Musí to tak řvát?
Byla to u nás hodně frekvetovaná otázka.
Vlastně otázkou ani nebyla.
Při jejím vyřčení zněla skoro mile, skoro dotazovatelsky a přesto v sobě měla ne stopy, ale kila diktátorství.
"Musí to tak řvát?", ptala se matka často, když vstoupila do našeho pokoje.
Otcové tuto otázku nepokládají, protože situaci plně chápou! Když hraje Baník proti Spartě, nejde taky zrovna o selanku v duchu zádušní mše a televize nebo rádio prostě řvát musí.
Stejně tak repráky poskakujou, když je vám 14 a na kolotoči gramofonu se točí černočernej vinyl a jehla z něj do vaší hlavy přenáší "smooooouk on de vóóóóóótr".
Tohle prostě potichu nejde a když jde, tak to dítě nemůže bejt úplně v pořádku.
A právě, vždycky v tom nejlepším (ať už to byli Uria Heep, Slade nebo Deep Purple) vlítla do pokoje máma. Někdy na sobě měla zástěru a ruce od mouky, jindy přišla do dětskýho pokoje s knížkou v ruce, nebo zase pěkně našňořená se skleničkou vína, kterou za nožku držela palcem a ukazováčkem pravé ruky.
Ať na sobě měla jakýkoliv outfit - tenkrát se tomu říkalo "ať byla jakkoliv oblečená" - vždy se postavila těsně ke dveřím do pokoje a chvilku mlčky, VYZÝVAVĚ, postávala a dělala, že tam "jako skoro neni".
A my skákali po posteli, v ruce tenisový rakety, hlavy se na našich mladých ohebných krcích otáčely jako dervišové v trans tanci a od všech stěn pokoje se odráželo opravdu hutné "end aj fáár fáár uvej, vit maj hed ap in de klauc".
A fakt to řvalo!
A máma čekala na nějakou tišší část songu, aby se mohla připomenout a zopakovat mantru matek: "Musí to tak řvát?"
Tenkrát všechno končilo ztišením, případně přímo vypnutím zdroje radosti a nadšení nás dětí.
Tenkrát jsme si nedovolili nic vysvětlovat. Tenkrát bychom ani neuměli vysvětlit, že MUSÍ, protože prostě musí.
Že to musí řvát, protože nám to dělá radost. Že to musí řvát, protože se nám díky řevu uvolňujou v mozku a v srdcích nějaký divný látky, který nás nutěj skákat, vyskakovat, tančit, plácat otevřenýma dlaněma o stěny pokoje nebo padnout na kolena s tenisovou raketou v rukách právě před plakátem Slade, který jsme vyšmelili se spolužákem ve škole za angličáka.
Vůbec nás tehdy nenapadlo, že by rodiče snad neměly rádi kapely, který se uhnízdily v našich pokojích. Respektive, že by je neměly rádi nahlas.
Zkuste ACDC někdy poslouchat se stejnym zvukovym vykonem jako Brahmse nebo Pendereckého. Hotovej nesmysl!
Takže kromě jiných ústrpků, kterých se na dětech dopouštějí dospělí, jsme museli věčně stahovat zvuk gramofonu a magneťáku.
A přejde pár let (no, řekněme desetiletí) a večer se schyluje k hlavnímu vysílacímu času a vy jste na chalupě a matka vylezla z koupelny a v noční košili si sedá do hlubokého křesla před televizi a bere do ruky dálkový ovladač.
Vy ještě nesete na zahradu na hnůj slupky z okurky a výkrojky z paprik, ze kterých jste dělali salát k večeři a když se vracíte k domu, tabulky v oknech se třesou, jako by se pod chalupou probouzela Godzila, která se rozhodla vstát...
Skrz okno se podíváte do místnosti s televizí.
Matka sedí v křesle. Kouká upřeně na obrazovku a natírá si obličej krémem. Vlasy má stažené takovou prapodivnou čelenkou a linie těla pod noční košilí prozrazují, že je tu překrásnej podzim jejího života. Na stolku vedle sebe má decku bílýho vína a na malym talířku kousek švestkovýho koláče.
Usmívá se a oči ji jiskří jako mladý holce, která na konci tramvaje kdysi zahlídla mýho tátu, kterej v měste, kde ona žila, sloužil na vojně.
Všechno to vaše vidění mámy uvnitř místnosti by bylo tak krásně kouzelný a poetický, kdyby ta televize tolik NEŘVALA!
Dechovka Ládi Kubeše prezentuje směs rybářských písniček.
A nad okapem se na střeše, nad vaší hlavou, uvolnila taška.
Mohl byste vletět do pokoje, kouknout na matku s obličejem mastným od nočního krému, ironicky poklepávat jedním chodidlem o podlahu a zeptat se: "Musí to tak řvát?".
Sednete si ale na lavičku před barákem, umotáte si něco na chuť, opřete hlavu o zeď domu, vyfouknete dým a odhadujete rýmy, které se na na vás skrz dům valí v takovym volume, že Slejdi se můžou jít zahrabat...
https://www.youtube.com/watch?v=Gsu_IWZ7XWU
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |