Mí tři králové

"Má kozy. Náhodou už kozy má.", zaslechl jsem včera večer klučíčí hlas. Vánoce končily, ale rok kozy ještě nezačal...

Loňské vánoce jsou v trapu. Definitivně. Je sedmýho ledna a jehličí už nic neničí, betlémy zhlasly a ozdoby a svícínky a další vánoční serepatičky se opět přestěhovaly do beden s nápisem "vánoce" a zmizely v celoročním skladu někde v bytě.

A po městech včera večer běhali tři králové a sbírali peníze pro ty, co si třeba loňskejch vánoc zrovna neužili.

Naproti hospodě Na Jezerce je takovej jako zahradní pavilonek.

Je zděnej, se stříškou a jde se k němu po schodech a pod ním vede cesta.

Stál jsem opodál, četl a psal sms a pak jsem přestal, protože se v pavilonku sešli Tři králové - takový ty pravý, z daleké země sem došlí a v bílé rubášky byli oblečeni a na hlavách královský koruny z bílého papíru vyrobené.

"Má kozy. Náhodou už má.", oznámil na férovku dvěma zbývajícím jeden z králů.

Netuším, jestli to byl Melichar, Baltazar nebo Kašpar. Ale to je jedno.

"Králová z šestý kozy nemá!", pronesl rezolutně další král (nebo spíš ještě "králíček"), "sem si v létě sáhnul a nemá", doložil faktem svoje sdělení.

"V létě neměla. Ale narostly!", chlapácky, s rokročenejma nohama pod bílou rubáškou a uplivnutím na zem prohlásil král, který tvrdil, že "kozy už náhodou má".

"Asi jako tvoje ségram, viď?, zasáhl do debaty třetí, černý král.

"Jeho ségra přece kozy nemá", pronesl jeden ze tří, vytáhnul z košíku na dary cigarety, zkušeně na první dobrou zapálil a protáhl si šluk královskými plícemi.

"Kdo chce?", zeptal se kouřící král.

Chtěli všichni.

"Ty vole, Králová kozy má a moje ségra taky. Vim to, protože s ní chrápu, ne!", obhajoval svoje tvrzení král a já se lehce opotil.

"Se večer slíká do pyžama a tak to vidim ne?, když jsem zrovna v pokojíčku.", vypověděl král a mocně potáh ze zapálený cigarety.

"No, tak takový kozy, jako má tvoje ségra, má i naše Sandra. A to je jezevčík!", prones černej vzadu... a tříkrálový kouř mocně vyfouk´ z pusy ven. 

"Si debil", pronesl králíček a opravdu zkušeným cvrnknutím poslal oharek cigarety krásným obloukem z ochozu pavilonku dolů na trávník před hospodou.

Ve tmě letící a svítící vajgl mohl mnohým lidem připomenout padající betlémskou hvězdu.

"Seru na vás. Ste blbý. Ani nevíte, jak vypadaj kozy", zaznělo skoro chlapácky z pavilonku a jeden z králíčků se sebral a odcházel od těch dvou po schodech dolů.

Zbylí dva králové ještě jednou šlukli, práskli vajgly pod nohy a rozšlapali je na malý atomy. 

Z malé kouřové zastávky na jejich tříkrálové trase pak kolem mě prošli všichni tři a odnášeli s sebou loňský vánoce a informaci o tom, že Králová má kozy, ségra jednoho z králů taky a Sandra též.

Rok Kozy se blíží...