš strčil ruku do kapsy pláštěnky.
"Chceš? Babi chceš?", byl neunavný...
"Co, Tobiáši, co mám chtít?", zeptala se ledabyle babička Libuška.
"Puding.", odpověděl vnouček.
"Nemám. Musíš počkat.", Libuška byla opravdu nekompromisní.
"Máááááám", zakřičel klouček na celou tramvaj a vytáh ruku z kapsy své tmavě modré pláštěnky.
Byla od čehosi žlutého.
"Ty ho máš v kapse?", zapískala Libuška a Zdenička totálně ztuhla.
"Jo, ale nemám lžičku...." usmál se Tobík, olíznul si prsty a zbytkem zřejmě vanilkového pudingu, který uvízl na jeho malé dlani znovu rozjel surfování po tramvajové tyči.
Muškáty byly upozaděny. Libuška zvedla oči v sloup a na Výtoni Zdenička před vystoupením z vozu poznamenala:"Mám čím dál tím větší strach, že nás ty děti jednou zabijou!"
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |