Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jen tak – spodem – pro někoho...

Spěchal jsem. To je jedna z věcí, kterou chci napravit. Chci zpomalit. Cíleně. Příjemně. Naučit se nespěchat. Jsem teprve na začátku a žádné kurzy „zpomalování“ nikde nevedou. Takže samouka.  

Mobil jsem zapomněl doma. Jízdenku na metro jsem si musel koupit papírovou. V trafice narváno a spěchal jsem (dnešní kursy zpomalování zatím odpadly). Žluté omlácené krabice připevněné na zdech u vchodu do stanic metra naštěstí jízdenky vydávají také.

Při cestě k automatům jsem si všimnul staré paní.

Lehce ošuntělé.

Usměvavé.

Její drobné prsty zajížděly do otvorů v automatech. Hledala drobné. Možná na jídlo. Nebo na cigarety, aby dým z nich alespoň na chvíli zamlžil pravděpodobné nepříjemno kolem ní. Nebo bylo nutno dát dohromady pár mincí na oběd. Nebo ji stáří a opuštěnost nutí vycházet z bytu ven mezi lidi a dobu procházek vyplnit něčím užitečným. Důvodů nepočítaně...

Vždycky se kolem automatů na jízdenky, nebo nápoje, nebo na parkování pohybují lidé, kteří jízdenky, coca-colu ani zaparkovat nepotřebujou. Hledají peníze.

I když jsem spěchal, nechal jsem tu paní proštrachat všechny automaty v řadě.

Všimla si mě a od žlutých omlácený krabic připevněných na zdi poodstoupila.

Navolil jsem tarif a do automatu strčil padesátikorunovou minci.

Za chvíli začaly mince padající zpět v automatu vyzvánět jako Loreta v nedělní poledne a bzukavý zvuk doprovázel tisk jízdenky.

Automaty by vlastně mohly být městské úly, napadlo mě.

Zaregistroval jsem při čekání na lupen, že paní, která se postavila vedle automatů, mě sleduje.

Usmála se přímo na mě.

Usmál jsem se také.

Hrábnul jsem do automatu pro svoje drobné.

Zpět  jsem měl dostat osmnáct korun.

Už na první pohled bylo jasné, že se mi v dlani ocitlo víc, než jsem čekal. Zřejmě tam pár mincí zůstalo po předchozím nakupujícím.

Paní se na mě pořád smála.

„Trpělivě čeká, až odejdu, aby si mohla vybrat ty drobný na polívku.“ napadlo mě a bylo mi   trapně.

Vzal jsem si svých osmnáct kaček a drobné, které mi nepatřily a na které čekala ta paní, jsem vrátil tam, odkud jsem je vyšťoural.

Přece neokradu chudou zbídačenou důchodkyni.

Vytáhl jsem z automatu jízdenku a chtěl jsem odejít. Spěchal jsem přece...

„To jste hodnej“, zaslechl jsem, když jsem strkal moje drobné do kapsy kalhot a kontroloval, jestli se mi vytiskla ta správná jízdenka.

Paní dorazila až ke mně a zopakovala: „Jste hodnej, to já poznám.“

„Stará. Chudá. A ještě blázen“, řekl jsem si pro sebe a chtěl z nepříjemné situace rychle zmizet.

„Lidi potřebujou pomáhat“, pustila se paní do monologu.

Pochopil jsem a ruku jsem znovu strčil do pravé kapsy u kalhot. Prstama jsem rychle probral jeji obsah, desetikorunovou minci jsem nechal uvnitř kapsy a těch osm drobných korun jsem mezi prstama vytáhnul ven z kapsy.

Paní na mě koukala a usmívala se. Spěchal jsem.

Natáhnul jsem ruku a osm korun jsem jí podal.

Usmála se ještě mileji a drobné ode mě vzala.

