Ubrusy

Častokrát v rychlém tempu, ve kterém jsou krájeny dny, týdny, měsíce a roky našeho života nejsme schopni vnímat věci a příběhy kolem nás. Třeba takové příběhy ubrusů!

Včera jsem při přelévání do šálku ukápnul na šedý pruh ubrusu trochu vlhka z konvice, ve kterém se louhovala sencha. Zanechal jsem na stole další ze stop mé nedokonalosti.

Při ukápnutí mi vletěla do hlavy věta matek a babiček z dob mého dětství: " ... hlavně nepocintej ten ubrus!"

Je zvláštní, jak nás určitá napomenutí a rady doprovázejí celým životem, aniž bychom je vnímali jinak, než automaticky. Fleky na ubrusu!

Nejsou třeba právě ta různá mokrá kolečka od čaje, fleky od černé kávy a skvrny po různých omáčkách stopami našeho přebývání tady?

Nekapeme díky nim po ubrusech naši vlastní historii a neukazujeme tak tou nejjednodušší a přirozenou cestou naši nepoučitelnost? Jsou skvrny a stopy po jídle a pití na našich ubrusech problémem, nebo obyčejným důkazem dnů s naší přítomností v nich?

Dokážeme si v dospělém věku vzpomenout na dětské snahy zahlazení stop na ubrusu rozmazáním původně malého fleku do velikosti poctivého dvojctihodného moravského koláče?

Dostaneme od mozku v případě menší "katastrofy" u stolu informaci o tom, jak se už jako starší snažíme námi způsobené fleky na ubrusu zamaskovat posunutím prostírání pod talíř nebo kamuflovaným ledabylým položením papírového ubrousku právě na místo ukápnutí čaje nebo odpadnutí pár kapek svíčkové?

Uvědomíme si, jak často při sezení u stolu úplně automaticky přejíždíme spodní částí dlaně po ubrusu na stole, abychom z něj pár tahy rukou odstranili drobky a drobečky? Drobky a drobečky, které často na ubrusu před námi vůbec nejsou! Jen ty dlaně po stole jezdí potichu jako elektrická autíčka na pouťových autodromech.

Nejsou třeba zatoulané drobky na ubrusech stolů navigátory pro slepé lidi? Co my, vidící, víme o tom, jestli shluk drobků a drobečků nevytvoří sdělení pro ty, kteří se o světě dozvídají mimo jiné i dotykem svým prstů...

A víte, kolikrát jste už nehtem, při diskuzích u jídelního stolu, do struktury látky ubrusu kreslili různé ornamenty? Automaticky, přirozeně, snadno.

Vzpomenete si, kolikrát vám lem ubrusu spadlý pod hranu stolu zachránil mastnotou olepená bříška vašich prstů? Já vím, nedělá se to, ale obě ruce na srdce - nikdy jste to neudělali?

Ubrusy - kamarádi i nepřátelé.

Ubrusy - encyklopedie našich životů.

Ubrusy - zkrášlovači našich chvil.

Ubrusy - svědkové a tišší souputníci.

Flekem a ukápnutím na ubrus o sobě necháváme vědět.

Klidně sem tam ubrus pocintejte, bude to důkaz o tom, že žijete.