Já jsem Ježíš!

22. 12. 2014 9:22:12
Nekřesťansky našlapaná tramvaj pár dní před vánocema může být místem zjevení. Nebo aspoň příběhu.

Lidí je moc.

Lidí je moc a párd dní před vánocema je jich pokaždý nějak víc.

V ty dny mám pocit, že se do ulic vydaj i lidi, kteří jsou jinak zavislí pouze na svém, nikým nerušeném, prostředí a mezi lidi nevylezou, jak je rok dlouhej. A taky se mi zdá, že víc lidí jezdí tramvajema a metrem a autobusem.

Lidí je moc.

Sedla si proti mně na dvojce sedadel v tramvaji.

Věk neřeším, to se u dam ani nehodí.

Dosedla a kolem nohou si uspořádala jednu velkou vietnamskou tašku plnou po okraj. Druhou igelitku z interšpáru si zasunula mezi kotníky a lejtka.

Chodidla chránily gumový crocsy bez huňaté výplně - prostě letní model. Tepláky varovaly jednak svými fleky na nich a pak taky vražedným odérem, který se z nich táhnul. Mikinu s fleky od brady k pupíku kryl pánský jarní kabát přepásaný pruhem červené látky v pase svázaným na uzel. Hlavu mé spolucestující zdobila černá čepice s kšiltem a vyšitým znakem dolaru. Kdysi bílé nitě na výšivce měli barvu zežloutlých zubů.

Spolucestující se odvraceli a snažili se od ženy s taškama vzdálit. Jenže to nešlo. Tramvaj byla plná na těsno.

"Třikrát třicet je devadesát", řekla, koukala při tom z okna a lokla si červenýho vína z krabice.

Mlčel jsem a nedejchal.

"Je to devadesát, že jo?", zeptala se mě očima položenýma přímo do mého obličeje.

"Ano", odpověděl jsem.

"Měsíc má třicet dní. Za čtvrt roku je to devadesát. Rok má čtyři období. Čtyři krát devadesát je třistašedesát. Je to tak?", zeptala se znovu mě a ostatní v tramvaji byli rádi, že se právě oni nemuseli stát uchem jejímu vyprávění.

"Ne každej měsíc má třicet dní", odpověděl jsem.

"A jak to víš?", poposedla na sedadle na jeho hranu, blíž ke mně.

Blíž očima, blíž opilou tváří, blíž smradem z ní.

"Řekli mi to doma", neblafoval jsem, "a ve škole", dodal jsem záhy.

"A jak to vědí?", zeptala se znovu a ještě víc se přiblížila.

Trochu jsem se odtáhnul.

Napila se vína, otočila hlavu bokem a koukala z okna na ubíhající domy podél kolejí tramvaje a do okna, ve kterém se odrážel její obraz, bez přerušení mluvila.

"Nikdo nic neví. Všichni si myslej, že vědí. Ale nevědi. Ani nevíte, proč jste se zrovna vy narodili. Ani nevíte, proč máte jméno a kolik knedlíků za život sníte. Nevíte nic.", mluvila klidně sama se svým odrazem v okně tramvaje.

"NIC", vykřikla náhle směrem ke mně a začala pravou rukou lovit v obrovské vietnamské tašce, které ležela na zemi vedle sedadla.

Zhluboka se napila z krabice, kterou držela v levé ruce a když dlaň pravé ruky vytáhla z tašky, mezi prstama držela okousaný okraj pizzy. Soustředěně sousto pizzi prohlídla, odfoukla z něj nějakou nečistotu a pizza zmizela v puse, ve které chyběl jeden přední zub.

"Nevíš nic", řekla mi ještě jednou důrazně. Pak strčila krabici s vínem do tašky interšpár a druhou rukou dohledala ucha od velké vietmanské tašky, ze které před chvíli vytáhla jako hostii zbytek italskyho koláče.

Tramvaj přijižděla do stanice.

Žena vstala, sebrala obě tašky a pomalu opile směřovala ke dveřím tramvaje.

V nekřesťansky našlapaném voze se lidé před jdoucí ženou rozestupovali, i když nebylo skoro kam. Nikdo se o ní nechtěl otřít, každej se bál setkání s ní.

"Socka hnusná", zahrál si na chlapáka před svojí vymalovanou holčičkou sotva dvacetiletej kluk.

Žena se na něj podívala, na sekundu se zastavila, otočila se do tramvaje a úplně klidně nahlas řekla: "Já jsem Ježíš!"

... a vystoupila.

Nevíme nic. A možná ani nedokážeme poznat Ježíše, když už ho konečně potkáme.

Autor: Marek Valiček | pondělí 22.12.2014 9:22 | karma článku: 34.61 | přečteno: 2595x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1748 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 730 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 818 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Trojlístek a rodí se Ruksak

Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.

29.3.2024 v 16:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.40 | Přečteno: 630 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 305 |
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...