„Já věděla, že jste hodnej. Děkuju mockrát.“, skoro udělala prvorepublikové pukrle a sevřela těch osm korun pevně v hrsti. „Ať vás pánbu ochraňuje“, řekla vřele a opravdově.

A pak se otočila směrem k automatům a mince, které jsem jí dal, rozdělila tak, že jimi naplnila tři místa na vrácení mincí v těch žlutých omlácených krabicích připevněných na zdi.

Pak došla zase ke mně.

„Vašich osm korun pomůže těm, co nemají skoro nic.“, oznámila mi opět velice mile.

„Vy ty peníze nevybíráte?“, ztratil jsem pojem o čase, přestal spěchat.

„Ne, já mám peněz hodně. A tak dávám drobné zpět do automatů pro ty, co maj hlad nebo se potřebují opít.“, řekla jednoduše a totálně pro mě v tu chvíli zastavila čas minimálně v celé Praze.

Přestal jsem spěchat.

„Udělejte to někdy taky“, poradila mi. „Strčte pár drobných tam, kde je hledají potřební.“, a zase se tak mile usmála a vrátila na místo u automatů na jízdenky. 

Kolem kmitali lidi. Pospíchali. Nastrkali drobné do mašin, vytáhli z nich jízdenky, vzali si zpět drobné a klusali k eskalátorům.

 

Nahmatal jsem v kapse zbylou kovovou desetikorunu. Došel k jedný tý skříni a tu pětku do ní strčil poprvé v životě spodem. Ne vrchem, abych nakoupil. Jen tak – spodem, pro někoho.

(Kurzy zpomalování vede na Můstku jedna starší milá dáma. Doporučuju!)

Autor: Marek Valiček | úterý 23.9.2014 9:29 | karma článku: 37,44 | přečteno: 2892x
  • Další články autora

Marek Valiček

... máte doma ženu, nebo něco takovýho?

Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.

6.4.2024 v 12:13 | Karma: 25,25 | Přečteno: 795x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma: 33,21 | Přečteno: 1922x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma: 28,86 | Přečteno: 749x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma: 24,43 | Přečteno: 780x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma: 31,60 | Přečteno: 924x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Tady prostě mlčet nemůžeme

Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.

12.1.2024 v 9:48 | Karma: 30,57 | Přečteno: 1377x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... jako když z penálu vysypeš pastelky

Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...

8.1.2024 v 14:02 | Karma: 23,61 | Přečteno: 852x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!

Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.

29.11.2023 v 10:37 | Karma: 30,97 | Přečteno: 761x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... já věděla, že jsem neporodila blbce

Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...

17.11.2023 v 9:14 | Karma: 40,68 | Přečteno: 4907x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy

Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...

9.8.2023 v 12:49 | Karma: 26,13 | Přečteno: 1150x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?

Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...

30.7.2023 v 11:34 | Karma: 36,51 | Přečteno: 5075x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?

Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.

28.7.2023 v 10:23 | Karma: 43,45 | Přečteno: 15533x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?

Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.

26.7.2023 v 11:43 | Karma: 43,33 | Přečteno: 7418x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu

"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.

21.6.2023 v 11:19 | Karma: 43,81 | Přečteno: 8014x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

53 pohlaví country

O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.

27.5.2023 v 10:12 | Karma: 29,80 | Přečteno: 1245x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...

"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."

25.5.2023 v 8:31 | Karma: 27,22 | Přečteno: 1162x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo

V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.

1.5.2023 v 11:01 | Karma: 28,31 | Přečteno: 1089x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet

Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...

9.3.2023 v 15:10 | Karma: 27,11 | Přečteno: 1001x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ

Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.

8.3.2023 v 11:37 | Karma: 32,48 | Přečteno: 3236x | Diskuse| Ostatní

Marek Valiček

Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"

"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."

7.3.2023 v 9:59 | Karma: 28,00 | Přečteno: 1050x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 1308
  • Celková karma 28,67
  • Průměrná čtenost 2415x
muzskej, co rad zije

Seznam rubrik