Nevědět je odvaha
Je moc dobře, že se občas pohybujeme v nejasných dnech.
Je PRO NÁS moc dobře, že se sem tam zatouláme do chvil, kdy tápeme a přemýšlíme, jestli je talíř stejně důležitý jako příbor a jestli by motýl mohl vyletět tak vysoko, aby se přilepil na okno letadla mířícího do Vietnamu v letové výšce deset kilometrů.
Nevědět je důležité.
Rozpohybuje nás to a zaktivuje naše ruce, nohy, nos i uši. Současně zbystří i naše kůže a nehty se změknou, aby byly připraveny hladit nebo jen jemně poškrábat. Dát o sobě vědět. Určit svoji hodnotu a nepřechylovat se k napodobeninám.
Nevědět je důležité, protože je za tím příležitost.
Příležitost roztáhnout prsty u rukou a poslat dlaně nahoru proti slunci, které se točí nad naší hlavou jako zlatá kopule karuselu, po které poskakují kočkodani se škraboškami, jaké nosily dvorní dámy madame Pompadour. Neříkejte, že jste si těch kočkodanů nikdy nevšimli...!
Nevědět je nutné, protože každá naše nevědomost má velkou šanci otevřít naši pusu a chuťovými pohárky, které jsme zatím používali k vychutnání rybízové marmelády, se můžeme podívat ještě dál, než jsme tušili. Poznáme chuť výdechů, vánku i divokých větrů, kterými zrovna v té chvíli procházíme v pohorkách z kůže sametových krtků. Měkká chůze neruší nádechy našich úst.
Nevědět je zázračné, protože na zázraky čekáme každý den. Ať jsme zdraví, nemocní, bílí, žlutí, k smrti vyděšení nebo třeba teplí. Zázraky jsou jako indiánci vyrovnaní v chladících boxech cukráren. Bez pohybu v řadě za sebou čekají, komu padnou do pusy. Nemůžou si vybírat. Stejně jako si my nemůžeme vybírat zázraky. Přijdou sami.
Nevědět je zdravé. Neznalosti v nás udržují napětí, které rozkmitá srdce do frekvencí pravidelných poskoků vteřinové ručičky. S každou poskočenou vteřinou se mění náš den i náš život. Každou poskočená a zaznamenaná vteřina znamená, že žijeme a jsme zdraví.
Nevědět je veselé. Stejně veselé, jako moldánky malých holek a odřená kolena zlobivých kluků. Pláč jsou potoky veselých slz, které smyjí chvilková utrpení všedních dnů nebo vytřou víkendové pohromy po bleskových smutcích v našich duších.
Nevědět je osvobozující. Neznalost a obavy často zamotají kolem našich zápěstí pouta ze stříbrných pavučin a naší další obavou je víra v naši sílu taková pouta přetrhnout. Často se může stát, že v poutech raději vidíme ozdobné náramky indických chrámových tanečnic. Chvíli si zalžeme do vlastní pusy a odlesky náramků posíláme jako blýskavě rafinovaná prasátka do očí kolemjdoucím. Pouta vydávaná za náramky ale ztratí svůj lesk stejně, jako pokaždé spadne trochu pelu z křídel můr narážejících do žárovek svítících do noci jako vlasy zrzounů a zrzek. Náramky se změní v pouta, ale pouta jsou jen slabé zašmodrchané tkaničky nesvobody. Rozvázat pár uzlíků je prvním krokem k úniku z pout.
Nevědět je normální. Kdo určil, že to, co roste ze země je tráva? Kdo řekl, že to co nám lítá nad hlavou jsou mraky a to studené, polité čokoládou je nanuk? Co když se otcové názvů a jmen spletli? Co když máme nad hlavou trávu a chodíme po oblacích?
Jsou věci a příběhy, o kterých nevíme. Jen jim často věříme oddaně, jako fena věří svému pánovi. Už léta to tak funguje, ale je dobrý o tom sem tam zapochybovat.
Zapochybovat znamená uvědomit se, že nevědomí a neznalosti vůbec neznalostmi a nevědomím nemusí být.
Nevědět není hanba nebo potupa. Nevědět je odvaha.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |