...no, a pak ti dojde, že čas se krátí
"...no ne, počkej, tak to je", vedla u večeře načatou diskuzi k jejímu závěru. "Řízky byly výborný. A jestli náhodou byly poslední, co jsem měla v puse, tak si víc přát nemůžu."
Stál jsem u stolu jako by mi do krku někdo vrazil silnou železnou tyč.
V každé ruce lehce mastnej talíř po bramborách s máslem. Na talíři položené příbory a několik nepatrných kousků osmažené strouhanky jako pár teček za rozepsanou větou.
Seděla u stolu a zajela malou vidličkou do okurového salátu s octem a moučkovým cukrem.
Pak se na mě podívala zespoda, polkla okurky, co se jí zrovna pohybovaly v puse a řekla:
"No, co koukáš? Na furt tu nejsme.", a vidličkou přehodila pár posledních soust okurkového salátu v misce.
Vlastně jsem se ani nehnul. Vypadal jsem jako divná socha "Muž s vyjedenými talíři" a kromě náhlé ztráty možnosti se hýbat jsem na moment poztrácel i slova.
Vrátil jsem talíře zpět na stůl a sednul si na židli.
"Jsi nemocná?", zeptal jsem se opatrně a opravdu jsem nechtěl slyšet odpověď. Měl jsem obyčejný strach ji uslyšet. Obyčejný velký strach.
"Nemocná?", řekla, když další sousto nastrouhaných okurek projelo jejím hrdlem.
Tak divně odpověď o pár vteřin uměle oddálila.
"Jo. Nemocná. Ty řeči o posledním řízku v puse a řeči o tom, že tu nejsme na furt...", koukal jsem na ní a strach se měl držel zuby nehty.
"Chlapečku. Jsem zdravá. Jako řípa. Ale to, co jsem řekla, platí.", napila se vody ze sklenice.
Nadechl jsem se a podruhé jsem od stolu vstal a znovu do rukou nabral oba talíře.
Podívala se na mě, utřela si papírovým ubrouskem rty a řekla: "...už jsem stará a všema těma prožitejma rokama jsem zapomněla na předsevzetí, že jsem nesmrtelná. Nemám strach, už se nebojim. A umim si od tý chvíle líp vychutnávat i jinak obyčejnej řízek. Tak je to."
Tak to je.
V pravej okamžik je třeba pojmenovat příběhy kolem nás, aby ty další, které na ně navážou, byly svobodnější a nebraly nám chuť je žít. Abysme neměli strach...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |