Podívejte se, jak se ten pejsek po ránu hezky vydělal...
Seděla v parku na lavičce. Obličej poslala směrem k jarnímu slunci a automatickým pohybem ruky zkontrolovala se zavřenýma očima igelitovou tašku, kterou měla postavenou na chodníku vedle svých nohou.
Vlasy jí díky větru poletovaly kolem hlavy jako fénem rozfoukané nitě. Bílé sáčko zdobily ornamenty ne nepodobné těm modrým z cibulákových porcelánových souprav. Béžová sukně končící pod koleny odhalovala unavená lýtka a chodidla byla zanořena do nevzhledných bot na klínku. Vypadalo to, jako by si sedla na lavičku a odpočívala před další cestou dnem, který se právě otvíral.
Nepospíchal jsem. Měl jsem v sobě takové to ráno, kdy pospíchat je zakázené. Kdy je lepší se jen tak poflakovat, hlídat s igelitovým pytlíkem v ruce nahrbení psa a jinak dát mozku pár minut volna.
Na lavičku vedle cibulákové dámy se posadila asi čtyřicetiletá žena a zapálila si cigaretu.
„To je den, že jo?“, řekla, vyfoukla dým a podívala se na paní v sáčku.
Ta otevřela oči, rukou opět zkontrolovala pozici igelitové tašky a jen souhlasně přikývla hlavou.
„A vy jste nějaká smutná“, pokračovala v nedialogu kouřící žena.
„To se vám jenom tak zdá“, pronesla zlehka cibuláková dáma a dlaněma si urovnávala sukni na stehnech tak, jak to dámy v letech dělají.
„To se mi nezdá, to vidim“, posunula se na své lavičce blíž k lavičce cibulákové dámy kouřící žena. „Já totiž vidim do lidí, vite? Moje máma byla Cikánka, a tak to mám po ní. Naštěstí jenom tohle. Jinak jsem bílá stejně jako vy. Tak co vás trápí?“
Stella se nahrbila k rannímu výkonu. Pytlík jsem měl připravený v dlani.
„Proč si myslíte, že mě něco trápí?“, pustila se tentokrát do dotazování cibuláková dáma.
„Protože máte zavřený oči. Před čim se schováváte?“, dostalo se jí otázkou odpovědi.
„Neutíkám. Jen odpočívám a sluníčko mě pálí do očí.“, opsala svoji situaci dáma v kostýmku.
„Nejblbější je, když lidi lžou sami sobě“, vyfoukla kouř z cigarety ta na půl Cikánka, zvedla se a zeptala: „Můžu si sednout k vám?“.
Paní v kostýmku se lehce ošila, ale protože měla vychování, souhlasila.
Stella se přestala hrbit a rozběhla se trávou číst další zprávy v ní. Hovno muselo na palouku chvíli počkat. Stejně jako já jsem musel počkat na další slova v dialogu dvou žen, sedících vedle mě na lavičce.
„Tak co to je?“, trvala na svém kouřící žena, „zdraví, láska, děti?“
„No to bystě měla poznat nejspíš vy, když máte ty schopnosti po mamince“, řekla s lehkou pochybností v hlase dáma v kostýmu.
„No...vidíte, tak přeci jen vás něco trápí. Zdraví to nebude, to já poznám i bez toho, abych se podívala do dlaně.“, řekla sebejistě ta kouřící, nechala upadnout oharek cigarety ke svým nohám a tam ho nemilosrdně rozšlapala podrážkou bot.
„Já se vám ale nechci svěřovat.“, řekla rázně dáma v kostýmu. „Vždyť vás vůbec neznám.“
„Já vás taky neznám, a přesto si myslím, že potřebujete pomoct! Zdraví to nebude. Jste ženská v tom nejlepším věku, jak to tak vidim“, prohlásila sebejistě ta na půl Cikánka.
„Ale prosim vás, už jsem stará bába“, odpověděla polichoceně cibuláková dáma.
„Takže děti, že jo?“, nedala se odbýt vědma a přisunula se po zadku na lavičce blíže ke své oběti.
„No to víte, nic není ideální.“, rozvazovala paní v sáčku.
„A to je právě ten omyl. Všechno kolem nás je krásný. Podívejte se třeba, jak se ten pejsek hezky po ránu vydělal, aby měl hezčí den.“
Musel jsem se usmát.
„Kdyby bylo všechno tak jednoduchý, jako s tím pejskem, to byl byl život, panečku.“, s uvolněným vydechnutím prohlásila paní Cibuláková.
„Ale vono je. Věřte tomu. Já teď du do nemocnice, tam mě zase budou ozařovat – víte co to je, že jo? - a pak si skočím na čočku s vejcem.“, řekla jakoby nic vědma, zašmátrala v kapse, vytáhla krabičku a připálila si další cigaretu.
„Ale to byste neměla tolik kouřit, když se léčíte.“, téměř maminkovsky pronesla
„Jo? A jak to víte?“, odpověděla jednoduše nemocná, zastrčila krabičku zpátky do kapsy, vstala a pořád se dívala na dámu sedící na lavičce a hlídající si svoji igelitovou nákupní tašku. „Lidi často dělají všechno jinak, než by měli. A víte proč? Protože se bojej.“, vyfoukla dým a řekla. „Tak třeba někdy na shledanou, teda jestli tu ještě budu.“ A odešla.
A já vstal, na pažitu jarně zeleně nedočkavé trávy jsem dohledal hovno od Stelly a v pytlíku ho odhodil do blízkého odpadkového koše.
„Lidi často dělaj věci jinak, než by měli, protože se bojej.“ To si zapamatujte. Jde o dost důležité chvíle v našich životech.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |