Byl jsi moje porce voňavýho štrůdlu
Mrzlo. Lezavá mrcha se vškrábala pod nehty, pod víčka, do vrásek a nevynechala ani oči, které začaly slzet.
Dnešní ráno bylo hodně lezavé a v takových chvílích nám hlavou letí jednoduché otázky, na které je těžké najít snadnou odpověď.
Když má v takových ránech tělo teplotu vychladlé polévky, potřebuje ohřát alespoň duše.
"Bojíš se o mě i teď?", pokoušel jsem se znát odpověď na otázku, která sem tam proběhne dítěti, které má už nakročeno do středního věku, dítětem není, i když pořád vlastně je.
"Bojim. I když vím, že jsou kolem tebe další, co se bojej, pořád se bojim i já.", odpověděla nezvykle klidně, bez emocí a bez ironie, která k ní patří jako šípek na podzim do šípkového keře.
"Ale už míň.", dodala, aby mě uklidnila. "Největší strach, nebo spíš obavu jsem cítila ve chvíli, kdy se ukázalo, že nejsem tou jedinou, kterou opravdu potřebuješ."
"Když jsi mě pouštěla z domova? Tehdy to nějak bylo?", toužil jsem po detailech.
"Ne. V tu dobu jsi už dávno nebyl jenom můj a byla jsem ráda, že na mě nevisíš oddaně jako nákupní taška pověšená před nákupem na klice od dveří do bytu."
"A kdy to bylo?", trval jsem na svém.
Malou chvíli bylo ticho. Slyšel jsem jen dýchání a v něm skrytou chvilku přemýšlení.
"Je to možná hnusný, ale nejvíc jsem o tebe měla strach, když jsi začal vztahovat ruce k dalším lidem. Ne pouze ke mně.", řekla krátce.
"Nevěřila jsi těm, ke kterým jsem vztahoval ruce?", pokračoval jsem.
"Věřila. Dyť to byla moje máma! Tvůj táta a nejbližší lidi. Ale ten moment, kdy jsem tohle zpozorovala, byl v pár sekundách nespravedlivej. Nebo jsem byla moc sobecká. Ale tohle nikdy úplně nepochopí ten, kdo nerodil. ... a sama se v tom do dneška nevyznám.", mluvila klidně, bez zášti a zřejmě s hlavou přecpanou vzpomínkama na dobu, kdy sice byla hodně mladá holka, ale současně už manželka a dokonce máma.
"Chtěl jsem asi poznávat svět.", napadlo mě a tak jsem to řekl.
"Jo. Poznávat svět, na kterej jsem tě devět měsíců chystala, na kterej jsem tě porodila a do kterýho jsem tě kojila, utírala ti zadek a sobě ramena, jak jsem od tebe byla vděčně pozvracená.", slova jí vyjížděla z pusy lehce, bez zášti, snad jen s dávkou nostalgie, která v lidech roste současně s rokama, které jim padají po každých narozeninách do kapes jejich svetrů.
"Byl jsi moje porce voňavýho štrůdlu. Plnej vůní, plnej chutí. Odvážnej v opražených vlašských ořechách a překvapivej jako chuť pečený rozinky. Byl jsi takovej pocukrovanej...", valila se z mámy přirovnání.
Mlčel jsem a čekal.
"Obejmout tě bylo snažší, než vzít do rukou měkkej teplej polštář. Krmit tě bylo tak velký, jak já jsem byla v tu chvíli malá a nepodstatná sama pro sebe. Milovala jsem pozorovat, jak s prvním chycenim moji bradavky začalo tvoje nervózní ztuhlý tělo měknout a jak jsi při prvním nasátí zavíral oči a přestal jsi kolem sebe mlátit rukama. A když jsi při kojení usnul a bradavka ti vyjela z pusy a nechala po sobě kolem těch malejch rtů stopy po mlíku, to jsem fakt lítala ve štěstí horem dolem."
Mlčel jsem. Jenom mlčel.
"No...a pak přišel ten moment."
"Jakej?", chtěl jsem vědět.
"Ten moment, kdy jsi mě takhle přestal potřebovat a já musela poznat, že i když jsi ještě pevně nechodil, že jsou to tvoje první kroky směrem ode mě. Ne ke mně, jak jsem byla do tý doby zvyklá.", popsala krátce pocity každý mámy.
"Tehdy je ženská nejstatečnější. Nejodvážnější. Ale tohle všechno si dokáže máma uvědomit a popsat až dávno dávno po tom, co se to stane. Právě proto se žádná ženská nepřestane o svoje dítě bát, protože dokáže se zaťatejma zubama ustát chvíli, kdy se od ní ten, koho porodila, začne vzdalovat. Když začne vztahovat ruce k jinejm..."
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |